Režie:
Viktor PolesnýScénář:
Viktor PolesnýKamera:
David PloyharHudba:
Emil ViklickýHrají:
Luboš Veselý, Veronika Arichteva, Vlastina Svátková, Martin Kraus, Stanislava Jachnická, David Suchařípa, Jiří Schmitzer, Kateřina Winterová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nová psychologická detektivka z produkce ČT je inspirovaná románovým bestsellerem Michaely Klevisové. V navenek idylické středočeské vesnici se našla mrtvola mladé ženy. Pátrání po perverzním sériovém vrahovi otevírá cestu do temné minulosti. V Praze řádí sériový vrah mladých žen přezdívaný Kadeřník. Jeho úchylný rukopis však nese i nová vražda, která se odehrála poblíž středočeské vesničky Smrčiny. Zkušený pražský kriminalista – inspektor Josef Bergman – se v doprovodu své nové, mladé kolegyně Sylvie Sedlákové vydává do navenek idylického místa. Dvojice pátračů z Prahy postupně odhaluje události, které v osamělém mlýně před lety těsně provázaly životy původních obyvatel Smrčiny s novými usedlíky. Ve Smrčině se totiž život točí kolem místních jezdeckých stájí a dostihových sázek – ale také kolem vydírání, nevěry, ztracené drahocenné brože a dávného zmizení syna místního hostinského Indyho. Dojde k další vraždě a v ohrožení se ocitá i nová majitelka titulního domu na samotě – mladá malířka Nela Keplerová… Inspektora Bergmana ztvárnil osvědčený Luboš Veselý. Novou kolegyni zkušeného kriminalisty, poručíka Sylvii Sedlákovou, si zahrála Veronika Arichteva. Postavu přísného majitele jezdeckých stájí Soukupa hraje Jiří Schmitzer a partu hostinského Indyho Lecha se ujal Radek Holub. Majitelku titulního domu na samotě – zchátralého smrčinského mlýna – hraje Vlastina Svátková. V roli Soukupova vnuka Dominika se objevuje talentovaný Tomáš Dalecký. Protagonista populární románové série české spisovatelky Michaely Klevisové, pražský kriminalista Josef Bergman, se poprvé objevil v roce 2008 v románu "Kroky vraha". Za svou prvotinu autorka získala Cenu Jiřího Marka pro nejlepší detektivní knihu roku. Stejnou cenu podruhé obdržela roku 2012 právě za románovou předlohu nového televizního filmu – za román "Dům na samotě". Cyklus knih s inspektorem Bergmanem má nyní sedm dílů. Sylvie Sedláková i v televizní verzi funguje jako energická protiváha klidného, samotářského kriminalisty Bergmana, který už pošilhává po penzi a na novou kolegyni si jen obtížně zvyká. Společně ovšem vytvoří Bergman a Sedláková dvojici, která se při pátrání dobře doplňuje. Dům na samotě zůstává věrný literární předloze v tom, že klade důraz na atmosféru místa, společenské pozadí příběhu a postupné odhalování vztahů mezi postavami. Kořeny problémů jsou skryty v minulosti a ani jejich rozkrytí a dopadení vraha nedokáže napravit staré křivdy a nastolit ztracenou rovnováhu. V příběhu, který se opírá o atmosféru navenek idylické středočeské vesničky, se kamery ujal osvědčený David Ployhar. Autorem scénáře a režisérem filmu, který vznikl v České televizi v tvůrčí producentské skupině Aleny Müllerové, je zkušený Viktor Polesný. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Chvílemi mi byla navozována myšlenka toho, že se objeví pán s dýmkou za stolem a oznámí mi: Nyní màte dostatek důkazů k tomu, abyste mohli vydedukovat jak to celé bylo doopravdy, všechny indicie byly vyjeveně, po krátké pauze kterou výplní písnička .... Atd. Pak jsem si ale řekl, nene. Ty detektivky onehdá byly přeci jen o poznání chytřejší a k tomu se sympatickými postavami, kterým jsem jejich postavy věřil víc, než zde. Na druhou stranu ne vždy se vše povede. Zapomeňme rychle a pojďme dál. ()
Tak nám zase dojebali tu báječnou nedělní detektivku, že, pane Polesný. Veskrze honba za maniakem vyšla zcela naprázdno. Ale přiznejme si, pár úvodních minut vypadalo patřičně nadějně. Jen si pomyslete, Luboš Veselý a Veronika Arichteva jsou na stopě perverzáka, co mrtvoly mladých žen zanechává netknuté, ba přímo úhledně ležící a ozdobené pramenem ustřižených kadeří na čele. Pravý motiv jeho řádění není znám, sexuální motiv je totiž vyloučen, odpověď však hledejme v nedaleké stáji, kde si nejeden zoofilní jedinec může přijít na své. Přebytečná přehršel postav a detektivní koncept záhy měnící se do přitroublé a rádoby psychologické výstavby, která diváka ukolébá. A opětovný návrat do detektivní trubice se koná až na poslední chvíli, to už ale celý koncept zavání překombinovanou nereálností. Anna Fixová se po letech odchodu z Ulice připomněla, že není vypsaná fixa, Kateřina Winterová má za (scenáristický) úkol svádět Davida Suchařípu a Jiří Schmitzer coby koňák šéfuje své stáji pevnou rukou vyžilého matadora A i další herecké akvizice si relativně uhájí svou hereckou čest - Vlastina Svátková, Martin Kraus a Radek Holub. Obsazení tedy není úplně nezajímavé. Jenže film má smůlu na prapodivný scénář, který záhy opouští původní případ vražd mladých žen, a do popředí se vytasí s druhým případem, ve kterém zabírá místo i prostor případ záhadně ztracené vzácné rodinné brože (a kdysi dávno záhadně ztraceného mladíka), přičemž jsem ani moc nepobral jeho důležitost. A ta druhá detektivní rovina případu je příšerně naroubovaná, doslova tam nepasovala. Identita vraha žen, respektive jeho odhalení, už nenadchne vůbec. Pět minut před koncem, kdy se film upomene, že ještě divákům dluží závěrečné rozuzlení, se nehodlá napnout ani guma v trenýrkách, natož podvěsek mozkový. Výsledkem je unylá, zcela překombinovaná a dobrou logiku postrádající neujasněná kombinace několika žánrových nuancí v jednom filmu. A je to nevalně napsaná kombinace, kdy nemohoucí režie Viktora Polesného pohřbívá pár světlých (hereckých) okamžiků. 4/10 ()
Poslední věc Viktora Polesného byla celkem povedená Klec (2019), ale tahle detektivka o hledání sériového vraha mladých žen byla hodně slabá a zbytečná. Unylé, nudné, bez zajímavých postav a tak nějak stylem jako vytažené z devadesátkového televizního archivu. Bída, ale herecky se mi líbil Schmitzer a překvapivě exUlicová Fixová. ()
Slabé drama spolu s hereckými výkony, které nepodpořil scénář. Luboš Veselý by potřeboval spíše mladého energického koně a Arichteva zřejmě zaujala s výstřihem po porodu na castingu, jinak si zbytečnou pózu před kamerou neumím představit. Příběh se motá kolem propletence několika postav, aby byl vcukuletu dopaden původní vrah, na kterého se skoro zapomnělo? Jachnická-Holub-Schmitzer něco zahráli. 30% ()
Další film ČT natočen podle předlohy, který má stejného člověka na režii i na scénář stejně jako u Vražedné stíny (TV film) (2022). Dva nezajímavý, bezcharakterní vyšetřovatelé, kteří jsou ještě k tomu všemu špatně zahráni i poměrně zkušenými herci. Scénář zde jakžtakž šel, ale režie spolu s kamerou a střihem... Něco tak špatného jsem snad ani nezažil. Všechny scény byly takové robotické. Žádný příjezd auta po střihu, prostě střih a jsou tam jiní lidé jak už jsou pomalu vylezlí z auta. Během rozhovoru místo na natáčení osob se zde prostřihávají záběry na úplně jiné věci, které s tím vůbec nesouvisí. Všechno je to uspěchané jak střihy, hudbou tak rychlostí kamery. Když už je nám ukázáno něco z té krajiny tak kamera to sjede tak rychle že si nedokážete uvědomit co tam vlastně okolo vás je. Objevil se zde i nějaký colour grading (barevná korekce), ta neseděla. Svítilo sluníčko, stíny jasně viditelné, ale barevná korekce vypadá tak jako by jste byli někde v málo osvětlené místnosti. Příběh ne nějak extra zajímavý. Říkal jsem si bude to film na podobné úrovni jako již zmíněné VS, ale takovou nekoukatelnou nezábavnou podivnost, ve které není ani jedna zajímavá osoba... To je prostě katastrofa. Chci vždy, ale končit své recenze dobře. V jednom měl tento film pravdu a to v jeho poslední větě. "To je konec jak ze špatnýho filmu". Hodnocení: 35% ()
Galerie (34)
Zajímavosti (3)
- Premiérové uvedení sledovalo 1,44 milionu diváků starších 15 let (podíl 35,3 %), jednalo se tak o nejsledovanější pořad večera a také celého dne. (rublik05)
- Natáčelo se také na dostihovém závodišti v Lysé nad Labem. (M.B)
- „V roce 2017 se mi ozval režisér Viktor Polesný, že si koupil audioknihu ‚Kroky vraha‘, poslouchal ji v autě, příběh ho zaujal a chtěl by podle mých knížek něco natočit,“ prozradila spisovatelka, pro kterou je to filmová premiéra, přestože už v minulosti nabídky na zfilmování svých knih dostala. „Chtěla jsem práva poskytnout jedině člověku, který s nimi bude zacházet s respektem a v souznění s příběhem. A opravdu, Viktor Polesný napsal k Domu na samotě naprosto dokonalý scénář,“ pochvalovala si Klevisová. (rakovnik)
Reklama