Rosetta

Zoufalá snaha vzepřít se životním podmínkám učiní z "mladé rozhněvané" hrdinky učiněnou bestii, jejíž konání je však až mrazivě pochopitelné a její konečná oddysea s plynovou bombou doslova drásá duši a nám nezbývá, než lapat po odpuštění. Dardennové vytváří z jednoduché sociální zápletky velmi komplexní a emociálně nabytý příběh, jenž přesahuje pouhé zachycení syrové a bezútěšné reality. Zatím k tomu ještě potřebují značně expresivní pomůcky jako roztřesenou kameru, neučesaný střih vpadající přímo do neustávající akce. Ale právě ono neustálé dýchaní hrdince za krk a její neúnavné pohyby v boji za důstojnost činí snímek nesmírně podmanivým a vtahujícím. Přesto Dardennové dosahují mistrovství až když svůj realismus nedávají tak okatě najevo a nechávají ho působit nenápadně, ale o to přirozeněji a bezprostředněji (Kluk na kole). (03.05.2012)

Hl.postava byla tak nesympatická, že bych jí s chutí odstřelil hned, místo toho sem se musel hodinu a půl přemáhat, abych se "zájmem" sledoval její osudy. Filmovej naturalismus stejně jako literární má jako každý hnutí nebo směr svá omezení, která když se dogmaticky dodržujou, tak jsou svazující. Z toho filmu byla pouze cítit snaha být co "nejpravdivější", což by nevadilo, ale tento styl je prostě příliš svazující a nenabízí moc prostoru pro diváckou účast nebo zapojení, divák tu je pasován jen do role trpného pozorovatele více či méně "přitažlivého příběhu". I na hodinu a půl je tento postup příliš stereotypní a "nudný", no nic, hlavně že se metoda vyzkoušela, někomu to sedne, mě moc ne. (25.06.2011)

Od Émilie Dequenne v roli Rosetty se kamera ani na moment nehnula a za to tedy klobouk dolů, když vezmu v úvahu i to, že jsem měla pocit jako kdyby to snad ani nehrála. Role to byla svým způsobem nevděčná, protože jednu chvíli jsem jí strašně litovala a pak přišly momenty, kdy jsem měla chuť jí pořádně proplesknout, jakou jsem na ní měla zlost. Ale je to asi tak, že zoufalost dokáže člověka někdy hodně zlomit a pak dělá věci, které by za příznivějších okolností nikdy neudělal. Přemýšlela jsem, jestli jsem na její tváři postřehla úsměv a mám takový dojem, že ani jednou. A celá ta depresivní atmosféra byla navíc podtržená nevlídným počasím s neustále zataženou oblohou. Celkově to působilo téměř jako neutěšený dokument o jedné dívce, která úpěnlivě hledá svoje místo na zemi a ten konec byl na moje gusto možná až moc otevřený.. (26.06.2016)

To tú kameru držala v ruke tá ožratá matka, keď práve sama nebola v zábere? Len vďaka "istej ruke" kameramana je ten film miestami takmer nepozerateľný. Nejaký génius na prelome tisícročí "objavil" roztrasenú kameru a všetci filmoví tvorcovia sa potom išli zblázniť, aby aj oni tento skvelý "vynález" zaradili do svojich filmov. Má ta kamera budiť dojem väčšej realistickosti? To akože keď chcem vidieť skutočnú realitu, tak musím silne triasť hlavou? Je to velká škoda, lebo tento film je inak veľmi dobrý (nebyť tej kamery, možno aj hviezdičku prihodím). Rosetta je tvrdá bojovníčka, ktorá sa musí obracať v bezútešných podmienkach a všetko jej zúfalé úsilie smeruje k tomu, aby si našla stále zamestnanie. Je tu pekne zobrazené, ako dokáže takéto prostredie narušiť charakter človeka a vyrobiť z neho skoro až sociopata. V úlohe Rosetty sa predstavila mladučká Émilie Dequenne, ktorej prejav je na neherečku nadmieru vierohodný. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (28.08.2022)

ocenenia : MFF Cannes 1999 - Zlatá Palma, Najlepšia herečka (Émilie Dequenne) ◘◘◘◘ "Muška" modernej doby .... len záver je otvorenejší...... čím dlhšie som tento intímny pohľad kamery sledoval, tým viac som Rosettku miloval, obdivoval, súcitil.... jej zarputilosť, nepoddajnosť, vzdorovitosť osudu, okoliu, ...jej túžbu žiť, a aj keď to tak snáď nevyzeralo, jej túžbu byť milovaná a milovať, otvoriť sa, vyjsť zo seba samej.... proste MILUJEM ROSETTU! (20.03.2010)