Oppenheimer
Oppenheimer
Oppenheimer
Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrají:
Cillian Murphy, Matt Damon, Robert Downey Jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Benny Safdie (více)VOD (4)
Obsahy(2)
V době, kdy Druhá světová válka ještě vypadala nerozhodně, probíhal na dálku dramatický souboj mezi Spojenými státy a Německem o to, komu se dřív podaří zkonstruovat atomovou bombu a získat nad nepřítelem rozhodující převahu. V Americe se tajný výzkum skrýval pod označením Projekt Manhattan a jedním z jeho klíčových aktérů byl astrofyzik Robert Oppenheimer. Pod obrovským časovým tlakem se s týmem dalších vědců pokoušel sestrojit vynález, který má potenciál zničit celý svět, ale bez jehož včasného dokončení se tentýž svět nepodaří zachránit… (Cinemart)
(více)Recenze (1 351)
Čekal jsem, že Barbie mne bude bavit, ale z Oppenheimera budu odvařený. Bohužel to druhé se nestalo. Je to dobrý film, dal bych mu čtyři hvězdy, ale z mého pohledu poněkud zklamal. Má to skvělou hudbu, skvělé herecké výkony, skvělé kostýmy a několik zapamatovatelných scén které chcete vidět. Problém podle mne je v tom, že tvůrci vzali tu divácky nudnější část příběhu a udělali z ní hlavní pilíř filmu, pak vzali tu část která tvoří zábavnost příběhu a většina lidí ji od filmu očekává a z té udělali takový vedlejší pilíř na kterém to tak ze třetiny stojí. No a nakonec to jen lehce pocukrovali tím co by bavilo masy. Film tak jen s těží udrží nadšení nebo požitek z jeho sledování. Já nejsem člověk kterému by vadili ukecané filmy (český divák je na ně zvyklí z domácí produkce), ale podle mne je asi hlavním plusem tohohle filmu, že si dokáži vzhledem k jeho úspěchu představit, že to za dvacet let někdo natočí znovu se slušným rozpočtem a pokud neudělá stejnou chybu tak tento film překoná. ()
Jako televizní dokudrama o životě Oppenheimera by to bylo poučné a místy i zajímavé. Ježto však nejde o televizní dokudrama, nýbrž nový film Christophera Nolana určený na plátna větší než velká, nelze se ubránit mírnému zklamání. Spíš než výpravný film o morálním dilematu tvůrce skutečného "vynálezu zkázy" je to jen standardně natočené kostýmní drama s přehnanou stopáží a překombinovaným dějem, které neví, jaký příběh chce vlastně vyprávět. Na začátku vzniku filmu byla očividně Nolanova fascinace historickou osobností Oppenheimera - snad právě to je i důvodem, proč je z toho ve výsledku nesoudržný snímek, který funguje spíš jako ilustrace do učebnice moderních dějin než jako narativní film. Film je o hodinu delší, než by potřeboval být - Göranssonova hudba se vás usilovně snaží přesvědčit, že je to napínavé a pořád se něco děje, ale nestačí to. Jsem rád, že jsem na to nešel do Imaxu, protože Oppenheimer si tento formát zaslouží určitě nejméně ze všech Nolanových filmů. ()
Obsazení snad už nemohlo být hvězdnější. Murphy je na Oscara a Nolan také, ale tak stopáž mě po druhé hodině začala udolávat. Kdo nezná historii USA a studené války bude v tom trochu tápat. V každém případě Nolan připomněl, že to byly USA, kdo tu bombu vyrobil první, Stalin ji už jen ukradl, a pak ji získal kde kdo a pokud měla přispět k bezpečnosti světa, tak v rukou fanatiků tomu těžko bude. Přesto je dobře, že ji svět poznal a že šel cestou mírového využití této energie. Šílenství zelených debilů snad pomine. Stejně jako se Nolan snažil ukázat šílenství Mcaarthysmu, kdy kde kdo byl komunista a odnesl ti Charlie Chaplin útěkem do Švýcarska. Studená válka je ve filmu vidět i za tou touhou zbrojení a větších bomb a není divu, že vědci se nových zbraní začali bát, jeden ji dokonce Stalinovi napráskal se dvěma dalšími manželi (ty ovšem popravili, ale tento film to vynechal). Film vynechal záběry z války, Truman se jen mihl, Kennedy byl pouze zmíněn (Oppenheimera jako prezident rehabilitoval), a tak celý film je především pro politické labužníky a fandy atomové historie, ale podruhé si ho přes vysoké hodnocení nedám. Nevím, co mi tam chybělo, ale něco pocitově postrádám. 70%. A je dobře, že se připomíná doba, která byla rozhodující nejen pro II. WW, ale i pro dnešek. ()
Měli jsme tu čest vidět mistrovský snímek o psychologickém rozpadu osobnosti a postupném zničení světa. ()
Není to asi nejlepší možný Nolan, ale je to nejlepší možný Oppenheimer. Tohle není typický mainstreamový materiál pro film a myslím, že by ho tak úspěšně nikdo jiný ani nedokázal natočit a prodat - tedy kromě Nolana. Je to těžké, hutné, dlouhé. A ve svých klíčových momentech brilantní. Navíc to (bohužel) přesně trefilo dobu, kdy je téma až příliš aktuální. Pátá hvězdička když za nic jiného, tak za odhodlání tenhle příběh natočit a rozšířit pro masy - to je samo o sobě hodně těžký a chvályhodný počin, který zaslouží obdiv a díky. Celý casting deset z deseti, skvělý Cillian Murphy vlastně až samozřejmá volba pro tuhle roli - kdo jiný...? Kdyby ještě dnes ceny Oscar měly nějakou váhu, řekl bych, že tohle je jasný Oscarový materiál. Ale who cares. S Oscarem nebo bez, tenhle film se myslím stane nestárnoucí klasikou a bude jí hodně, hodně dlouho. ()
Štěstí jako z Kokury. Brilantní Nolanův kousek, který skvěle šlape celou stopáž a nezanechává žádné hluché místo. Neumím si ani představit lepší herecký ansábl než tento, kde každý měl svoji chvíli slávy před kamerou a doslova patřil do filmu, jako nejlepší volba. Gradace, zvuk, scénář, efekty.... Rozhodně nejepičtější kino zážitek roku. "Nyní, jsem se stal smrtí, ničitelem světů." ()
Velké zklamání, tříhodinová nuda. Člověk by řekl, že o tomhle tématu není možné natočit špatný film, ale Christopher Nolan dokázal, že to možné je. Obzvláště Nolanův scénář je hodně slabý. ()
Film sa Nolanovi celkom podaril. Keď som sa dozvedel o tomto filme prvý krát, mal som veľké očakávania. Väčšina z nich sa naozaj naplnila - bol to pekný zážitok, realistické okno do sveta vedy a kus zaujímavej histórie v jednom. Test Trinity bol z kinematografického hľadiska spracovaný fantasticky a väčšina filmu a zápletiek bola skvelá. Avšak na konci filmu som bol aj trochu sklamaný. Prílišná "americkosť", prepletanie rôznych nezáživných scén z administratívno-súdneho prostredia, aj relatívne pomalých a nudných záverečných 50 minút filmu znamená, že 5 hviezdičiek filmu proste dať nemôžem. Je to pre mňa trochu sklamanie, keďže mal film naozaj veľký potenciál. Každopádne sa jedná o pekný kúsok ktorý patrí medzi top filmy roka. ()
Jsou tvůrci, kteří můžou natočit cokoli a nikoho to nebude zajímat. A pak jsou možná dva-tři tvůrci, kteří můžou natočit cokoli a celý svět bude jásat. Christopher Nolan je jeden z nich. Oppenhaimerův život je vlastně děsná nuda, samá politika, halda odborných fyzikálních keců a občas nějaký ten románek. Příběhově za mne dost slabé, nic moc se tam nedělo a chvílema mne to ani vlastně nebavilo. Řemeslně ale samozřejmě boží, moment výbuchu je něco jako první zjevení dinosaurů v Jurském parku a herecky je to taky parádní koncert, Matt Damon excelentní a Roberta Downeyho Jr. bych ani nepoznal. Celkově ale těžko uchopitelný film, který se sice díky Barbie zapíše do historie, jinak ale asi bude spíš z toho nudnějšího co Nolan kdy udělal. ()
180 minut napjaté nudy. Divák stále očekává a očekává a v podstatě nic nedostane. OK asi po dvou hodinách přijde záběr cvičné detonace, ale to je vlastně vše. Zbytek je jen skvěle obsazenej díl Kožaka. Jednu hvězdu za celek a další dvě (* *) dodala Florence. ()
Nevím jestli budu v menšině, ale Nolan si perfektní skóre zkazil svými obvyklími "nolanismy". Nerad používá CGI a to je v případě tohoto filmu v pořádku. Původně jsem myslel, že Trinity test mohl vypadat velkolepěji, ale po druhém zhlédnutí byl vizuál v pořádku. Od filmu Dunkirk má Chris asi něco z ušima, protože jeho mixování zvuků je strašné. Tady se dalo všemu rozumět, ale protože jim bylo asi až moc rozumět, tak přidal různé rány a jiné zvuky, které v kině až řvaly. Je pár momentů, kde tento přístup absolutně funguje. Jindy to až člověka vystraší jak "jumpscary", protože to divák opravdu v normálním rozhovoru nečeká. Taky v tomto filmu všude strká hudbu. Scenář je skvělý, herci hrají o sto šest, tak je nechte hrát. Opravdu není potřeba každou scénu doplnit o hudbu. Napětí se dá budovat pouze výkony. Poslední výtka, která by mě spíš zajímala. Od Mementa si rád Nolan hraje s časem a strukturou děje. Tady příběh občas skáče po dějové linii a stálo by za to vidět tento příběh v chronologickém pořadí. ()
Opulentní hostina. Bohužel čím opulentnější, tím povrchnější. Jakoby nebyl čas (ani chuť) se čímkoli zabývat do hloubky - řada věcí/postav se tak mění v prapodivné figurky (manželka) až komickou ilustraci (kvantové vize). Škoda, mohlo to být velké drama o odpovědnosti... PS: Nebo je to celé jen předehra k nové konspirační teorii (démonický mstitel) atentátu na J.F.K.? ()
Klasická Nolanovka, avšak zcela rozdílná. Tento film je filmové umění, ten audiovizuál je bezpochyby perfektní. Co se týče scénáře, tak je to životní příběh Oppenheimera dle skutečné události. Možná si však říkáte, že Nolanovka bez Nolanovo originálního komplikovaného scénáře nemůže bát ono, můžu vám s klidem říct, že může. I přes určité okovy historické přesnosti z toho Nolan dokázal udělat opět Nolanovku se vším všudy, jelikož nám předal vyprávění historie opět originálně a tak, jak to ještě nikdo neudělal. 9,5/10. Barbenheimer - 10/10. ()
Audiovizuálně nádherná multi-tématická konverzační biografie. Nolan si pohrává s nelineárním vyprávěním, s obrazem i žánry, a přesto zůstává film po celou dobu přehledený. Nolan by ale mohl svou burácivost krotit a nebát se komornosti. Děj se místy sune dopředu příliš prudce, neuškodilo by umírněnější užívání hudby a rád bych viděl víc fyziky namísto patosu. Každopádně Oppenheimer je po zásluze impozantní a nadčasový zážitek. Také oceňuji, že Nolan Oppenheimera neglorifikuje, nýbrž vykresluje jako člověka inteligentího i obyčejně lidsky chybujícího. Závěrečná scéna je, zejména v kontextu současného globálního pnutí, velmi silná. ()
Tehle film aspiruje na hype roku. Ano, ukazuje, že se Americký režim v dobách "mccartrismu" v ničem nelišil od režimu v na opačné straně "železné opony", tj. v Sovětském svaze, a který byl schopen profesně zlikvidovat člověka na základě smyšlených obvinění ve vykonstruovaného procesu. Bohužel tak činí naprosto nezáživným způsobem a ubíjející stopáží. Za známku kvalitního filmu považuji to, že se na něj dá podívat několikrát a přesto neomrzí. Rád bych věděl, kolikrát se na "Boringheimera" podívají ti, co téhle nudě dali 4 nebo 5 hvězd. Odpovím si sám. Podruhé nikdy. ()
Všichni mluví o Oppenheimerovi, všem se líbil Oppenheimer, všichni chodí na Oppenheimera. A proč by ne? Film plný hvězd, natočený jedním z nejlegendárnějších režisérů historie i současnosti a ještě k tomu trailer vypadá super! Nicméně jsem zjistila, i přestože jsem za celé tři hodiny ani jednou nepomyslela na to, že mě film nudí nebo kdy už skončí, tak po filmu jsem si uvědomila, že tento film mě přestal zajímat a nic ve mě nezanechal hned po té co jsem viděla v závěrečných titulkách velké “Oppenheimer”. Pak jsem začala hloubat proč se mi nelíbil tento film. Nebo jinak proč mě nenadchnul. Neměl jsem ani nějaké obrovské očekávání a i přestože si myslím, že biografické filmy často ztrácí na kvalitě samy svou podstatou, tak tento se všem ústraním biografie vyhnul. Problémů, jsem si uvědomil, bylo hned několik. První byl pro mě formální, ten který začal více a více převládat v Nolanových film a to je ten, že každá scéna, podložená přechodovou hudbou, se, nečekaně, zdá sama jako přechodová. Všechno se zdá jako, že míří k něčemu jinému a není zde jasné jedno vyvrcholení, film zkrátka plyne bez zastavení. S tím souvisí druhý problém, kterým je pro mě nejasnost. O čem film byl? O tvůrci atomové bomby, o Lewisovi Straussovi, o tvorbě atomové bomby, o politických procesech zpáchaných na Oppenheimerovi, o varování před ničivostí atomových bomb, atd. atd.? Zkrátka jsem měla problém se zachycením nějaké jasné linie a jednotícího prvku, který by poskytl jedno vyvrcholení, rozuzlení atd. Na příklad ještě ani jsem se nevzpamatoval z toho, že Oppenheimer překonal všechny překážky a podařilo se mu vytvořit atomovou bombu a pak, že se začal hroutit z následku jeho vynálezu a že se snaží přežít prověrku a najednou jsme před soudem s Lewisem Straussem (bez Oppenheimera), kde rozuzlení přijde ve formě Ramiho Maleka, který se ve filmu objevil zatím jen na sekundu a ukáže se jako jedna z nejdůležitějších postav pro děj? Zkrátka je toho tam až moc a stejně jako to plyne formálně, tak to plyne i dějově bez jasného cíle nebo motivu. Jen se skáče od scény ke scéně, každá nová scéna má novou celebritu a novou postavu, která je jí hraná a pak jsem si vlastně uvědomila, že hvězdné obsazení pomáhá filmu víc než je záhodné. Kdyby postavy nebyly hrány známými obličeji vůbec bychom si je nezapamatovali a naprosto bychom se ve filmu s millióny nových postav každou sekundu ztratili. Nicméně to není pozitivum, film stojí jen na tom, že měl hodně peněz na to najmout Ačkové herce na ty nejmenší štěky, bez nich bychom byli ztraceni. Chápu, že v realitě není jen pět důležitých lidí v celém příběhu a tak, jak to podal Nolan je velice reálné vyprávění událostí a toho, kolik se kolem nich pohybuje lidí, ale to neznamená, že by z toho byl dobrý příběh. Pokud film stojí na tom, že v něm jsou známá jména, pak to není dobrý film - a to mluvím i o Nolanovi. Pokud by tento film nebyl natočen tím “režisérem, který točí mindfuck filmy” a nebyl plný hvězd, pak nevím jestli bych z něj byla tak unešená jako jsem teď (mimochodem ani teď nejsem tolik unešená). Tento film nastavil vysoké očekávání a vlastně je i splnil, ale vlastně jsem si po filmu uvědomila, že žádná z těch očekávání mě nezajímala a že film byl dobrý, ale naprosto zbytečný. () (méně) (více)
TOP 5 film ever ()
Prométheus ukradl oheň bohům a dal ho lidem. Za tento skutek byl přikován ke skále a mučen navěky. Příběh velmi komplexního člověka, fyzika J. Roberta Oppenheimera, pojednávající o jeho životě, momentu, kterým navždy proměnil celý svět a událostech dosvědčujících, jak svět obrátil vynález proti svému tvůrci a díky lidské zaslepenosti i proti lidstvu samotnému. V podobě oslavné ódy na protagonistův úchvatný intelekt, široký okruh zájmů a talent vizualizace teoretické fyziky jste již od samého začátku až do téměř poloviny snímku vrháni do strhujícího víru nejrůznějších úseků z jeho raného života, kdy mnohdy každý střih znamená nové místo, nový den, nový rok, nový moment a lokaci daleko za tou předchozí; pomocí pečlivě rozmístěných detailů ale sami dokážete rozluštit, kde se nacházíte. S vašimi smysly zmítají divoce naléhavé housle, pobíhající částice, filosofické myšlenky, neutuchající touha po poznání, lámající se paprsky, vzájemně na sebe působící síly, fascinace světem kolem vás, výbuchy barev, hvězdy spolykané gravitací černé díry, umění, tříštící se sklo, vysokoškolské přednášky, postup historie a s ní i nově vznikající politické směry, nové pracovní příležitosti a vztahy - to vše naplno prožíváte s člověkem, jehož přítomnost je přímo hypnotizující; nepotřebuje mluvit, jelikož už skrze jeho zářivě inteligentní oči vidíte všechny jeho osobní názory, zvážené odpovědi a vzdálené návrhy i přesto, že jsou následně přes napínavé momenty ticha mistrně vtisknnuty do slov, jejichž váhou, významem, tónem a krásou si vás někdy skromně stydlivý, ale neskutečně charismatický, geniální, poetický a výjimečný Oppie získá takovým způsobem, že nedočkavě čekáte na každou jeho reakci a toužíte ho co nejblíže poznat a pochopit. K tomu dostanete možnost, když se příběh přesune do tajných pouští Los Alamos, vojenských operací a vzrušujícího výzkumu; fyzik je vržen do nových rolí, pravidel a společnosti, kde ne všichni obdivují jeho osobnost a genialitu tak jako vy. Najednou je každé slovo nebezpečné, každý čin nevhodný a každá sekunda drahá. V průběhu celého filmu jste skrze několik vrstev vzpomínkových pasáží (ať už těch poměrně lineárních a subjektivních v barvě nebo s pomocí více objektivní, černobílé časové linie) přijímali velmi intuitivně jednotlivé skoky v čase jako realitu, neměli šanci se ve zběsilém tempu, návalu informací, dialogů a ohromném množství postav zastavit, snaha všechno to vstřebat vás ochromila; ovšem teď se ocitáte intenzivně přítomní v každé minutě příběhu spěchajícího k něčemu rýsujícímu se na obzoru; k novému hráči, zbrani tak tajemné a neznámé, přesto však respekt vzbuzující. Tempo je až nesnesitelně rychlé, častěji a častěji bez varování přerušované sekundovými, infarkty vzbuzujícími vstupy přístroje, jehož záhadnou přítomnost vnímáte jako konečný vítězný cíl celého snažení, ale zároveň tušíte, že odstartuje něco nepředstavitelně příšerného. Rezonující, zneklidňující a stupňující se melodie vše ovládne. Rozproudí se vám krev. Třesou se ruce. Vaše úzkost dosáhne vrcholu. Už jen čekáte na konec... A pak to přijde. Vše se zastaví. Naprostá nicota. Ticho, dýchání, tma, dokulata vlnící se červená, žlutá a oranžová, polibek smrti, který otřese a zaduní celým vaším tělem, ta legendární slova větší než my všichni... Děsíte se, ale jste užasle šťastní - ať jsou ty třpytivé oblaky plamene jakkoliv monstrózní, život přesahující, zemi oblizující a lidský rozum shazující, vy nemůžete popsat, co vidíte. Co se stvořilo. Co to znamená, jak je to velké, k čemu to přirovnat. Víte, že nic nebude tak jako dřív.... Štěstí z dosaženého cíle vystřídá šok. Bezmocně sledujete, jak vám váš výtvor, vaše vítězství, věc, kterou jste změnili svět, přerůstá do ohromných rozměrů a protéká jako písek mezi prsty. Slova chvály a hrdosti z protagonistových úst vychází naprosto prázdná; narozdíl od opravdových následků, které již navěky zůstanou v jeho citlivé a vizualizací nadané mysli: slzy, křik, bezvýznamná hysterická radost davu, zničené životy, černé skořápky nevinných těl, jejichž duši on sám vypustí, když je rozšlápne svou láskou k fyzice. Jste ve středu ohluchujícího výbuchu světla. Všechno na vás padá. Smaže se hranice mezi vámi a protagonistou; jste jedna osoba, všechno zažíváte s ním. Hroutí se celý svět a strhává svého ničitele s sebou. Něco je extrémně špatně. Najednou naplno vnímáte, co jste dříve odmítali, pouze tušili nebo si nikdy neuvědomili. Horor začíná. Rozeběhnutý kolotoč událostí již není možné zastavit. Fyzikální úspěch se morálně i nemorálně obrací proti člověku, který stále věří, že se lidstvo může zlepšit. Vše, co se schovávalo dříve ve stínech nyní vstupuje do popředí; pravda a lži se spojí v jediné, odkrývají se nové názory, konflitky a nic není jisté. Z filmu se stane příšerná zkušenost, cítíte se bezmocní, svázaní, trápíte se šedou zónou, ve které se ocitáte; nevíte, jak změnit své názory, které naopak zachovat, komu věřit, koho se obávat. Příběh se vrací do silně dialogově orientované podoby z počátku celého snímku, ale na to, jakým způsobem je provedena, se nemáte šanci připravit; v mžiku se ocitáte v pekle na zemi, prožíváte klaustrofobii, nervová zhroucení, euforii, bezmoc, šílenství vznícené stresem, zběsile rychlý střih, výbušné a naprosto brilantní pasáže stejně intenzivní jako odpočítávání do příchodu atomového přístroje. Čím více se slova a obvinění stupňují v tempu, tím více vás mrazí studený pot, tím více jste vy sami napadáni, s tím větším šokem si uvědomíte vše, co jste dříve nezaznamenali. Najednou se všechno perfektně spojí v tu pravou, neuvěřitelně komplexní realitu. Realitu, která vám zlomí srdce a sebere všechnu naději. A konečně, po tak ohromujícím tempu, přijde opět nicota; finální metafory, varování, předpovědi nebo jednoduše pravdy vám seberou všechen kyslík. Tento film překoná meze reality, času a prostoru a dotkne se přímo vás. Naprosto změní vaši perspektivu chápání současného světa. Nemůžete dýchat, vaše srdce bije ztěžka, najednou nevíte, co dělat, kam jít, co říkat, kdo být, kým se stát, co po sobě zanechat; a nemáte jedinou jistotu v to, co na světě přijde. Otázky bez odpovědí, odpovědí, které právě prožíváte, vás dovedou až k úplnému přehodnocení všeho, co jste doteď věděli. Každá věta se vám usadí v hlavě a o každé z nich budete dlouho, intenzivně přemýšlet. Konečně máte dovoleno si pořádně vydechnout... Ale vaše mysl už nikdy nebude jako dřív. Dnešní svět už nikdy neuvidíte ve stejném světle. Jeden muž dal světu nástroj pro vlastní zkázu a manuál k jeho ochraně a léčbě; je jen na nás, co si jednou vybereme jako první... () (méně) (více)
Pořádně sestříhat, především první polovinu, a bylo by to za plných pět. Obzvlášť v 70mm IMAXu. Tam bylo dobře vidět, jak Nolan velmi uznává Kubricka, a Göransson zřejmě Morriconeho. Protože ten neuvěřitelný soundtrack, to byla symfonická pocta Morriconemu. ()
Je to prehypovené, dlhé, nudné. V kine mnoho ludí zívalo a ani sa im nedivím. Kvalita Nolanových filmov od Počiatku celkom klesá. ()
Související novinky
Kaskadér propadl, přesto má napsané pokračování
Kinaři teď nemají zrovna nejlepší časy. Blíží se totiž letní sezóna, která tradičně bývá nařachaná těmi největšími blockbustery a do pokladniček kin často nasype cenné zlatky. Jenže se zdá, že ta… (více)
Matt Damon a Casey Affleck v bostonské vykrádačce
Režisér Doug Liman (Na hraně zítřka) do toho šlape naplno. Jen před pár týdny přistál na Prime Video jeho remake akční klasiky Road House s Jakem Gyllenhaalem a už v srpnu se budeme moci pokochat… (více)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
Reklama