Iveta - Série 1

Popravdě jsem vůbec nečekal, že by mě prvni řada příběhu o Bartošové dokázala takhle strhnout, ale tvůrci dokázali s předem určeným materiálem tak dobře pracovat, a tak dobře vystihnout jednotlivé reálné charaktery, že celá řada prostě nemá skoro žádné hluché místo. Krom toho tu vidíme hned několik hereckých objevů a překvapení, kdy krom klasicky přesných Chmely či Hanuše vidíme asi největší letošní herecký objev, Annu Fialovou, které zdatně sekunduje Vojtěch Vodochodský. Příběh ústředního dua Bartošová - Sepeši ukazuje pohled na absolutně odlišné charaktery, a odlišný přístup k showbyznysu a obecně životu. Bartošové charakter však bohužel pro ni samotnou předznamenává to, že si s ní bude po zbytek jejího života každý dělat do chce. P.S.: Vsuvka s vojákem v každém díle je absolutně zbytečná, nic neříkající, a vůbec nechápu, proč jí tvůrci do série zařadili. (05.10.2022)

Jsem ráda, že se někdo rozhodl zpracovat do seriálové podoby Ivetit příběh, myslím, že si zaslouží, aby to bylo odvyprávěné. I když je mi jasné, že dost věcí je upraveno tak, aby se to hodilo do příběhu a na plátno, pořád je to dost povedené. A i když Anička Fialová není Ivetě nijak moc podobná, dokázala skvěle zahrát její osobnost i jí samotnou, tudíž ta nepodoba mi vůbec nevadí. (05.05.2024)

Pořád si říkám, že by jediným kladem Ivety nemělo být to, že v podstatě bulvární televize natočila o (víceméně) bulvární zpěvačce nebulvární seriál. Jenomže - co dál? Vizuál je vymazlený a promyšlený, herci výborní, Michal Samir strávil v rešerších pět let, ale na výsledku je to znát jen napůl - je dobře, že poznáváme Bartošovou nejen jako popovou panenku, hrozba od mužů jejího života je taky dostatečně naznačená, ale to je tak bohužel vše. Je dobře, že se tvůrci rozhodli ve vyprávění pokračovat, aspoň se člověk může opatrně těšit. (23.08.2022)

Ve třech epizodách jsme zatím měli možnost sledovat vzestup popové zpěvačky Ivety Bartošové v letech 1983-1988 od regionálních pokusů po celostátní úspěch dua Bartošová - Sepéši. Znalci se mohou jen usmívat nad zjednodušením pohádkového příběhu, ale pokud tvůrci sami ve spolupráci s rodinou chtěli "jen" zachytit esenci mladé dívky, která se stala za výjimečných okolností ženou, mohou výsledný tvar akceptovat. Nemá smysl pátrat po detailech, po tom, jak šly jednotlivé události přesně za sebou, ani lamentovat nad tím, že se vše odehrává v prázdných ulicích, v několika málo interiérech a místy je to spíš parodie hodná České sody, než cokoli jiného. Tým šel po pocitech, kostýmní návrhářka vycházela z povrchní rešerše, ale hlavně sama ze sebe a tak to celé šlo hlavně naproti pamětníkům, kteří v té době sami zažívali cosi podobného. Ať už šlo o přechod do Prahy z malého města nebo vesnice nebo více prožívali první lásky na diskotékách. (11.05.2023)

Líbili se mi oba představitelé hlavních postav, Vojtěch Vodochodský mě v roli Petra Sepéšiho fakt ohromil. Vedlejší postavy byly hrozně jednorozměrný, příkladně pan Bartoš byl stejně divnej patron v Ivetiných pěti i dvaceti. Důvod proč by to tak mělo být? Netuším. Podivnejma existencema se to tady jen hemžilo, a to se přitom zatím na scéně neobjevil Tříska, Pomeje, Rychtář, Martucci, Macura…. Koukal jsem na to s 18-ti letým synem a ten vůbec nepochopil, že Sepéši umíral jako hvězda. Kam se poděly všechny ty prachy, co vydělali? Ten radioaktivní spad z Černobylu u Sepéšiho v ložnici a nejen tam nebyl úplně OK, ale budiž… (01.06.2024)