Iveta

[hodnocení po celé minisérii] Melancholické, zasněné, trpělivé, neskákající v ději, s dlouhými expozicemi a především: nebulvarizující a Ivetu Bartošovou polidšťující minisérie. Zkrátka něco, co by člověk nečekal od komerční televize. Iveta je tu sice vykreslena velice naivně, ale zároveň lidsky, což je žádoucí vzhledem k faktu, že v posledních letech života byla vnímána především jako sousto a oběť senzacechtivých novinářů. Bravo! (06.05.2022)

Trochu jiskreni ve vztahu, nebo dramaticky konflikt. Ale je to preci jen retropohadka. Pry ma jit o ukazani snu Bartosove. Obrazova koncepce je proto dobre promyslena s rozptylenym svetlem a surrealnymi obrazy. Kameraman Martin Douba se az dotyka obliceju rucni kamerou ci z uhlu v zakourenych mistnostech a vytvari podobu tehdejsi omezene filmove techniky. (20.08.2022)

Už podle přezdívky musí být zřejmé, že Iveta Bartošová nebyla můj kůň (kobyla?), ale jako krajance z nedalekého Frenštátu pod Radhoštěm jsem jí přál úspěch. A ten se dostavil a její repertoár po tragickém odchodu Petra Sepéšiho byl přece jen pro mne stravitelnější, než sračky typu Knoflíky lásky. Právě tento krátký začátek Ivetiny kariéry sleduje ona minisérie. Nutno říci, že děj je tak řídký, že vše podstatné by se dalo vměstnat do jediného dílu. Moc by mě zajímalo, jestli Sepéši byl skutečně takový debil a Iveta taková husička nebo to byla jen fabulace. Za Hanuše (otec) a Brzobohatého (Štaidl) přidávám třetí hvězdu. 50% (12.06.2022)

Tož nebudu chodit kolem horké kaše, Iveta Bartošová byla moje první dětská crush a klip Tři oříšky jsem na VCR točil furt dokola (údajně) až do úplného psychického vyčerpání rodičů. To bylo ještě předtím, než na ní začal parazitovat úplně brutálně nechutným způsobem bulvár, který v kombinaci s nešťastnou rukou při volbě osudových mužů a bojem s vlastní psychickou nestabilitou a následným pádem na dno lahve, dovedl Ivetu tam, kam dovedl... Není to špatný seriál. Houpavou, na postavách klaustrofobně nalepenou, kameru Martina Douby a přesvícené scény, v tomto případě ještě často ponořené do zvláštního snového růžovo-fialového neonového oparu, jsem poznal na první pohled. A docela to k tomuhle psychologickému pojetí, kdy se celý příběh soustředí čistě na postavy a všechno ostatní je spíše podružné, sedí. A je také fajn, jak se v třetí sérii styl kamery promění. Jako kdyby se dávný sen rozplynul a nezůstalo pro Ivetu kromě extrémně toxického okolí (a Artura) už vůbec nic. Přiznám se ale, že se moc neorientuju v tom, jací lidé se okolo Ivety Bartošové motali, takže mi tu občas chybělo více polopatického vysvětlování toho, kdo je kdo, a musel jsem si věci dohledávat - ano, i v tom dobovém bahnu, který nenasytný bulvár toho času chrlil. (05.07.2022)

Jako hodně mi to oscilovalo mezi 2** a 3*** myslím, že stopáž mohla jít dolů. Zajímavý mi přišlo to nasvícení, někdy na úkor pozadí prostě svítily barevný světla :D Četl jsem, že postava Gotta koupila u lidí šílený hejty, tohle bych asi autorům odpustil, to se nějak věrohodněji dost možná nedalo. Jen celkově mě to vlastně pak už asi ani nebavilo a bylo  to delší než bylo potřeba. VIděl jsem to po dobré Volze, což Ivetě taky nepomohlo. (06.06.2023)