Duna: Část druhá

10/10. Druhá projekce v Imaxu celkový požitek ještě umocnila a já se nyní už absolutně nebojím říct, že tohle je filmová událost naší generace. Kdo pohlédne za onu očividnou vizuální poetiku, barevně rozprostřené spektra a majestátnost samotného filmového média (za podpory až nadpozemsky znijících a přitom často intimních skladeb) - ten z těchto fascinujících písčitých dun vyhrabe komplexní (sakra epické!) lovestory o jedné fanatické vizi budoucnosti, jenž tématicky rámuje nadčasovost původní předlohy a která strhujícím způsobem sází jednu emocionální ránu za druhou. Z až meditativní kulturní explorace přetéká druhá Duna k cinefilním blockbusterovým vrcholům do temných zákoutí lidských tužeb, přičemž v závěrečné hodině dropne tak všeobjímající atomovku, až to člověka dožene k slzám radosti. Být svědkem něčeho takového... je jednoduše jedinečné. (05.03.2024)

Úžasně hypnotické a transcendentní grandiózní dílo epických rozměrů, které mě konečně uspokojilo vrchovatou měrou. Upřímně jsem byl hodně skeptický, protože první díl mi příliš nesednul, jednak byl na můj vkus extrémně pomalý, lehce nezáživný, chyběla tam nějaká zapamatovatelná wow scéna( tady jich je hned několik), kvůli které bych si chtěl někdy film pustit znova a hlavně akční scény byly neskutečný průser ( především kvůli těm štítům, které vypadaly jak lacinné CGi efekty od SyFy, což v kontrastu se světem, který vypadá výtvarně úchvatně vypadá fakt špatně). Naštěstí ( díky bohu!) si to uvědomil i sám Denis Villeneuve a štíty jsou tu jen minimálně, téměř vůbec. Druhý díl mě přikoval k sedačce hned od začátku, je zkrátka divácky vděčnější a rozebírají se tu zajímavější věci. Bavily mě všechny ty zvyky a tradice Fremenů ( je tu hodně cítit inspirace z arabského světa . názvy, kostýmy, náboženství), ale to se mi tady velmi zamlouvalo. Audiovizuálně je to bezchybné, spojení Fraser/Zimmer velmi funkční, všechny ty obrovské monumenty, stroje, červi až hypnoticky úchvatné a hudba nádherně trhá uši a vyvolává zimomriavky. Perfektní jsou také Harkonenni, ten jejich svět a tradice jsou sympaticky temné a zvrácené a nástup Austina Butlera je povedený ( ovšem objeví se až v půlce filmu a nedostal tolik prostoru), Chalametův přerod v leadra je uvěřitelný a (  každý proslov, kde zařve je super) funguje i chemie se Zendayou, kde především v závěru to na mne mělo i silné emoce a závěrečná epická bitva sice mohla být delší, ale byla satisfakční. ( se snad najal i nový choreograf, protože souboje jsou o poznání lepší- byť  za Erko bych se tu nezlobil). Jsem rád, že jsem nakonec Duně propadnul, sice až napodruhé, ale i to se počítá. Užíval jsem si každou minutu v kině a to bylo naposled u Poor Things, což je žánrově jinde. Na třetí díl, kde přibyde má oblíbenkyně Anya Taylor Joy se teda těším převelice. ( Cásting nejtalentovanějších mladých herců pohromadě!!). 10/10. (04.03.2024)

Duna je bezpochyby veľkolepý projekt a Denis Villeneuve hviezdne režisérske eso, ktorý do projektu nalákal množstvo hviezdnych mien. Po toľkých ospevných recenzíách mi neostalo nič len sa presvedčiť na vlastné oči a sánka mi teda, bohužiaľ, nepadla. Mám pocit, že je film dosť preceňovaný. Vo všeobecnosti je to výnimočný sci-fi projekt, na ktorom sa dá stále stavať, druhá časť končí tak, akoby tu trojka mala byť už zajtra. Osobne ma to veľmi nenadchlo, myslel som, že pri dĺžke takmer 3 hodiny sa príbeh uzavrie. Akosi nemám chuť na ďalšie pokračovanie, neviem o čom by malo byť, no možno sa mýlim. Vizuál je nádherný, Zimmerova hudba dokonalá, ale nejak mi tak chýbali emócie, ktoré sú dosť dôležité pre film, ktorý tlačí na osud z každej strany. Treba si povedať na rovinu, že film je naozaj emočne chladný jak psí čumák, čo je pre mňa osobne najväčší problém filmu. Režisér sa nevyhol niekoľkým hluchým miestam a myslím, že film zostrihať o nejakých 20 minút by nebolo na škodu. Množstvo rečí o tom či je Paul vyvolený alebo nie, hromada dlhých a spomalených záberov, to všetko nepomáha filmu, ktorý by mal odsýpať jedna radosť, skôr máte pocit, že toho na tej púšti už bolo dosť. Film rozhodne má kvalitu, oplatí sa ísť do kina, ale nemajte prehnane veľké očakávania ako ja. +++Na zážitku mi nepridalo ani 17 minút reklám pred filmom a brutálna cena vstupného 9,70 eur, pri ktorom si treba sakra dobre premyslieť na aký film do kina idete. +++ Film 80%. (17.03.2024)

Ako z jednotky, aj z dvojky (možno ešte viac) som mal pocit nadživotnosti, posvätnosti, božskosti. Všetko je veľkolepé, vznešené, ozrutné, hrá (či skôr duní) do toho neskutočná hudba a to, čo stvára kameraman, to je vrchol. Akoby sme sledovali pietne (a draho) sfilmované dejiny, akurát nie v podobe historickej fresky, ale sci-fi veľkofilmu. Kým minule som bol trochu v rozpakoch z Davea Bautistu, Javiera Bardema a Stellana Skarsgårda, tu boli skvelí, hoc podľa očakávaní je najmrazivejší Austin Butler. Za Brolinom mi v jednotke bolo smutno, ale musím skonštatovať, že hoc do toho starý dobrý Josh ide v dvojke naplno, tentoraz je skôr už len smutným štatistom. Ale taký je údel pravých rúk budúcich kráľov, všakže? Najpozitívnejší dojem som mal (okrem diabolského 81-ročného Walkena, ktorý je tu však všehovšudy tak 4 minúty) z Chalameta a Zendaye. Majú medzi sebou skvelú chémiu. Akoby sa na seba zo všetkého najradšej tu a teraz zversky sexuálne vrhli, ale zároveň si jeden druhého veľmi vážia a obdivujú ho. Zaujímavá kombinácia. Villeneuve Dunami stanovil istý štandard, ktorý bude typický pre sci-fi veľkofilmy najbližšie roky tak, ako bol svojho času smerodajný Pán prsteňov pre fantasy. Netreba samozrejme azda dodávať, že len minimum tvorcov dokázalo ponúknuť niečo viac, než netalentovanú, pohodlnú kópiu. Vážim si koniec, ktorý ide proti očakávaniam. Zostal som z neho veľmi smutný, ale v dobrom, teda ak je niečo také možné. Taký je predsa život, nie? Veci niekedy dopadnú presne naopak, než si myslíme. Akože hej, scenár obsahuje pár lacnejších dramaturgických zvratov a sem-tam nechápeme, prečo stále bojujú nožmi a mečmi (a kde majú bezpečnostné kamery), keď majú takú pokročilú techniku, ale dá sa to zvládnuť. Účasť ATJ som každopádne nepochopil. (11.09.2024)

Po zážitku zkušenost. A taky vnitřní redefinice toho, kdy ještě má smysl platit nesmyslné částky za sezení před obřím plátnem s dokonalým audio setem. Té zasloužené chvály je všude kolem požehnaně, tak snad jen tolik, že oproti prvnímu dílu tomu možná chybí jistá lehkost, která jakoby pramenila z toho, že Villeneuve, vědom si obřích očekávání, odmítá udělat sebemenší chybný krok stranou. Který ale paradoxně nastane ve chvíli, kdy ve snaze vejít se do stopáže pod tři hodiny, a udržet v kině co nejširší diváckou masu, hlavně v poslední třetině, sestříhává tak, že ty chybějící fragmenty (zvlášť, když jste to četli) úplně cítíte a v duchu žadoníte, že chcete klidně ještě o hodinu více. Ale jinak je to všechno tak, jak jsme si dva roky zbožně přáli. Absolutní peak hollywoodského řemesla v nejlepší možné podobě. Obrazový skvost a totální overkill píšečného sound designu, kterému uctivě ustoupily i Zimmerovy galaktické chorály. Poprvé jsem opravdu pochopil, jak se cítili lidé, kterým před čtyřmi dekádami v kině pustili Hvězdné války. (03.03.2024)