Přízrak svobody

Ufff... takže si to všechno zrekapitulujeme: 1) Buñuel je ale výtečník! Nejenže si do svých filmů ukradl několik motivů z bláznivých snů mé zdejší kolegyni Idée_fixe, ale tentokrát si vzal jeden bláznivý nápad i ode mne! Vlastně on za to asi nemůže, že zfilmoval nekomformní pracovní jedílnu jako místnost plnou uzavřených oddělení v podobě kabinek :-))) daleko dřív, než jsem se narodil a v hlavě se mi tahle myšlenka vyrojila. Spíše by se zdálo, že všichni si podvědomě naopak krademe představy páně Buñuela, leč my za to nemůžeme, jak trefně se dokáže mistr ve svých filmech vplížit do končin lidské psychiky a fantazie. 2) Buñuel jde ve svých absurdních motivech ještě dál, von ten můj nápad zde využil jako kontrast k docela "sci-fi" pojaté pracovní poradě v zasedací místnosti, která skloubila místo na konání pořady s místem na vykonání jiné potřeby (aneb záchodové mísy v rolích sedaček podél stolu :o)). Chodit na záchod zároveň takhle na poradu do kanclu, to ať nám pan řídící a spol. raději zůstanou při starém i s veřejnou jídelnou za cenu, že vás během oběda někdo občas otravuje. (Ehm, jen co jsem to chtěl dopsat, musel jsem si odskočit na WC a došlo mi, jaké by to bylo nemuset vstát, jít přes chodbu a naopak během velké potřeby mít možnost pokračovat v komentu...? Krucinál, ten Buñuel mne zase doběhl víc než jsem si představoval! :-)) 3) Scenárista Jean-Claude Carrière ve svých pamětech vzpomíná, jak se u Nenápadného půvabu buržoazie s Buñuelem shodli na tom, že všechny bláznivé asociace, které vymyslí, musí mít logické opodstatnění, tudíž např. do restaurace nemohou nikdy přijít velbloudi (jen tak mimochodem, po francouzsky les chameaux! :)). Nutno pochválit pány, jak tohle dodrželi i zde, protože do pokoje během svítání přijedou pouze slepice, pošťák na kole a pštros. Jak ďábelsky tu svou dohodu splnili...! 4) Déle jsem se filmu vyhýbal, že mi v něm bude (oproti ostatním pozdním Buñuelovým filmům) chybět můj vcelku oblíbený Fernando Rey, ale i se zvyškem hereckého ansáblu "buržoázní" (i mimoburžoázní) partičky je nakonec velká zábava. Všimli jste si mimochodem, jak někteří svou rolí docela navazují na ty "Buržousty"? Třeba Michel Piccoli – opět významná státní osoba u telefonu (ministr / policejní perfekt), François Maistre to za dva roky dotáhl od vrchního inspektora na profesora mladých učenců a Pierre Maguelon si ponechal snad i stejnou uniformu. Brialy a Rochefort jsou příjemným osvěžením v podobě nových tváří v surrealisticko-kritickém světě Buñuelově. 5) Nejen po "Buržoustech" je to opravdu zábava a odměna pro sprízněné diváky (anebo trestuhodný přízrak pro diváky nespřízněné ;o)), protože Buñuel zde v mozaice výjevů skládá dohromady témata, kterým se věnoval a střílí si každou chvíli opravdu z leckoho (mnísi, policajti, teroristi), střídá absurdně bláznivou komedii se závažnými společenskými motivy. 6) Že vám ten můj komentář, hlavně spočátku připadal až příliš bizarní, šílený a nesourodý? Podívejte se na film a možná budete mít z něj sami pocity tohoto ražení. Dobře řízená anarchie třeba příliš škody nenadělá. ,,Už mi ta symetrie leží von krkem!" 90%                              (Věnováno uživatelce Idée_fixe. Napsáno jako odpověď na její komentář k filmu Aquaman.) (07.04.2020) (méně) (více)