Obsahy(1)
Novinář, scenárista, herec, producent a režisér Assi Dayan je synem slavného generála Moshe Dayana, avšak ve svých filmech demýtizuje izraelskou společnost. Titul jeho filmu odkazuje na fotografku Leoru, která zachycuje momentky z malého tel-avivského baru. Děj sevřený do dvanácti hodin - od odpoledne do svítání - je zalidněn postavami kolem tohoto baru. Podnik provozuje stárnoucí Dalia a mladší Leora, v kuchyni pracují dva muslimové a u piána sedí intelektuálský písničkář. Nejpestřejší jsou návštěvníci: úzkostná žena, narkomanka, agresivní parta vojáků, arabští hippies i oba milenci majiteleky. Mikrokosmos odcizených a osamělých hrdinů je inscenován jako melodrama a „film noir", do něhož však silně prosakuje izraelská realita. Čemobílý snímek, jenž se zabarvuje teprve za úsvitu, patří mezi nejvyzrálejší izraelské filmy. Absolutní klenot, kromě původní hudby zní ve snímku i písně Leonarda Cohena. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Zajímavý film. Kamera a scénář kvalitní, hudba skvělá, ale je dost nemravný (o souložení se tu mluví skoro neustále, jednou se i souloží, byť jsou snímány jen horní části těl herců). Ovšem ta nemravnost není myslím samoúčelná, je součástí střípků ze života společnosti žijící v nepřetržité válce. Demoralizujícímu vlivu válek, zvláště těch světových, na společnost, není věnována velká pozornost, při tom zejména první světová válka nastartovala dnešní pokrokové a rozkrokové živoření. Pro pochopení filmu mi dost pomohly podobně koncipované příběhy z Šalevova Ruského románu. – Při sledování jsem si nemohl nevzpomenout na slaboučké Pulp Fiction, vždyť i ten hlavní vojáček jako by vypadl Tarantinovi z oka. ()
"Jsem blázen s velkým snem a malou čajovou lžičkou", říká číšnice Daniela svému obdivovateli, sedícímu za piánem, v prostorách stejného Tel-Avivského baru, ketrý slouží jako útočiště, všem, bez rozdílu víry, sociální stratifikace, duševních a fyzických handicapů, hned poté, co jí zaspívá milostnou serenádu, jejíž slova Vás donutí mlčky poslouchat a následně jí uvěřit. Nejenom že film má obrovskou demýtizační schopnost osvětit důvody jednotlivých počátečních agresí, národnostně-pestrého izraelského obyvatelstva, nýbrž má i magickou schopnost chytnout nás za límec a imaginárně nás dotáhnout na barovku, toho samého lokálu. Celý film máte pocit, že tam sedíte, kouříte jednu cigaretu za druhou, krouživým pohybem ruky si hrajete s kostkami ledu v prázdné skleničce a tiše pozorujete "všední" dění v baru, které Vám připomíná, že vaše problémy jsou malicherné, " bežné a fádní ". Tuto empatickou atmosféru, které jste tichou součástí, oblečenou ve film-noirovém kabátě, nenaruší vůbec nic. Nad ránem zaplatíte a donutí Vás odejít. Ve stavu toho nejvyšše možného tranzu, zjistíte, že se Váš život ubírá jiným směrem. I přes to, co všechno neuvěřitelné jste z té barovky viděli, máté sílu žít, milovat, podrobovat se a věřit. To vám budou dokonce života připomínat, jednotlivé imaginární fotky a obrazy made in Agfa. Film využívá svůj hmatatelný zmar a depresivní náladu k tomu, aby si z nich divák vzal pravý opak, což je unikátní záležitost tohoto filmového klenotu... ()
Tak jsem si po nějaké době pustila na základě doporučení opět jeden izraelský snímek a hned z toho byla moc hezká i když ne zrovna optimistická koláž nešťastných osudů návštěvníků i zaměstnanců malého tel-avivského baru, snímek kterému černobílé noir provedení, hudba Leonarda Cohena a celková neuspěchanost dodávají neopakovatelnou atmosféru. Snad jen ten konec bych přes všechnu jeho mrazivou působivost, nechala přeci jenom více otevřený... ()
Několik převážně nočních hodin v jednom baru, ve kterém se rozehrává a dohrává kolotoč tragických osudů povětšinou extrémně nesympatických postav. Hvězdu navíc přidávám za báječnou hudbu a působivé černobílé provedení, dodalo to vyprávění jistou atraktivitu. K příšernému závěru netřeba slov. Kdyby se to alespoň vyhnulo teatrální efektivnosti (krvavý kříž, vyhřezlá střeva). ()
Probudíte se v Izraeli, po boku hromady nových postav, které budete následujících 24 hodin poznávat, sdílet s nimi svoje naděje, trable a zážitky, a to všechno, abyste se společně propili až do následujícího rána. Příběh, alespoň jeho většina, se totiž odehrává v baru. Jeho protagonisté jsou jeho pravidelní návštěvníci, personál, jakož i náhodní kolemjdoucí. Pohodlně se tedy usaďte, dejte si pivo, objednejte falafel a zaposlouchejte se do hudby Leonarda Cohena. Večer právě začíná. ()
Galerie (3)
Photo © Mecklberg Media Group
Reklama