Duna: Část druhá

Moc nad kořením je mocí nad vším. Druhá polovina sci-fi epiky je o trochu delší, o trochu rychlejší a výrazně akčnější. Každý dílčí souboj či velkolepá bitva jsou prezentované trochu jinak a především ve druhé, příběhově trochu zrychlené polovině není o akční výjevy nouze. Ty vedle osvědčené vizuální stránky umocňuje i fakt, že Zimmer dělá Zimmera ještě o trochu dunivěji (heh) než obvykle. Jádrem vyprávění je však hlavně napětí mezi touhou naplnit svůj osud a zároveň se mu vzepřít. Bytí i nebytí mesiášem něco přináší i bere a pro váhavého Paula není snadné se rozhodnout, jak se svou nemalou mocí naložit. Kontrast mezi epickými galaktickými šachy a drobnými osobními dramaty tedy funguje i napodruhé a finální propojení jednotlivých linek je dostatečně působivé. Větší úlohy se oproti jedničce dočkal žoviální strýček Bardem, chemie mezi Chalametem a Zendayou také funguje a černobílé představení nového harkonnenovského arcizlouna v podání zhnusněného Austina Butlera skoro zamaskuje fakt, že nám na něm kvůli pozdnímu objevení se v příběhu v podstatě nezáleží. Villeneuve tedy úkol zvládl a jen těžko si lze představit, že fanoušky jedničky dvojka zklame. (28.02.2024)

Mám za sebou zřejmě nejen nejočekávanější film letošního roku, ale mám ten pocit, že i to nejlepší, co letos uvidím. Druhý díl Duny si dal sice trošku načas, ale pokud mám na takovou kvalitu čekat tři roky, vůbec se zlobit nemůžu. Nevím totiž, jak tento díl pojmenovat, než že je to totální sci-fi epos, který se po právu bude řadit mezi to nejlepší, co Hollywood vyplivnul ve 21. století. Hans Zimmer se opět překonal. Sice tu není z jeho strany žádná výrazná melodie, ale ve spojení s prakticky dokonalým vizuálem jde z Arrakisu až nepopsatelný strach a respekt. Herecky se tu také sešla současná herecká smetánka, které evidentně vůbec nevadí dílčí role, aby splynuli v jeden kvalitou těžko popsatelný celek. Nelze jinak, než říct, že tady se Denis Villeneuve opět překonal. Věrně totiž zfilmoval knižní román, o kterým v 80. letech mluvili jako o nezfilmovatelném. (03.03.2024)

S trochou nadsázky se dá říct, že SSSR bojuje s Araby o ropu a v celém tom kolosu tahá za nitky USA. Duna part two je vrchol moderního velkofilmu po všech směrech. Od poutavého storytellingu začínaje, přes sound design, fantastickou výpravu, triky, zvuk a Zimmerovu krasojízdu konče. Bez výjimky famózně odvedená práce tvůrců i herců. Monumentální epika, která dlouhé roky platila za nezfilmovatelnou, se povedla podruhé. Everybody says it cant be done, until somebody does it. A ten somebody je Denis Villeneuve. Událost roku a  třeba takové osedlání červa, nebo souboj mezi Chalametem a Butlerem je absolutní filmové potěšení. A fňukaly, kteří si budou stěžovat na závěrečnou třetinu a kdoví co ještě, nemá cenu řešit. (09.03.2024)

Čekám na každý nový film Denise s velkým očekáváním. Dunu jako knihu zbožnuji, četl jsem i ostatní od Franka. Druhý film je rozhodně velkolepý a nadherna nasnímaný. Po prvním imaxovém shlédnutí nejsem zcela přesvědčen o plném hodnocení, řeknu proč. Je tu pár změny, poměrně dost se tlačí na ženské osazenstvo a ke konci se zvláštně zrychlí... a hlavně je to vlastně dost odtažitý film. Ještě si zopakuji kino a uvidím,kam se moje pocity posunou. I první díl nebyl za plno napoprvé. Přes vše ostatní, tohle je zasloužená adaptace pro slavnou knihu. A je přenesena s velkým citem. (28.02.2024)

Konzistence, epická výprava a dobrodružství "kolonizace" Duny a jejího koření z prvního dílu jsou fuč. Zůstává roztříštěný děj, skalnatý papundekl, neuchopitelná psychologie podivně motivovaných postav, a překvapivě fungující uspěchané finále. Ten svět mi bohužel neučaroval ani v knize, a řekl bych, že potenciální třetí díl potřebuje nutně vyměnit režiséra. A epileptického střihače. Nedokážu uchopit onu až fanatickou oblíbenost, kterou do sebe filmová Duna z diváků nasává. [max] (26.06.2024)