Jitřní záře

Chápu, že leckomu vadí, že seriál nezaujímá jasné stanovisko a že se na něj ze stran sympatizantů i odpůrců sype kritika. Ale mě to vyhovovalo, protože to alespoň člověka donutí zapnout mozkové závity. Nenajdete tu jednoznačně kladnou postavu, ale není tu snad ani vyložený záporák, pokud nepočítám jednoho ze slabomyslných vesnických buranů. Sympatie se tak přelévají tu na jednu, tu na druhou stranu, což mě strašně bavilo. S čím jsem měl trochu problém byli obyvatelé vesnice stojící proti nevítaným sousedům. Působili na mě občas jako až troškovské karikatury, což mi logicky moc nevonělo. Ale fakt je, že záporáci obecně našim filmařům moc nejdou. Uvítal bych i natažení o jeden díl, který by se víc zabýval pubertou a celkovým vyústěním příběhu. Podle mě to proběhlo strašně rychle. S herci jsem neměl ten nejmenší problém a pořád si stojím za tím, že Petra Bučková je strašně nedoceněná herečka. Potěšila i překvapila Žilková v roli sociální pracovnice. V podobné poloze jsem jí snad ještě neviděl. Nově to vyšlo i tentokrát a já se pomalu začínám těšit na další projekt, což by mě ještě před několika málo lety vůbec nenapadlo. 75% (26.07.2022)

Obsahuje drobné SPOILERY... Mohlo by to jistě být hodně zajímavé. Příběh s kontroverzním ústředním tématem, navíc podle skutečných událostí, si o to vysloveně říká. Ve výsledku mě to ale spíše celé vytáčelo do vrtule a nebylo to kvůli tomu, že by se mi v základu příčilo, když chce někdo žít alternativně nebo bych naopak k smrti nesnášela dodržování veškerých pravidel ve všech sférách života (když se nejde do uplných extrémů, mám ve skutečnosti pochopení pro obě strany). Vadilo mi, jak to bylo celé zkratkovité, s dialogy, kdy si člověk říkal, že ten, kdo mluví, musí být úplný tydýt (přítomno na obou stranách barikády), klišoidní a stereotypní, mnohdy až nesmyslné (jsi alternativní=musíš na zahradě cvičit jógu a skákat okolo ohně v předepsaném úboru s předepsanými kamarády, neumíš se pomalu ani podepsat, přestože jsi strávil roky "v civilizaci" a žil "normálně"; jsi úřednice ze sociálky=musíš podle toho vypadat, chodit si do kantýny pro chlebíčky a rozplývat se nad tím a hlavně moc nepřemýšlet nad ničím a nikým atd. atd.). Nelíbilo se mi, jak se jednotlivé kapitoly příběhu odehrávaly předvídatelně, příliš popořádku, nepropojeně jedna s druhou (typicky občasná setkání prarodičů Záře s její matkou - když se blížil nastup povinné školní docházky a prarodiče přijeli s aktovkou, bylo vám jasné, že se teprve v daný moment dozví, že dítě do školy nepůjde, informování spolu s patřičnou hádkou se pěkně sfoukne dohromady s informováním diváka, který je asi tak blbý, že ho nenapadne, že si ti lidi třeba někdy volají, volně se spolu baví, občas se potkají a asi si všechny podstatné informace neřeknou naráz na jedné velké návštěvě, co se zrovna vejde do seriálu - podobné schéma tu máme, když se prarodiče dozví o plánu dcery žít "jinak" nebo domácím porodu...). A dalo by se pokračovat dále a dále... Pak to nezachrání ani dobří herci (třeba Petru Bučkovou mám vyloženě ráda a i v Jitřní záři je dobrá, ač mi na roli, v některých fázích příběhu, pravda, moc neseděla věkově), kteří se tu sešli, ani to samotné atraktivní téma. Po skončení jsem si nevšimla, že už je konec (z nějakého důvodu jsem si myslela, že má minisérie osm dílů a ještě pár dní po zhlédnutí šestého tak žila v domnění, že mě další dva čekají). To asi také vypovídá o mnohém. Škoda, že minisérie na Voyo zatím většinou člověka dokážou nejdřív navnadit, aby pak byly nedotažené či přímo pokažené. Od dalších už asi nebudu mít přehnaná očekávání a třeba pak budu méně naštvaná/zklamaná. 40 %. (26.07.2022)

Další z projektů Voyo, kde se potvrdili dvě věci: že producenti umějí vybrat téma, které nezůstane divákovi lhostejné a že je hrozně težké jakékoliv postavě fandit. Oproti Případu Roubal a Guru je tady plusem, že je výsledek lepší než člověk očekával - civilnější námět svým způsobem obyčejnější, ale dost silný. Začátek výborný, od třetího dílu stagnující a až poslední díl, který vezme do ruky Jitřní záře osobně a začne bojovat o svůj život je nejzajímavější, nejdojemnější a hlavně docela smutný. (01.08.2022)

Velice rozporuplné téma. Natočeno je to skvěle o tom bez debat, včetně skvělých hereckých výkonů (Bučková, Vlasáková, Žilková), takže hodnotím pouze dějovou stránku. Zajímavá rodina a pro mě velice sympatický styl života, asi na 99 % - až na ty soc. dávky. Rodiče si také protiřečí, zprvu vychovávají Záři otevřeným způsobem, ve finále se jim nelíbí její rozhodnost a její představa života.. No, každopádně hodnotím 5*. (28.10.2022)

Tahle ruina, tedy tohle půvabné místo si je našlo samo. Magistra, která nehodlá do školáčků nic natloukat a která kuchtí karbanátky z lebedy, a zemědělec, který nehodlá přihlížet, jak jeho kolega řeže krávy. Nechtějí chodit do práce, protože věří, že si vše sami vypěstují (ale pro státní dávky ruku natáhnou). Žádný spěch, žádná chemie, technologie či permanentní tlak na výkon, ještě navíc s výhledem na malebnou šumavskou krajinu. Prostě žít po svém a mimo zavedené společenské struktury. A otěhotnět na čerstvém vzduchu a bez pesticidů tady prostě půjde snáz. Jenže všechno to začne problémem se studnou a nočními rituály u ohně. A následně i jménem, které své dcerce vybrali. A už to jelo. Na dveře rodičů vyznávající alternativní životní styl zabouchá policie, odbor sociálních věcí, soudní vykonavatelka… S párem Pavlou a Karlem sympatizujeme víceméně jen proto, že na ostatních postavách nic sympatického není (až na výjimky, třeba sestru v kojeneckém ústavu), některé jsou až na hraně parodie. Ústřední duo je po herecké stránce neokoukané a fajn, právě nejedna vedlejší postava ovšem zoufale přehrává a vypouští z úst krapet šílené věty. Zpracování případu, jenž vyvolal debatu o státních zásazích do rodičovských práv a nemožnosti žít totálně podle „svého“, je za mě bez větších výhrad, samozřejmě se ale nejde nevyhnout faktu, že my prostě stát budeme ždímat, ale ať nás jeho úřednický aparát nechá žít, jak my chceme. A to, že je prostě nutné dítě úředně zaregistrovat, by minimálně vystudovaná učitelka vědět měla. Škoda, že nezkoumáme onu jinakost, ono vymezení, hlouběji nejdeme po příčinách strachu z cizího, z jiného. Druhá polovina série je pak věnovaná právě dceři, která si stále silněji uvědomuje, jak ji omezuje způsob života, který pro ni rodiče zvolili. Zároveň přibývá zbytečného zkratkovitého jednání, ve kterém prostě chybí souvislosti, rodiče se „nijak“ nevyvíjejí, navíc svým chováním a postoji mnohdy popírají to, co celý život sami razili. Už to jednoduše není o těch „zlých“ lidech okolo, těžiště se přesouvá do jejich soukromí. Samotné vyústění mi vlastně docela sedlo. (12.08.2022)