Dům plný strachu

Jak píše Cival a mnozí další - podprahová bezejmenná generační noční můra dětí 80. let, na kterou jsem zapomněl a pak zapomněl, že jsem na ni zapomněl, ale když jsem tu na ni náhodou narazil a přečetl si první větu obsahu, v tu ránu byla zpět z hlubin podvědomí, kde si díky své traumatizující tajemné atmosféře, šokové scéně ve vyhořelém domě a surrealistickým obrazům hrozivě nezadržitelně rostoucích vlasů celou dobu hověla a kdoví co tam napáchala. Dnes už sice nevyděsí, ale stále jde o dost zvláštní rodinný film (mezi jehož čtyřmi scenáristy figuruje i Vojtěch Jasný) nepřekvapivě kanadské produkce (kdo kdy viděl nějaký kanadský horor, ten chápe, kanaďani jsou hrozní podivíni) s omšelým vizuálem, který připomene jiný nostalgický kanadský kult, seriál "STŘEDNÍ ŠKOLA DEGRASSI" (kde se také objevil představitel Connieho Siluck Saysanasy) nebo disneyovský horůrek WATCHER IN THE WOODS, eventuelně atmosféricky podobný britský PAPERHOUSE. (24.09.2009)

Ako malý som to videl viackrát, ale za ostatných 15-20 rokov ani raz. Nostalgia bola silná a zháňal som to s dabingom na nete už pár rokov. Pošťastilo sa aspoň v CZ daningu, aj keď ako malý som to videl na STV po slovensky. Samozrejme sa tam nájdu logické nedostatky, ale je to pre deti a ako dieťa som tie nedostatky isto nevnímal. (24.01.2017)

Nezatížen dětskou zkušeností a tedy i traumatem a nočními můrami, které evidentně potkaly kohokoli, kdo film zhlédl v dětství (což na filmu vyzdvihují nejen české reflexe), se "Dům plný strachu" jeví jako bizarně amorfní snímek. Na jednu stranu totiž fascinuje zcela neukotveným vyprávěním, které se nespoutaným řetězením fantaskních motivů podobá až volnému proudu vědomí, potažmo lze říci, že se řídí spíše dětskou logikou než racionalitou dospělých. Při tom ale konkrétní filmové vyprávění dramaturgicky vázne a výsledek je spíše nesourodý a rozbředlý. Částečně to souvisí s tím, že "Dům plný strachu" není vystavěný podle klasické narace ve stylu Hollywoodu, ale má blíže k hongkongským filmům, kde také vyprávění opouští výchozí linii, vydává se zcela novými a hlavní motiv vůbec nerozvíjejícími směry a až ve finále se vrátí uzavřít vše předtím nakousnuté. Zde se tak téma postavení se svému strachu odkloní do eskapád s vypadanými vlasy, nechuťáckým receptem, nezadržitelně rychle rostoucími vlasy a továrnou na magické štětce, kde pracují děti unesené maniakem vydávajícím se za učitele výtvarky. V základu tak "Dům plný strachu" na mnoha úrovních vyjadřuje strach dospělých z bujné představivosti, který přenáší také na diváky. Vedle popsaných peripetií i postavy učitele, který usiluje o to potlačit v dětech jejich fantazii, tomu odpovídá i ústřední linie snímku, tedy vyděšení, které je tak intenzivní, až z něj člověku vypadají vlasy, ale jež, jak se ukáže v závěru, je pouze dílem bujné představivosti. (18.05.2014)

4 hvězdičky dávám hlavně za to, že jsem ten film viděla asi před 20 rokama a doteď jsem ho hledala s neurčitýma vzpomínkama a až dnes jsem ho našla. Je to zvláštní, proč některé filmy tak utkví v paměti. Je to film pro děti, hraný dětmi, ale má své silné kouzlo. Hlavně příběh je velmi nevšední a zvláštním způsobem děsivý. Hlavně pro mě jako pro děcko to byla pecka. A oceňuju ironického tatíka a dětské herecké výkony, i když chvílemi trochu pokulhávaly. Ale nostalgie... (08.06.2012)

Také se řadím mezi "osmdesátkové děti", ale Arašídová pomazánka mě zřejmě minula, protože bych si ji alespoň mlhavě pamatoval. Nostalgickou výhodu, která tento film očividně na ČSFD vyšvihla výše, než to dokázaly objektivní kvality filmu, u mě tedy uplatnit nemůže. Do jisté míry zajímavé, jemně bláznivé, dětské fantasy, které svou depresivnější atmosférou na dětskou duši opravdu dokáže dolehnout, bohužel scénáristicky trochu tápe a nedokázal si udržovat mé plné zaujetí po celou stopáž. Co však přecejen dokázalo nostalgicky zapůsobit, byla přítomnost krásných osmdesátkových hudebních skladeb. Vidět to v dětství jako ostatní, možná bych hvězdu přidal. (12.09.2014)