Tron

Jestli se kdy nějaký film netrefil do filmové historie, pak Tron je určitě jedním z nich. V čase, kdy byl svět zcela okouzlen pohádkovým E.T. Mimozemšťanem, přišel dokonalý protiklad toho, co očekávat od studia Disney - antirodinný film, jehož úvahám o kyberprostoru mohlo ve své době rozumět akorát pár nerdů. Experiment, o kterém jen málokdo ze studia měl představu, jak ve finále bude vypadat. I Akademie měla problém s nominací, protože vyrábět triky v počítači jí přišlo jako nějaký podvod. Film zůstal prakticky bez divácké i filmařské odezvy, zapadl a s příchodem skutečné CGI vlny o deset let později působil už jako bizarní relikt. O to víc ale vynikne jeho jedinečnost. (20.02.2011)

Je to ako keby sa dnes snažili ľudom v čase internetu nahovoriť aký úžasný vynález je kalkulačka. Bez nej by to nešlo, ale už to nikoho nenadchne. Navyše vstup do systému a boj s jeho programami dotiahol k dokonalosti Matrix. Toto je pravek, ktorý dopadne ako všetko zastarané. Ten čo cestu vytváral už nikoho nezaujíma, ten čo na nej vytvoril rýchlostný rekord je ten správny borec. Nevďak vládne svetu. (01.11.2010)

Ze starého Trona mám rozporné pocity. Celý Tron je totiž vysloveně záležitost estetiky, designu a speciálních efektů. O nějakém ději nebo výraznějších filmařských výkonech nemůže být řeč. No a právě ona vizuální složka vypadá chvílemi směšně a občas zase žasnu nad genialitou návrhářů. Zaujmou například některá prostředí. Byť zastaralá, nelze jim upřít originální koncepci, ucházející jsou i kostýmy. Ale jiná prostředí jsou fakt bídná a například animované pasáže vypadají jako by je někdo zapomněl renderovat a triky často působí naivně a komicky. Tron rozhodně tedy není nijak zvlášť kvalitní filmařina, ale kombinací práce nadaných výtvarníků, tak vznikl jakýsi fenomén založený zejména na konceptu počítačového světa a jeho estetice, který přebil ostatní slabiny filmu a vlastně je učinil nepodstatnými, neboť je to právě vizuální složka a nic jiného, co je v souvislosti s tímot filmem vnímáno. A význam tohoto fenoménu v nějaké podobě přetrvává dodnes, byť spíš coby osmdesátkové retro. (21.08.2012)

Počátkem devadesátých let se ke mně skrze televizi dostalo dílko, na které jsem rád vzpomínal jako na "ten film, kde se někdo dostane do compu, tam jezdí na motorce v šílených závodech na život a na smrt a bojuje se světélkujícím létajícím talířem". A tento popis by dnes prakticky stačil. Oním filmem je TRON, tím "někdo" je sympatický rošťák Jeff Bridges.. a zbytek je prakticky pravda, včetně toho frisbee. :) Na příběhu totiž není důležité cokoliv hledat. Zásadní je vizuální stránka, která je na rok 1982 naprosto úchvatná. Tudíž zatlačuji nostalgickou slzu v oku a netrpělivě vyhlížím pokračování s podtitulem Legacy. "Greetings, programs!" (06.10.2010)

Nejaký Steven Lisberger zaviedol v svojej dobe publikum na miesta, kde ešte nikdy predtým neboli a prežívali úplne nový typ príbehu. Za túto inováciu a originalitu si film svoje vysoké hodnotenie zaslúži. Efekty síce zostarli, ale napriek tomu mi nepripadajú smiešne, skôr vzbudzujú túžbu po ich preskúmaní, po tom, akým štýlom bolo možné pred 30 rokmi niečo podobné natočiť. Zaujímavé, že podobný virtuálny typ sci-fi sa v budúcnosti vďaka Tronu príliš neuchytil. (17.07.2012)