Reklama

Reklama

Rukopis nalezený v Zaragoze

  • Polsko Rękopis znaleziony w Saragossie (více)
Drama / Fantasy / Historický / Mysteriózní / Komedie
Polsko, 1964, 124 min (Director's Cut: 175 min, Alternativní 182 min)

Předloha:

Jan Potocki (kniha)

Scénář:

Tadeusz Kwiatkowski

Hrají:

Zbigniew Cybulski, Iga Cembrzyńska, Elżbieta Czyżewska, Gustaw Holoubek, Joanna Jędryka, Janusz Kłosiński, Bogumił Kobiela, Barbara Krafftówna (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Zábavný historický film Rukopis nalezený v Zaragoze v sobě spojuje prvky stylové kostýmní komedie, dobrodružného rytířského filmu i fantastické báje s duchy, oběšenci, šílenci a tajemnými princeznami. Byl natočen podle nevšedního románu velkého dobrodruha, knížete Jana Potockého. Román vznikl jako barvité vyprávění a současně satira na lidskou pošetilost a pověrčivost. Jeho hlavním hrdinou je mladý Alfonso van Worden, který se právě dozvěděl, že je jediným mužským potomkem slavného rodu a je vybrán k velikým úkolům. (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (35)

Max-Wesslo 

všechny recenze uživatele

Tříhodinový historický snímek s prvky surrealismu, příběh o cestách velitele gard Alfonse van Wordena španělskými prériemi. Film unáší svou atmosférou na pomezí snu a reality a rozsáhlostí s několika příběhovými liniemi. V druhé části se film vyprávěním hrdinů rozvětví až v pětinásobných flashbacích, které se navzájem střídají a doplňují, až splynou samy do sebe. Luis Buñuel, který je známý tím, že málokdy viděl jeden film vícekrát, údajně shlédl Rukopis hned třikrát. Mezi další obdivovatele patří Francis Ford Coppola, Martin Scorsese a především David Lynch. Nezbývá, než tento snímek doporučit každému, kdo nemusí mít všechno naservírováno přímo na talíři, ale kdo se rád v budoucnu na film podívá znovu. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Nie, nepochopil som to. Ale aj hlavná postava príbehu hovorí niečo v tom zmysle, že kto sa v tom všetkom má vyznať. Som vlastne v jeho pozícii ako divák, on ako poslucháč historiek ostatných. Ale nespochybňujem zábavnosť filmu, krásne poľské herečky a aj fakt, že ak by som si robil graf a zapisoval mená, všetko by do seba krásne zapadlo. Navyše dĺžka filmu nie je prekážkou, jeho rozdelenie na dve polovice má svoje opodstatnenie. Zaujímalo by ma, ako vyzerá jeho skrátená verzia a či je prehľadnejšia, alebo naopak zmysel strihom stráca. Asi sa k filmu niekedy vrátim s ceruzkou a papierom v ruke. možno by ale nebolo od veci si zohnať predlohu. ()

Reklama

corpsy 

všechny recenze uživatele

Nádherne vyzerajúca fantasmagória, ktorá je ale extrémne zdĺhavá a nudná. Ak ste Homo Provocantes, budete mať filmový orgazmus, ak ste Homo Communis pravdepodobne tento snímok odmietnete už pri posluchu jeho názvu, ak ste Homo Action, budete potrebovať minimálne pol litra pálenky na vydržanie, no a ak ste Homo Fan, tak ako ja, pretrpíte 3 hodiny niečoho, čo bude mať pre vás minimálnu trvanlivú hodnotu. ()

classic 

všechny recenze uživatele

Frasquetta rozprávala svoju príhodu Busquerosovi, ten potom Lopezovi Soarezovi, ktorý ju zase rozprával seňorovi Avadorovi,” - z toho sa človek môže zblázniť, -  „všetky tie príhody začínajú prosto a poslucháč očakáva, že bude skoro koniec - lenže jedna historka plodí druhú a z nej vychádza tretia, niečo na spôsob veličín, ktoré možno deliť donekonečna.” • Áno, vskutku je to presne tak, a inak to už zrejme byť ani asi vôbec nemôže, keďže autor románovej predlohy - Rukopisu nájdeného v Zaragoze - Jan Potocki; ho jednak zverejnil už v roku 1805, a jednak ho zase i pomerne dosť šikovne obalil akousi »mnohovrstvovou fóliou« naprieč celým týmto, mimoriadne zdĺhavým, popretkávaným rozprávaním, ktorú najprv naprosto horlivý čitateľ, a až následne potom i celkom nedočkavý divák - postupne rozbaľoval, ako nejakú c-i-b-u-ľ-u, aby v podstate práve vďaka tomu mohol prísť postupne až kamsi na začiatok; alebo na „koniec začiatku a začiatok konca?” Je to vlastne konkrétny «príbeh v príbehu,» etapovo aplikovaný i o akési ďalšie [mini]príbehy v ústrednej d-e-j-o-v-e-j štruktúre, a to konkrétne v samotnej nadväznosti na divoké eskapády hlavnej postavy - seňora Alfonsa van Wordena - šľachtica a kapitána galonskej gardy vo fascinujúcom stvárnení „poľským Jamesom Deanom,” čiže Zbigniewom Cybulskim, kde sa to mimochodom počas tohto, jednako však i trocha dlhšieho, filmového skotačenia, len tak akosi extra zvlášť zase hemžilo čo najrôznejšími, scenáristickými nápadmi, a k tomu azda i najšpecifickejšími výmyslami od výmyslu sveta, aké režisér W. J. Has - dokázal čo úplne najviac vyťažiť zo svojej vizuálnej vízie, a čuduj sa svete; že som z toho celého jeho rozsahu napokon nemal hlavu, ako dajaký jeleň, i keď musím súčasne rovnako podotknúť, že najlepšie by pasovalo absolvovať nasledujúcu projekciu v čo najkratšom časovom úseku - trebárs v dvoch po sebe nasledujúcich dňoch - pre lepšie ukotvenie a pochopenie príslušného titulu Evokuje mi to taktiež i poľskú variáciu na „Dobrodružstvá baróna Prášila, ” na čo som si takmer ihneď spomenul počas sledovania daných dobrodružstiev hlavného hrdinu na kľukatej ceste do Madridu, a ktorý sa nie kompletne vždy - objavil v každej jednej príhode, aká sa mi ponúkala s tým dôvetkom, že tento čiernobiely, umeleckým spôsobom ladený titul - zároveň obsahoval i »pointu v pointe,« čo ešte priam prehĺbilo celkový divácky zážitok, ktorý ale automaticky nie je hneď určený pre každého jedného diváka → najskôr si to v celom svojom ponímaní vyžaduje čo najnáročnejšieho pozorovateľa. ← Magický realizmus v čo najčistejšej podobe ma napadá okrem toho doplniť na samotné ukončenie recenzie, vrátane i vydareného kinematografického diela, čo by malo teda publikum od danej veci hádam dopredu očakávať. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Poľský historický film mal svoju silnú pozíciu a dokázal ponúknuť divákovi mnohokrát nevšedný zážitok. V tomto prípade zaexperimentoval a výsledok je podľa mojho názoru polovičný. Podstata príbehu sa časom stráca, nedokážu mu pomáhať ani dobrá výprava a kombinácia fantasy s komickými prvkami. Ako satira na ľudské slabosti však funguje. ()

Galerie (16)

Zajímavosti (24)

  • Wojciech Jerzy Has dlouho přemýšlel o tom, jak by se Potockiho dílo dalo adaptovat pro film. V rozhovoru, který poskytl časopisu Film v roce 1963, uvedl, že chtěl, aby „Rukopis“ byl realistickým a zároveň poetickým podobenstvím o člověku. Režisérovy plány byly zároveň ovlivněny tlakem Ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany (PZPR), který v rezoluci sekretariátu Ústředního výboru kinematografie vyzval k hledání „námětů vyjadřujících pokrokové myšlenky a osvobozenecké snahy národa a pracujícího lidu v tisícileté historii Polska, s využitím v tomto ohledu vynikajících děl polské literatury“. Někteří filmaři, včetně Hase, přistoupili k tvorbě adaptací národní literatury a nechtěli se podílet na reaktivaci socialistického realismu. (classic)
  • V Polsku byl film zpočátku přijímán s rezervou. Jerzy Płażewski mu ve své knize „Dějiny filmu“ věnoval málo prostoru a označil film za „zábavný pastiš plášťové romance, dvořící se nápaditým vizuálům a přehlídce různobarevných hereckých kreací“. Recenze Rukopisu byly vzestupné a stručné. Polští recenzenti se o Hasově díle vyjadřovali různě: objevily se názory, že režisér „lehkomyslně propásl příležitost vyšplhat se na vrchol“ (Jaszcz) a že jeho film „je bizarností tak bizarní, že je světovým unikátem“. (classic)
  • Přestože bylo nutné román převést do podoby scénáře, film zachovává klíčové prvky románu, zejména zápletku s hlavní postavou Alfonsem van Wordenem (Zbigniew Cybulski), který se ocitl v „iniciačních peripetiích“, a také samotný způsob vyprávění příběhu, kdy z jednoho příběhu vzniká další a z něj další a další. Vzniká tak efekt „putování“ – jakási hra s časem a pamětí, neboť Alfons se neustále setkává s lidmi, kteří mu mají co říci. Některé příběhy uvedené v knize se do filmu nedostaly, například ty, které se týkají bratrů Zotových, kteří ve filmu hrají vedlejší role. (classic)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno