Konference ve Wannsee

Odpověď na otázku, kdy že to ten právní pozitivismus selhal, je v křišťálově průzračné podobě obsažena v postavě Colina Firtha - vůbec nikdy. Nahlíženo optikou pozitivismu, samozřejmě. Firthovo zaujetí pro praktické řešení otázky cestou práva je absolutní, absurdní, a bohužel zcela autentické, z pozice filmového fanouška hodnotitelné jen jako AAA. A až se před vámi bude tak deset minut promenádovat podobně nabitý Kenneth Branagh coby Herr Heydrich, bez sebemenší lítosti si řeknete: "Jen se vykecej, budeš chcípat pomalu," a zjistíte, že slovo sepse nikdy neznělo tak sladce. Potlesk patří rovněž Stanleymu Tucci, jenž je coby Adolf Eichmann své věci oddán podobným způsobem a navíc touží, aby naprosto vše, čeho se "dotkne", proběhlo zcela bez chyb. Myšlenka na to, že někdo takový má prakticky na povel obří továrnu na smrt, je příšerná. Výsledkem sešlosti této ústřední trojice s ostatními více či méně šílenými přicmrndávači se v roce 2001 naštěstí stal jen výtečný film, který by se měl promítat nejen v hodinách dějepisu, ale především základů společenských věd či jak se ten předmět teď jmenuje. Stoprocentně zasloužených, ale "jen" 90%. (02.04.2007)

Ach tyhle dramatické pseudodokumentární >rekonstrukce< historických událostí, navíc s takto >politickokorektně< citlivým a stále z hlediska historických faktů neuzavřeným tématem... Každopádně z pohledu čistě uměleckého je naštěstí tahle >televizní inscenace< inscenována velmi zdařile a tak jí lze poctivě přiznat alespoň to vítězství formy nad obsahem... Snad jen poněkud (jak je už ale bohužel dobrým naším čéesestéváckým zvykem) degradované rádobyvylepšujícím a přitom plochým českým dabingem a vskutku debilním ořezem obrazu z 1,78:1 na 4:3, což v mnoha situacích (většinou dialogy s detailním záběrem na diskutující - a vy sledujete část jakési hlavy hovořící k obdobnému torzu z taktak viditelných úst a nosu společníka) trýzní duši vnímavého diváka pomalu více, než ty absurdní hrůzy, vypouštěné zúčastněnými protagonisty z úst. - - - P.S. Asi to právě na tomto místě vyzní velmi >nekorektně< a cynicky, ale myslím si, že už by mělo konečně dojít k nějaké té Konferenci v Praze, konečně řešící všechnu tu bídu naší (pseudo)veřejnoprávní... :-( (02.04.2007)

Lahůdka, na kterou jsem se těšil jak malej kluk, hned jak jsem si přečetl v nějakém TV časáku, že jej uvedou... Jó ČT stoupá na piedestal výš a výš.. ruské (má slabost pro ruský film) pondělky, středy též zajímavé a čtvrtky... -) No, nic.. tento "užvaněný snímek" je hereckým koncertem všech herců... Stanley Tucci? Kdo by to byl řekl po Shall We Dance, že? Sám sobě se divím, že jej spolu s Peterem Stormarem nemám ve svých hercích (to byj rejstřík nej nesměl být omezen na 5)... Árijský plavovlasý K.Branagh je prostě neuvěřitelný...atd atd. Jo!Jo!Jo! - chcete-li, tak ano! Je to úžasný film a věřte nevěřte, po shlédnutí tohoto snímku jsem si pustil ještě "UNTERGANG" (vnitřně jsem musel)... 90%... (25.01.2007)

Film zbytečně srážejí nevěrohodní herci (výkony vesměs dobré, avšak většina nevypadala příliš "německy"), třebaže pár výjimek by se našlo, např. Ben Daniels jako Bühler - tomu jsem to skopčáctví věřila - naproti tomu odbarvený Stanley Tucci jako Eichmann spíše rozesmál. Formát TV filmu je více než pochopitelný - tohle by v kinech nemělo šanci - snímek se zdá být mnohem kratším než ve skutečnosti je a to je rozhodně na škodu, neboť člověk má pocit, že se v něm vlastně vůbec nic nestalo, ačkoli se tam řešila jedna z nejzásadnějších otázek 20. století. Přesto by se tu snad našly i nějaké klady - když už nic jiného, tak alespoň jakás takás informační hodnota, jak že ta ohavná konference vlastně přibližně probíhala - a člověk si hned zpočátku, víc než kdy jindy, uvědomí onu neskonalou absurdnost toho, co měli Němci v plánu (a co také z velké části uskutečnili)... (02.04.2007)

Nikdy som o konferencii vo Wannsee nepočul, ani nečítal, čo je pri mojom slabšom záujme o históriu pochopiteľné. Aj keď sa väčšina filmu odohráva v jednej miestnosti, nemusí sa vnímavý divák obávať nudy. V postupnom zjednocovaní stanoviska je možné nájsť vzdialenú podobnosť s filmom Dvanásť rozhnevaných mužov, i keď v jednom prípade rozhodovala reálna moc a v druhom argumenty. U Konferencie vo Wannsee na mňa najviac zapôsobilo, že tam prebiehala diskusia, prezentovali sa názory, argumenty a divák si uvedomoval, že touto takmer akademickou debatou sa približuje dohoda, ktorá bude stáť životy väčšiny európskych Židov. Jedinou drobnou výhradou, ktorú k tomuto zaujímavému filmu mám je, že by sa možno našli herci, ktorí by sa viac fyzicky podobali stvárňovaným osobám. Aj keď by neboli herecky tak na výške ako napr. Kenneth Branagh, Colin Firth a Stanley Tucci. (12.06.2015)