Szegénylegények
Beznádejní
The Round-Up
Režie:
Miklós JancsóScénář:
Gyula HernádiKamera:
Tamás SomlóHrají:
János Görbe, Zoltán Latinovits, Tibor Molnár, Gábor Agárdi, András Kozák, Béla Barsi, József Madaras, János Koltai, István Avar, Lajos Őze, Rudolf Somogyvári (více)Obsahy(1)
Příběh filmu Beznadějní se odehrává v 60. letech19. století. Tehdy byl hrabě Gedeon Ráday pověřen likvidací zbojníků, kteří se na venkově schovávali po povstání vedeném v roce 1848 Lájosem Kossuthem. Snímek sice čerpá z konkrétních událostí, ale Jancsó a jeho scenárista Gyula Hernádi si nekladli za cíl zobrazit historickou skutečnost. Jejich dílo můžeme chápat jako metaforu mechanismu represivní moci, tvůrcům jde především o zachycení konfliktu svobody a nesvobody, vztahu utlačovatele a utlačovaného. Beznadějní rozehrávají do své doby zakázaná témata vzpoury, politického teroru, vnitřního útlaku, manipulace i masového fanatismu a vyrovnávají se tak v alegorické podobě s bezvýchodností systému své doby. Jancsóův filmový jazyk je značně osobitý a leckdy těžko srozumitelný. Režisér nezapře své výtvarné založení. Neskutečně dlouhé záběry komponuje s neobvyklou přesností, která prozrazuje dopředu důkladně promyšlenou střihovou skladbu. Všechny sekvence jsou obdařeny obdivuhodným dynamickým napětím, jež evokuje ústřední pocit beznadějnosti. Jancsó pracuje velmi specificky také s filmovým zvukem: úsečné dialogy střídá hrozivě dlouhé ticho, míšení zvuků s ruchy mručení davu či dupotu koní získává leckdy rozměr hudební skladby. Beznadějní ve své době šokovali filmovou veřejnost a světu byla jejich prostřednictvím objevena maďarská kinematografie, která konečně přestoupila ohraničení národní uzavřenosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Stěžejní maďarské dílo plné zla, které dostává nový rozměr díky mocensky nadřazeným vojákům, kteří si velmi stylově s již tak beznadějnými vězni nemilosrdně pohrávají. Předobraz celé pozdější Tarrově podmanivé formě - prakticky absolutní minimalismus; Jancsó si vystačí s jedním barákem, hrátky bílá/černá a náročná kamerová jízda. Závěrečná scéna je pak jedna z nejvíce šokujících a zároveň nejvtipnějších. ()
ocenenia : MFF Cannes 1966 - súťažný výber ()
Reziser Miklos Jancso a jeho riesenie 60. rokov 19. storocia. Dost nudne, teda nijako ma to nepresvedcilo, ani tematicky , a uz toboz nie rezisersky. Miklos a jeho prinos artovym filmom uznavam, ale toto slo mimo mna, plane herecke vykony a ani ti herci mi nic nehovoria . 60 % ()
Čiernobiely film odohrávajúci sa v jednej pevnosti, kde sú držaní povstalci. Dômyselnou mašinériou sú štvaní proti sebe, pričom východisko z celého tohoto neexistuje. Netrvdím, že som v tejto alegórii na vtedajší meďarský komunizmus rozumel všetkému, ale prinajmenšom je v niektorých pasážach pôsobivá. Dostala ma scéna, kde sa povstalci vrhajú strmhlav z vysokej pevnosti istej smrti - skvele natočené...ako keby skákal sám divák. Škoda tých zbytočne naťahovaných dlhších záberov a celkového minimalizmu. ()
Očakávania vysoké, úplné sklamanie. Zase len ďaľšie poflakovanie sa po Puste. ()
7,5/10 Pri sledovaní Beznádejných by malo každého (českého a slovenského) diváka napadnúť jednoznačná paralela - Kladivo na čarodejnice. Témou oboch sú totiž nechválne známe vyšetrovacie praktiky a súdnictvo komunistického režimu, len sú zaradené do odlišných historických dôb. Kým "Kladivo" dopláca na rýchlo odhadnuteľnú dejovú štruktúru a jednorozmernosť postáv, používajú Beznádejní síce jednoduché (ale na mňa účinnejšie) prvky: minimalistické dialógy, pomalé plížívé pohyby kamery, absencia jednoznačnej hlavnej postavy, iba nepatrný význam mien a množstvo anonymných a trpiacich tvárí (posledné tri črty podčiarkujú nedôležitosť konkrétneho jedinca v danom systéme). Po druhom zhliadnutí hodnotenie možno ešte zvýšim. ()
Další z Jancsóvých náročných a těžkých filmů, který je založen na krutosti, strachu, smrti či šikaně. Příběh se odehrává po událostech v roce 1848 v jedné vězeňské pevnosti, ve které se snaží zničit všechny, co měli co dočinění s revolučním hnutím. Celý snímek nám nabízí nemilosrdnou hru vězněných, týraných, zabíjených lidí s lidmi, kteří mají nad nimi veškerou moc. Smrt přichází kdykoli a to bez udání jakéhokoliv důvodu. Není tu ani prostor k tomu, abychom se s některými postavami více sblížili, jelikož když už se zdá, že bychom se mohli přiblížit k dané postavě, je v následné scéně popravena. Pro mě osobně jeden z nejvíc skličujících filmů, který musel být, zvláště ve své době, velmi depresivní a šokující. ()
Maďarskou novou vlnu nemám moc zkouknutou, občasné výpady do těchto vod ale většinou potěší. Tady mi kupříkladu oproti Vláčilovi chyběla ta dusivá a beznadějná atmosféra, možná to chtělo i nějaký nenápadný hudební podkres (kromě vhodných austriáčků). Jak už napsali jiní, o promyšlenosti mučení a výslechů je to výborná sonda. Ovšem jak říkám, chyběly mi nějaké emoce a zoufalství mučených, třeba ta švihaná holka, nemohl tvůrce ukázat její obličej?! Čtvrtou hvězdičku dávám za závěr. ()
Film zachycuje události 60. let 19. století, kdy vojáci pátrali po příslušnících Sándorova pluku, respektive odbojníků z revolucí roku 1848. Stíhají je, aby je podrobili trestu. Jancsó ve své klasické podobě. Ovšem, na rozdíl od jeho snímku z roku 1972 Lid ještě prosí, se skromnější výpravou. Černobílý snímek, který vystihuje pocit beznaděje a odevzdanosti lidu, který je po dlouhém boji vyčerpaný a původní ideály vyměnil za snahu přežít. Nejpůsobivější scény pro mě byly bičování Julie s následnými skoky rebelantů z vysoké zdi a závěrečný přednes carského výnosu o omilostnění Sándora s hořkým koncem. ()
Film promyšlený do posledního šroubku. Minimum střihů. Rovina kam až dohlédnete. Scénáristicky přesné. Jenže mě to ubíjelo. Chvílemi jsem bloumal co se to vlastně děje a proč. Přiznávám že jde o moje první setkání s maďarskou kinematografií, třeba později Beznadějné ocením víc, až budu v těchto luzích a hájích zběhlejší... ()
V šedesátých letech to mohlo působit jako tísnívý příběh z prostředí věznice devatenáctého století. Možná pro extrémní pamětníky... Upřímně, tenhle film mi připadal jako čtení pasáže z pětitísícistránkové učebnice historie. Bylo to rozvláklé, bylo to nudné, bylo to ubíjející, nemělo to výraz. A poučná hodnota? Za devadesát pět minut bohužel naprosto nulová. Filmy, které vyprávějí o represivních krocích, vězeňském režimu a verbířských praktikách za Rakouska-Uherska by neměly existovat v takovéto podobě. Lidé, kteří o těchto věcech mají povědomí, zvládnou mnohem lépe přiblížit realitu hovořením v dokumentech nebo přispíváním do odborných knih. A že jde o metaforu a vztah utlačovatele a utlačovaného? V jakém filmu o věznici s trochou fantazie ne? ()