Nenápadný půvab buržoazie

Film možno vyjadruje kritiku bohatých ľudí, ale je to absolútna nuda s nie veľmi veľkou výpovednou hodnotou. Snové sekvencie nie sú zlý nápad, ale film ich má toľko, že vlastne nie je žiadny film, ale len snívanie. Jediný sen čo ma naozaj zaujal bol ten posledný a ten zrejme väčšine ľudí spraví s tohto filmu nejaké dielo a navodí tú atmosféru, že to čo som pozeral nebola hlúposť, ale super film. Občas sa mi stane, že jedna scéna spraví dobré meno celému filmu, ale to musí byť oveľa silnejšia ako táto. Film obsahuje nejaké narážky a vtipné absurdné situácie, ale čo tam po tom keď Il fascino discreto della borghesia nemá kvalitný príbeh a ani kvalitné postavy. Pre mňa to bola nuda. (Hodnotenie 2,5) (01.06.2015)

Všechny ty sny, kterými byl celý film propleten, by měly šokovat, nebo být vtipné, nebo mít prostě jiný efekt. Bohužel nic takového nenabídly. Veškeré postavy se navíc chovaly velmi zvláštně. Té mladé dívce stačily dva hlty něčeho a v okamžiku polknutí byla hned namol. Když ti sexy manželé vyběhli z "lesíka", tak museli být oba slepí, že na sobě neviděli odevšad trčící trávu. Podobných momentů by se dalo najít spoustu. Bohužel. (18.08.2006)

Ze všech stran neuchopitelné a právě proto i zcela mimo mě. Pár scén pobaví nebo zaujme (hlavně divadelní sen), ale jako celek je Buňuelova bizarní výstava individualit jen zapomenutelným experimentem. Lehce provokujícím, lehce uspávajícím, nejvíce ale zbytečným. Jeho stěžejní role ve světové kinematografii mi tak asi navždy zůstane záhadou. (11.04.2011)

Zábavný sled scének skupinky naprosto zdegenrovaných lidí z vyšší společnosti. Bunuel se fakt předvedl. Vyloženě komické scény, které se povětšinou týkají jídla, prokládá zdánlivě nesouvisejícími situacemi, jako je biskup-zahradník, voják s krušným dětstvím nebo levicová teroristka, a četnými snovými sekvencemi, jak je jeho dobrým zvykem již od Andaluského psa. (22.03.2010)

Kdepak náš starý legrační provokatér Luis. Pokud kdy měl někdo povýšit na "umění" základní situaci, ve které se lidi prostě nesejdou ve správný čas a na správném místě, ani kdyby se rozkrájeli, tak to měl být právě on. Sice vidět v životě víckrát než jednou tvář Fernanda Reye v hlavní roli shledávám naprosto marnotratně zničeným časem, ale budiž. Nadto jsem chtěla vidět i v jiné roli Delphine Seyrig, než jen jako postmoderní Bathory. Takže jsem to nakonec celé přežila, několikrát jsem shledala zdejší humor natolik absurdním, až se stal nakonec přijatelným pro salvy smíchu, ale nikoli jako na běžícím pásu. (11.04.2013)