Rosetta

Prosím vás, tohle neni deprese, to je o naději a procitnutí. Je to geniální. Sledujeme dívku, její potíže, její dost hroznej život a přitom se s ním nemůžeme ztotožnit. Proč? Všimněte si, že vlastně nemá emoce, jenom vztek,když jí vyhodí z práce a touhu po novým místě. Ale jinak je úplně zablokovaná, k matce, ke kamarádovi, kterýho vlastně jako kamaráda nevidí, je dost hrozná. Přesto je chvílema krásná, něco z ní vyzáří a zajímá nás. Pak to zase shodí. Nakonec je nám umožněno si uvědomit nutnost emocí, nutnost koukat se kolem sebe a vidět účast, lásku, svět, život. Probuzení opět bolí, ale otvírá novou perspektivu, neni to happy end jak Brno? (28.02.2010)

To tú kameru držala v ruke tá ožratá matka, keď práve sama nebola v zábere? Len vďaka "istej ruke" kameramana je ten film miestami takmer nepozerateľný. Nejaký génius na prelome tisícročí "objavil" roztrasenú kameru a všetci filmoví tvorcovia sa potom išli zblázniť, aby aj oni tento skvelý "vynález" zaradili do svojich filmov. Má ta kamera budiť dojem väčšej realistickosti? To akože keď chcem vidieť skutočnú realitu, tak musím silne triasť hlavou? Je to velká škoda, lebo tento film je inak veľmi dobrý (nebyť tej kamery, možno aj hviezdičku prihodím). Rosetta je tvrdá bojovníčka, ktorá sa musí obracať v bezútešných podmienkach a všetko jej zúfalé úsilie smeruje k tomu, aby si našla stále zamestnanie. Je tu pekne zobrazené, ako dokáže takéto prostredie narušiť charakter človeka a vyrobiť z neho skoro až sociopata. V úlohe Rosetty sa predstavila mladučká Émilie Dequenne, ktorej prejav je na neherečku nadmieru vierohodný. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (28.08.2022)

Typicky dardennovsky: mnoho pomalého splínu ze světa těch, kdo jsou chudí uprostřed bohatého světa - a pak milost v poslední vteřině. Jedna závěrečná sekunda postavila celý film do nového světla. Jde tady mnohem spíš o zápas o duši než o kritiku sociálního vyčlenění. Nejedná se tu o boj bohatých a chudých, ale o bitvu v srdci mezi sebeprosazením a sebezřeknutím, mezi zoufalstvím a láskou. (18.06.2014)

Překvapuje mě, že tolik diváků vnímá Rosettu jako depresivní film (nebo vlastně nepřekvapuje?). Viděl jsem od Dardennů většinu jejich (hraných) filmů a nikdy ve mě - navzdory složitým osudům jejich hrdinů - nazanechaly sklíčenost, spíš naopak. Dardennové svoje postavy milují, mají pro ně pochopení i ve chvílích, kdy se chovají amorálně a zbaběle, odpouštějí jim, aniž by relativizovali jejich viny, nahlížejí s respektem na jejich utrpení, aniž by je zahrnovali soucitem, vedou je k sebereflexi a pokání. Dardennovské utrpení neprobouzí depresi ani beznaděj, neskličuje, ale zušlechťuje. Dardennové diváka - na rozdíl od řady jiných evropských "artových" režisérů - netrápí, ale směřují ho ke kráse a polepšení. Rosetta je ve všech těchto ohledech jedním z vrcholů jejich tvorby. (29.07.2018)

I když bych měl připomínky ke scénáři (Spoiler: takové dívky se o sebevraždu nepokouší, jdou dělat prostitutky, cokoliv, ale života se vzdávají málokdy. Sebevraždy jsou povětšinou záležitostí měšťanskou), je skvělé, že na plátně taky vidíme dívku, jejíž snem není provdat se za slabošského multimilionáře (tomu se říká romantika), ale prodávat ve stánku rychlého občerstvení. Proto pět. (20.11.2012)