Muž, který spadl na Zemi

Hypnoticky film o tom, ako sa mimozemstan stal clovekom. David Bowie predviedol jeden z tych vykonov, ktore sa daju oznacit ako "totalne sa vzitie do filmovej roly" a z velkej casti prave on spravil tento film tym cim je. FIlm som priam prezival jeho ocami. Cely dej se nesie v mlznom opare jeho myslienok a spomienok, a to ma, ako som uz spomenul, naozaj hypnoticky ucinok. Necakajte sci-fi, ktore vas zasiti utopickymi myslienkami. Viiac ako o hotcicom inom je tento film o nas, o ludoch. O svete v ktorom zijeme, o ludskej povahe, o nasom spravani. Koniec koncov...Thomasom Newtonom by mohol byt ktokolvek z nas. (10/10) (12.02.2008)

Jako zrcadlo pozemského soužití lidských bytostí je tento Roegův film jistě „přijatelný“ (obzvláště sdílí-li divák režisérovu pesimistickou a naturalistickou představu o deformování silné individuality prostředím, do něhož je vržena), naopak scény uvádějící do mimozemského časoprostoru jsou pouhým rámem (nejen tím, že neodráží, ale i proto, že uzavírají, vymezují). Jistě, nepoznaný (snad i nepoznatelný) svět nelze odrazit, ale je možné nechat cosi nedopovězeno, otevřeno, obzvláště je-li hlavním hrdinou právě mimozemšťan (jehož každý krok dopředu doprovází ohlédnutí). Příliš mnoho slov a obrazů může hledajícího izolovat a právě zde moc prostoru pro tázání nezbylo – jistě, ve prospěch úžasně imaginativních scén, polarizujících svou vyprahlostí a žíznivostí hojnost Modré planety. Přesto mne mrzelo, že film uzavřely (jakkoliv podnětné) teze, nikoliv otázky. Snad by nakonec stačilo alespoň zproblematizovat mimozemskost návštěvníka, prosytit zachycené scény hlubší senzuálností (diferencovanou od té naší, pozemské, pětičlenné), tj. niterněji personalizovat celé to vyprávění o cestě za vodou, které skončilo u vody ohnivé. Sledovat duši a nerentgenovat, neanatomizovat tělo (a když už, pak ne tak bezprostředně, fyzicky, ale snově, na hranici vědomí). (02.02.2011)

"They always seem to lead such interesting lives... people who travel. People who write stories must lead kind of interesting lives too. I know I'll never be like a character in a story. I'll just be like everybody else. Well, maybe, maybe, maybe. I don't know. Maybe someday." (01.04.2023)

Experimentální, pomalu plynoucí, "tripové" a artové (hlavně ve vzpomínkách a představách), "lidské" sci-fi drama o návštěvníkovi na naší planetě, jenž buduje bohatý konglomerát, aby mohl postavit raketu a vrátit se domů k rodině. Hrozně moc odcizené atmosféře snímku pomáhá "mimozemskost" hlavní hvězdy, mladého Davida Bowieho. Po slušně funkčních cca 2/3 nadchází podivná, nedotažená a celkem psycho třetina poslední ("v domácím vězení"), která mi výsledný dojem docela pokazila. Nebo to celé byla jen alegorie na to, že alkohol a televize (a láska a důvěřivost) stejně veškeré úsilí (i "člověka" samotného) nakonec nevyhnutelně zničí? (28.11.2016)

Výtečný Bowie, výtečná režie, výtečné všechno ostatní. Ale je to neskutečně dlouhé. Pomalé, neúnosné a vyvolává to pocit, že místy natahované až zbytečně. Takže kolem a kolem vzato, průměr, víc fakt dát nemůžu. Navíc v porovnání s úžasnou knihou, která je lepší, mnohem údernější a působivější. Ale ta Bowieho postupná proměna z totálního mimoně na člověka je i tady zachycená výtečně. 60%. (10.01.2022)