Megan Leavey

Uvěřitelnost. To je, oč tu běží. Moc mi nesedělo, že tak rychle by se vytvořilo pouto/přátelství/důvěra mezi vyplašenou vojandou a vojenským psem určeným pro vyhledávání výbušnin. Celkově byl proces sbližování se poměrně zrychlený (scvrknutý výcvik), stejně jako s fragmenty z mise se mělo pracovat lépe. Protože pak to vypadá, že pouze na základě jediné akce (přitom to tak nebylo) se americkým vojákům sypou purpurová srdce a další vojenská ocenění. A záhy Kate Mara brečí do polštáře, jako kdyby v Iráku ztratila čtyři děti, o psa bojuje, jako kdyby ho sama porodila a darovala mu ledvinu. Nezesměšňuju samotný příběh, který se tak nějak skutečně stal, ale počínání tvůrců, kteří v některých místech postupovali zbytečně zkratkovitě a zejména v závěru nesmírně pateticky. Jednoduše jsem ono velikánské přátelství a věrnost z plátna necítil. Dá se říct, že dvě třetiny snímku jsem neměl příliš výhrad, ta poslední je ovšem k uzoufání nudná a vážně za hranou (Američané ovšem tyhle košaté happy-endy milují). Chtěli toho do dvou hodin vtěsnat zbytečně moc, skončili u slz a potlesku vestoje. Tak trochu od ženy pro ženy. (01.10.2017)

Za mě dost hluboký a emotivní prožitek, který mi otevřel nový pohled na válku. Přínosem bylo nejenom ukázka kynologického oddělení, ale i každodennost z Iráku, kterou jsme ještě neměli moc možnost vidět. Stejně tak návrat moderních válečných veteránů do normálního života. To jsou věci, které si řada z nás jen těžko uvědomuje, jaké to musí být. A tento film nám dává možnost do toho alespoň trochu nahlédnout, protože jsou zkušenosti, kterými se člověk musí projít, ne jenom o nich zprostředkovaně slyšet nebo vidět. (24.03.2018)

No do prdele! Jak to byl ze začátku hezký film, tak se změnil v hrůzostrašný amerikanistický výplach. To jako né... Mám rád sentimentální filmy, ale čeho je moc, toho je příliš. Opět zde máme zdeptanou Američanku, která po nabytí sebevědomí je schopna ovlivnit celý národ a za "standing ovation" všech zúčastněných dosáhne svého cíle. Chce se mi blejt...Fuj! Nakonec ale ty tři hvězdičky dávám. Svým způsobem je film natočený dobře a rozhodně nenudí. Pasáže z výcviku a z Iráku jsou excelentní. Ale ten závěr... no, to už jsem zmínil výše. Co se týče herců, Katamarán mám od Ironcladu celkem rád a patrně ona byla hlavním důvodem, proč jsem film nakonec zhlédl. Rozhodně ale nezklamala. (28.10.2017)

Nenápadné životopisné drama, které má překvapivý emocionální přesah nad rámec žánru. A to včetně stokrát omílaného amerického patriotismu, který k podobným filmům prostě patří a možná i díky tomuhle filmu někteří pochopí, že to není jen filmové klišé, ale že prostě američané vnímají vojenskou službu a válečné hrdiny jinak než my. Ale to už si zkrátka musí každý divák přebrat sám. Už od úvodního vnitřního monologu hlavní hrdinky jsem začal chápal všechna její následná rozhodnutí, která pramenila především z prožité krize mezilildských vztahů a nespokojenosti se stereotypním a bezvýchodným způsobem života. Citlivě natočené, bez příkras a zbytečného patosu. A všem lidem jako Megan, kteří se navzdory nepřízni osudu a díky zásadním životním rozdhodnutím či překonáním sebe sama stali hrdiny, patří velký respekt. 90% (25.09.2017)

Zbožňuji čtyřnohé kamarády a mám rád válečné snímky. Tohle bylo navíc točeno podle skutečné události a je to tu už v červených číslech, takže jsem si od filmu dost sliboval. Jenže. Hned hlavní představitelka mi byla dost nesympatická... Klasický armádní přijímač s uřvaným seržou musí mít každý správný válečný film a jelikož se Megan hlásila k mariňákům, nebylo tomu zde jinak.Odlet do zámoří - Iráku a pár misí a akčních scén celkem ušlo, byť jsem se dost divil kolik práce měly dva Hummery se střelišti na střeše a průzkumná jednotka mariňáků se vším tím vybavením proti pár bubákům schovaných za kameny, byť jeden odpaloval jedno RPG za druhým... Holt první Irák to asi nebylo jako dnes. Dneska na kluky někdo vystřelí zpoza palmy či kozy a hned se řve do vysílačky : potřebujeme air support ! A to už je pokyn pro nějaký ten těžce ozbrojený dron nebo nějakého raptora aby z těch nepřátelskejch kluků muslimskejch nadělal mleté do kebabu, nebo rovnou hummus... Když už film jede ve slušných bojových kolejích tak jak to mám rád, letí hrdinka náhle domů. Tam už to pak začne na mně být až moc angažované a patriotické. Navíc i to její posttrauma... Nějak jsem ho nechápal což je opět chyba filmařů. Je mi jasné, že když půjdu v předvoji hledat miny a všelijaké výbušné nástrahy spoléhající jen na vlhký čumák parťáka, asi si z toho strachu něco vezmu sebou domů... A ta angažovanost? Jasně, Amíci to mají jinak. Jsou hrdí na všechny ty Troops co slouží v zámoří a šíří demogracii i v končinách, kde to lépe funguje spíše s diktátorem a jeho katy. Těch návratů vojáků a vojaček z různých misí je plný internet, to když převlečený Santa odhodí u překvapené rodinky doma náhle plnovous a je z něj navrátivší se syn, z bedny ve školce vyleze dojatému dítku jako dárek vojanda mamka (což někdy umí dojmout i mně) či dokonce ona masová vítání na všech těch stadionech co jich jen Amíci mají... Neumím si představit, že třeba Slávisté pro jednou nezapálí nic na stadionu a budou tleskat nějakému tomu našemu Jardovi nebo Pepovi co se vrátí z mise a stoupne si doprostřed hřiště... Takže jak říkám, chápu. Bohužel pro film těch intimních okamžiků sblížení Rexe s Megan aby z toho bylo přátelství až za hrob bylo ve filmu moc málo. Nevěřil jsem tomu a nevěřil jsem tomu ani při vítání Rexe. Milující pes nepřiběhne, nesedne si a nebude koukat do strany byť s vrtícím ocasem. I když je to serža od mariňáků a ,,wardog''. Když se tak zamyslím a to nemám rád dlouhé filmy, možná tomuto snímku chybělo půl hoďky navíc. Mohl tam být vice rozvinutý ten vztah, to pouto. Každopádně z prostředí Iráku docela zajímavá záležitost zase od jiné zbraně po všech těch spešl forces, sniperech a pyrotechnicích co už jsme ve filmech viděli... Dávám tedy za 3 signální praporky k nalezeným výbušninám. * * * (31.07.2019)