Na mě se můžeš spolehnout

Už som to raz spomínal, ale nedá mi nezopakovať. Som rád, že sa ešte točia normálne filmy o normálnych ľuďoch, kt. riešia predovšetkým rodinné vsťahy a problémy súčastnosti. Tiež kvitujem výber Laury Linney a nie nejakej afektovanej psudomatky typu Helen Hunt. PS:You can count on me je tiež jeden z tých filmov, čo sa najlepšie vynímajú na televíznej obrazovke povedzme o jednej ráno. (25.07.2006)

Až príliš obyčajné a s bežnými problémami, na ktoré sa síce vo filme dobre pozerá, ale ktoré nepovedia nič nové ani hlbšie. Musím ale uznať, že po hereckej stránke je film takmer dokonalý. Vďaka dvojke M. Ruffalo-L. Linney ma preto príbeh nenudil ani chvíľu. Radosť pozerať, hlavne na bezradného a bezcieľneho Ruffala, to zahral priam fantasticky. Lepší priemer. 65/100 (17.12.2016)

Žánrově by sice film odpovídal nejvíce dramatu, ale vážnější je spíš jen začátek a pak mírně konec, jinak jde o docela dost pohodovou podívanou. Ta navíc nabízí i sem tam nějakou tu úsměvnou situaci a především se plně spoléhá na sympatické a výborně hrající představitele sourozenců, tedy Marka Ruffala a především Lauru Linney (přesně v takových rolích ji mám nejradši). Musím ovšem zmínit i malého Roryho Culkina, kterého jsem sice měl možnost vidět už v jiných 3 filmech, ale teprve tady dostal větší příležitost a nutno dodat, že mě mile překvapil (celkově se casting velmi vydařil, třeba takový úvod s dětskými protagonisty, kteří se velmi podobali svým dospělým protějškům, což bohužel normálně není ani zdaleka pravidlem). Za mě to budou solidní 4*. „Co jsi mu už o tátovi řekla, Sammy?“ – „Nic moc. On ví...že o jeho tátovi nemám žádné vysoké mínění. Ví, že už ho nechci vidět. Nechci o něm nic vědět a ani s ním cokoliv dělat. Ale snažím se být aspoň trochu neutrální.“ (28.08.2014)

Malý/velký film. Přesně tak by se dalo Na mě se můžeš spolehnout charakterizovat. Minimalistická formální stránka, která se spoléhá na pár lokací typického amerického zapadákova, které pro ni představují rodinný dům, místní bar a pár podobných míst, slouží pouze jako doprovodné kulisy pro děj, který taktéž nehýří závratnými peripetiemi, ale sleduje jedno malé rodinné drama. Režisér Kenneth Lonergan se spolehnul hlavně na sílu hereckých výkonů. Ano, ať už příjemně civilní Laura Linney s Markem Ruffalem jako odloučení sourozenci, přes samotného režiséra v malé roli reverenda až po naprosto excelentního Roryho Culkina (Znamení ). Tito všichni doslova ženou film dopředu, s jehož vyprávěním si režisér nedělá žádnou hlavu a nejen díky dobrému spádu jednotlivých situací, které často šperkuje tím nejjemnějším humorem, ale i díky samotné obsahové náplni filmu toto nenápadné a přesto velmi působivé dílko uteče bez sebemenších problémů jako voda a za sebou zanechá v divákově mysli velmi zřetelnou stopu, jejíž dopad bude mě osobně v hlavě ještě dobrou chvíli znít. (12.07.2005)

Úžasný snímek, u kterého jsem plakal, už ani nevím proč. Asi mě dostal Johann Sebastian Bach - Cello suite No.1 Prelude in G - Major... (http://www.youtube.com/watch?v=zuHQgmoSKGs) Prostě obyčejný film - citlivý až to hezký není (myšleno dobře!). Tady jsem poprvé viděl Marka Ruffala (s vynikající Laurou). 96% (23.07.2011)