Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Přední sběratelé a proslulé světové galerie se praly o jeho práce. Břemeno slávy bylo ale příliš veliké. Byl mladý, nesmírně talentovaný, úplně chudý a neznámý. Stejný, jako tisíce jiných nezávislých malířů v Americe. Pomaloval ulice, zdi a plechové ohrady. Jeho publikem byli nuzáci a bezdomovci, kteří měli brlohy přímo pod jeho největšími díly. Pak potkal legendárního Andy Warhola. Během jednoho roku se stal Jean-Michel Basquiat senzací celého světa. Přední sběratelé a proslulé světové galerie se praly o jeho práce. Břemeno slávy bylo ale příliš veliké… (HBO Europe)

(více)

Recenze (107)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Na "uměleckém" New Yorku druhé poloviny minulého století nebylo pozoruhodné to, že se tam dělo pořád něco nového, ale že toho bylo tolik, že si každý mohl něco vybrat, pro každého tam bylo něco. (Pro mě třeba hudba Mortona Feldmana a myslitele/skladatele Johna Cagea.) Factory Andyho Warhola se mě příliš nedotkla, a John Cale mi byl bližší než Lou Reed, který byl u nás (paralelně s Frankem Zappou) nedotknutelnou a téměř zbožňovanou osobností. Basquiatovy obrazy, spojující africký/haitský primitivismus s popartem a německým expresionismem, mi byl rovněž bližší, hlavně vzhledem k tomu poslednímu - třeba "Jízda na smrtce" (Riding with Death, 1988, krátce před autorovou smrtí). Julian Schnabel je zde "povolaným" filmařem, ví, zná a umí. Je to vidět nejen na "malířské" vizualizaci, ale také na celém diskurzu "newyorské malířské subkultury". Pozn.: Ani k Davidu Bowiemu (ve filmu neměl alternativu) jsem příliš nepřilnul. Překvapila mě však deska, kterou si dodnes rád pouštím - Diamond Dogs). ()

lennyd 

všechny recenze uživatele

Dlouho žil na ulici, a své umění dával najevo jen pomocí graffiti na newyorských zdech. Až jednoho dne potkal Andy Warhola, a od tohoto dne se jeho život kompletně změnil. Jeho obrazy plnily světové galerie, rozhovory naopak plnily novinové články. Ale unést veškerou tu slávu není jednoduché, a ani Jean-Michel Basquiat není výjimkou... Hned zpočátku musím říct, že nejsem žádným velkým příznivcem "vizuálního" moderního umění - fotografie ještě chápu, ale udělat několik čáranců na plátno a nazvat to třebas Západ slunce nad řekou mi přijde ujeté (ale tak to asi má mít). Navíc obrazy podobné těm Basquitovým z filmu doma vídám každý den, a má je na svědomí moje dvouletá dcera. Ale zpátky k filmu jako takovému - životopisné filmy jsou většinou hrozně dlouhé, a hrozně nudné. To naštěstí není případ Basquita - ten jede od prvních okamžiků až do závěrečných titulků (i když konec mi přišel takový hodně zredukovaný). To, že se na film dobře dívá, má na svědomí excelentní herecké obsazení - kromě zde stokrát zmiňovaného Davida Bowieho jako excentrického Warhola musím vyzdvihnout i Michalea Wincotta (Rene Ricard) či Gary Oldmana (Albert Milo). A také krásná Claire Forlani... ()

Reklama

Florfila 

všechny recenze uživatele

Debutující film neoexpresionistického malíře Juliana Schnabela vypovídá o jeho uměleckém cítění nejen pro malované plátno. Režisér si vybral téma a prostředí, které je jeho srdci blízké, tedy biografické drama nadějného malíře Jean-Michela Basquiata. Hlavní hrdinou snímku je černošský graffity writer populární zejména v 80. letech, kdy lidstvo toužilo po nové umělecké krvi. Tím se stal vedle post moderního malíře A. Warhola právě Basquiat, jehož by nikdo nedokázal ztvárnit lépe než Jeffrey Wright. Vedle něj se objevuje jeho přítel David Bowie jako Andy Warhol a své šance zde ve vedleší roli dostává také Benicio del Toro. Tedy dokonalá herecká smršť. Film mimo jiné ukazuje život a trápení umělecké scény na výsluní, vnitřní rozpolcenost a jak se mediální ohlasy mohou dotýkat lidských životů. Hlavním tématem filmu je však poukázat na to, jak jsou některé osoby, zvláště ty výjimečné, velmi křehké a jak je může i maličkost velmi ovlivnit. Je tomu tak proto, že jsou daleko vnímavější, než kdokoliv jiný. Snímek také nahlédne do křehkého přátelství mladého Basquiata a A. Warhola, jež je poznamenáváno mediálním děním a nakonec Warholovou smrtí, která znovuuvrhne Basquiata do temnoty drogové závislosti. Té nakonec v 27 letech podléhá. Divák také zaznamenává jak moc důležitá je zvuková kulisa. V Basquiatovi je někdy až dominující… Dostává nás pod povrch Jean-Michelovi kůže a stává se zároveň s obrazovým vjemem zcela nezapomenutelným zážitkem. ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Malířství je dost možná nejtíž uchopitelným odvětvím umění, především když se bavíme o abstraktním umění. Stejně jako u sledování filmů či poslechu hudby u malířství platí pravidlo ´´sto lidí, sto chutí´´, malířství je v tomhle ohledu ale ještě dost možná zajímavější, protože v každém obrazu může člověk skutečně vidět něco jiného a pak už jen záleží jestli mu více jde o vzhled samotného obrazu nebo se například radši něco dozví o backgroundu autora a klíčový je pro něj právě to kdo obraz vytvořil. Jeden z takto těžce uchopitelných umělců byl i Jean-Michel Basquiat, americký malíř s haitskými kořeny, který se z doslovné spodiny jakožto nezávislý malíř/pouliční graffiti umělec vyšplhal na status populárního umělce, kterému ale jeho talent zmařovali osobní duševní problémy, závislost na drogách a víceméně osobní nevyrovnanost a v roce 1988 Basquiat zemřel ve věku pouhých 27 let. Zajímavý a víceméně tragický Basquiatův příběh vyloženě lákal k filmovému zpracování a režie se poté ujmul původem malíř Julian Schnabel, pro kterého Basquiat představoval jeho režijní a scenáristický debut. Schnabel osobně Basquiata znal (sám sebe poté ve filmu nahradil fiktivní postavou Alberta Mila v podání Garyho Oldmana) a nejenom, že Basquiatovu tvorbu obdivoval ale byl pro něj skutečným přítelem. Basquit byl v tomto ohledu první komerční film o malíři, který natočil malíř a Schnabel musel pracovat s faktem, že Basquit před svou smrtí zakázal jeho díla použít ve filmu a všechna díla ve filmu jsou tudíž duplikáty, které se pokouší Basquitovým reálným uměleckým dílům podobat. Na celém filmu je ale poznat, že byl skutečně režírován malířem, který si tak pohlídal vizuální stránku plnou krásných barev a naprosto věrohodně a realisticky též dokáže divákovi představit svět malířů. A především Schnabel skutečně předvádí příběh talentovaného, ale těžce uchopitelného muže, který v jistých kruzích pořád patří mezi špičky své profese/uměleckého odvětví. Jeffrey Wright zde dostal svou první větší roli a role Jeana-Michela Basquiata se chopil naprosto bravurně. Samotný scénář představuje naprosto zajímavého protagonistu o jehož životě se ve finále možná nedozvíme tolik (především background vztahu s jeho rodiči možná mohl být rozkreslen víc), přesto je ale Wrightův Basquit zajímavým a funkčním charakterem, kterého je nám ve finále skutečně funkčně líto a když se nachází ve svízelné situaci života tak je to poznat aniž by nám bylo doslova řečeno. I přesto, že se z Basquita stane ikona uměleckého světa je totiž pořád brán jako outsider ať už je to kvůli barvě pleti nebo specifickému vizuálnímu stylu. Velmi funkčně se tu vytváří Basquiatův milostný vztah, který je ale ve finále odkloněn spíše na druhou kolej a člověk vlastně ve filmu pořádně nepobere jaký spolu Basquit a jeho bývalá přítelkyně Gina v jeho poslední fázi života měli. Jestli něco film ale velmi dobře zpracovává tak je to Basquiatovo přátelství s Andym Warholem. Toho si zde střihl David Bowie, což je velmi zajímavé, protože těžko si představit aby někoho tak neobyčejného jako byl Andy Warhol ztvárnil někdo tak jiný neobyčejný jako právě David Bowie. Bowie se ve finále Warholovi skutečně podobá, především ale skutečně skvěle představuje to čím byl Warhol v uměleckém světě tak zvláštní, neobvyklý a speciální. A i klimax přátelství mezi Basquiatem a Warholem film zpracovává velmi bravurně a především emocionálně silně. Krom Wrighta a Bowieho je film plný naprosto parádních herců, kteří už tehdy byli bráni za esa ve svém oboru nebo je větší a slavnější kariéra teprve čekala: Je tu strašně fajn Benicio Del Toro, Dennis Hopper v neobvykle víceméně klidné roli, už tehdy naprosto bravurní Gary Oldman, Willem Dafoe v naprosto sympatickém cameu, Sam Rockwell v době kdy ještě nikdo nevěděl, kdo je Sam Rockwell, Christopher Walken v naprosto bravurním cameu, které je součástí jedné z nejlepších scén filmu nebo dodnes víceméně nedoceněný Michael Wincott. Jednoduše plejáda naprosto bravurních herců, kteří výsledný pocit z filmu posouvají ještě o kus dál. Jak už bylo zmíněno tak si Schnabel dle očekávání pohlídal vizuální stránku a naprosto bravurně pracuje s barvičkami, přece jen je ale ten vizuální look občas takový nevýrazný, což je zrovna u tohoto filmu tak trochu škoda. Vzhledem k faktu, že jde ale o nízkorozpočtový film a především se ho chopil režijní debutant se musí ocenit jak očividně silná tvůrčí ruka se Basquiatova biopicu chopila a jak ten film opravdu nemá vyloženě hluchá místa. Tempově je možná chvílemi rozbředlý a nebo skáče až příliš rychle v čase (fakt, že Basquit stihl na 2 měsíce chodit s Madonnou je odbyt jednou větou) , přesto je ale Basquit velmi zajímavým životopisným snímkem, který ale paradoxně pochopitelně není určený pro diváka, jenž odmítá hledat smysl v umění. Základní pointa je ale pořád v tom, že umění má nekonečnou škálu smyslů a každý si v něm skutečně může najít něco jiného, což jinak platí i o právě o Basquitově tvorbě a následně jeho životopisném filmu. Basquit je jednoduše minimálně zajímavý životopisný projekt, který má šanci diváka zavézt do zákulisí malířského světa, kde se může též stát, že si vás obraz někdo koupí jen proto, že jste slavní a je jim ve finále vlastně jedno, že vašemu umění nerozumí nebo se jim vyloženě nelíbí. Umělecký svět je plný překážek a Jean-Michel Basquiat slávu ve finále nesl těžce. Basquiat tak ve finále též představuje tvrdou realitu o tom, že být na vrcholu uměleckého žebříčku vlastně neznamená mít to nejvyšší možné štěstí a občas to může být naopak prokletím. I za tohle Basquiata plně oceňuji, protože věřím, že to byla víceméně tvůrčí pointa se kterou se projekt realizoval. I kdyby ale ne tak je tu pořád hodně důvodu k tomu Basquiatův životopisný snímek obdivovat...... () (méně) (více)

deepend 

všechny recenze uživatele

Jean-Michel Basquiat byl docela zajímavý týpek. Přespával v papundeklové krabici v parku, maloval po zdech, po pneumatikách, kamáradil s Andym Warholem, docela rychle se proslavil, ale jeho svíčka docela rychle zhasla....Filmy o známých osobnostech bývají někdy pěkně nudné, Basquiat ovšem nepatří mezi ně. Myslím, že na tomto filmu se Schnabelovi podařilo, zachytit atmosféru New Yorku na počátku osmdesátek, je výborně obsazený, výborně zahraný a má nádherný soundtrack. Nejvíc bych ovšem chtěl vyzdvihnout Davida Bowieho v roli Andyho Warhola. V jeho scénách jsem si skoro přál, aby se ten film jmenoval ANDY WARHOL !!!! Už kvůli němu stojí tento film za shlédnutí. ()

Galerie (31)

Zajímavosti (4)

Související novinky

Zemřel zpěvák a herec David Bowie

Zemřel zpěvák a herec David Bowie

11.01.2016

Nikola Tesla z Dokonalého triku, Pilát Pontský z Posledního pokušení Krista nebo Thomas Jerome Newton z Muže, který spadl na Zemi. Včera nás v 69 letech opustil legendární zpěvák David Bowie a… (více)

Reklama

Reklama