Mission: Impossible III

Zajímavé, ale nijak převratné. Abrams to zkusil po svém a zřejmě mu to u diváků vyjde, k čemuž nezbývá než gratulovat. Při bližším ohledání však nelze nevidět kompromisy, kterých se dopustil... Ethan se změnil - příliš mluví a když jedná, nemá to už ten velkolepý říz... Abramsovy dialogy a pečlivě budovaný mikrosvět se možná tváří, že mají hloubku, ale co na tom, když klíčovým scénám chybí důraz? Philip Seymour Hoffman se může stavět na hlavu, Cruise může mluvit česky, ale k ničemu ála průnik do Langley v první díle, se Abrams nepřiblíží ani na vzdálenost dvaceti celuloidových kilometrů... výsledek? Odkoukáno, stráveno a vyloučeno... tenhle film ve vás prostě nezůstane. :) (02.05.2006)

Pro špionážní filmy mívám slabůstku. Vůbec by mi nevadilo, že většinu už jsem někde viděl, a že mě opravdu vzala jen scéna na mostě. Režisér drží strunu napnutou od začátku až do konce, hi-tech vychytávek, replik a nápadů je ve filmu dost. Co jsem ale vůbec neskousl, je motiv Ethanovy manželky a jejich vztahu. Já nechci dalšího "Bournea", polidšťování, ne v něčem s názvem a tradicí "Mission Impossible". Jako (mikro)žánrový divák se cítím vydírán a zrazen zároveň. (19.10.2006)

Nevím, proč nemám Ethana Hunta rád... Určitě není problém v hlavním představiteli, neboť Tom Cruise se podle mého dostal konečně do produktivního věku a seká jednu skvělou roli za druhou. Ale na skautíku Huntovi, který je skvělým partnerem, milencem a navíc běhá skutečně vzorově, s ukázkovým vedením těla a držením rukou, je mi prostě cosi odporného. Člověk si až povzdechne: "Podívejte, jak ten Ethan krásně běhá..." Ale to není nejhorší věc na M:I:III, nejhorší věcí na tomhle filmu jsou sekvence jiné než akční. Sekvence rodinné. J. J. Abrams bohužel dokazuje, že jeho doménou jsou seriály a říkám zcela bez přehánění, že z jeho plytkého a přihlouplého pojetí mezilidských vztahů jsem v kině rostl. A Tom Cruise mi připomínal svým hraním spíše svoje časy horší. Je to škoda, protože snaha udělat z panáka Hunta člověka je dobrou cestou, ale podle mého se z něj podařilo udělat panáka zcela jiného druhu. Naštěstí je tu ještě akce a tady Abrams boduje. M:I:III je akčňák ze staré školy, samá exploze, divoká přestřelka a minimum hi-tech režijních řešení. Konzervativně, ale skvěle natočená akčňárna určitě graduje stylovou infiltrací Vatikánu. tady pan režisér ukazuje svojí televizní klipovou školu v plné polní a nelze než říci: dívá se na to nádherně a má to zatracený španung. Další plusovkou je skvostný a chladnokrevný zloduch Philipa Seymoura Hoffmana... Takhle odpudivý a úchylný typ skutečně zalahodí a vytvoří ve filmu silné napětí. Tohle napětí funguje i navzdory tomu, že mi vztah a Ethana a jeho vyvolené Jules lezl poněkud na nervy. Jenže duel vynalézavého agenta a slizkého překupníka je prostě tak napínavý a jeho akční provedení tak adrenalinové, že závěrečná selanka, obsahující snad všechna nejhorší klišé včetně jehovisticky vysmátých zpomalovaček, prostě dojem z cekem dobrého akčního filmu zničit nedokáže. Nicméně je zcela zjevné, že tvůrci chtěli z Hunta udělat velký karakter, což se nepodařilo. Je to prostě malebný kluk z americké učebnice v zatraceně explozivním světě. Mohlo být i lépe, přesto je trojka zřejmě nejlepším dílem série... Silnější ***. (06.05.2006)

Jednoznačně nejnadupanější a nejnapínavější díl série.Chyběly mi ovšem některé řemeslné vychytávky, které mě dostaly u Woovy Dvojky... Tady je prostě hlavně akce akce akce, ale ta je zmáknutá na výbornou. Cruise působí dojmem, že se na stará kolena naučil hrát, a Phillip Seymour Hoffman, byt nemá příliš prostoru, je skvělý. V každém případě ale absence nějakého momentu, skutečného vrcholu výrazně vyčnívajícícho nad zbytek je znát. (04.05.2006)

Když přišel první Mission: Impossible byla většina diváků potěšena. Ethan Hunt byl prototyp jiného hrdiny než James Bond, přesto že plno hnidopichů tyto dva hrdiny srovnávali je nimi obrovské množství rozdílů. Okouzlil příjemným příběhem, avšak ke konci bohužel zklamal svou přílišnou překombinovaností a zejména vysokým množství zvratů, ze kterých šla mnohým hlava kolem. Každopádně díky vydělaným penězům byl druhý díl jasnou volbou. Přestože se nejednalo o vyloženě špatný film, veliké množství lidí rozhořčil až příliš lineární příběh. Nyní tu máme Mission: Impossible III a režie se ujímá J. J. Abrams, který toho nasliboval až příliš, než aby to všechno mohl splnit. Jak to tedy nakonec dopadlo? Film se rozeběhne okamžitým flashforwarem, který sice působí jako takový malý spoiler, ale zároveň značně popohání film dále. Divák si totiž nemůže být jist, jak zde zobrazená situace dopadne a navíc neustále naráží na situace, o kterých se tam mluvilo. Ihned poté bude učiněna radost zejména všem těm co sledovali již seriál, neboť titulková sekvence se odehrává přesně v jeho duchu, ono vůbec v tomto filmu budete narážet na spoustu odkazů ke všemu co se na něj váže, ale o tom až později. Musím se přiznat, že jsem se ze začátku neuvěřitelně nudil, film si mě ničím nezískal a já se jen modlil, aby se v podobném duchu nesunul až ke konci. Pečlivě jsem sledoval práci filmařů, ale místo slibovaných vychytávek a revoluce v žánru jsem sledoval roztřesenou kameru a mohl číst Abramsův rukopis, který je jasný snad v každém záběru. No každopádně mé modlitby byly vyslyšeny, neboť přišla mise ve Vatikánu, která je opravdu skvělá, vlastně vše co následuje po ní je skvostné. Abrams pouští jednu akci za druhou, avšak vůbec ne na úkor příběhu, vychutnává si scény, ve kterých může připomenout nějakou slavnou část z předchozích dílů – třeba skok ze zdi – a prostě je to nářez. Filmu nepodtrhává nohy ani polidštění děje a pokusy o nabourání divákových emocí, ba právě naopak, působí to tam přinejmenším skvěle, avšak rozhodně nechci říkat, že jsem nenašel nic, co by mě pořádně nenaštvalo. Hlavní záporák je jasný hned a rozhodně je třeba uznat, že v dějinách moderní kinematografie jsem ještě neměl tu čest vidět lepší postavu než je Davian (úchvatný Philip Seymour Hoffman), konečně někdo nekecá, ale jedná, horší je to však s jeho společníkem, který nám zůstává utajen. Právě to slovo utajen je hřebíčkem do rakve. Film se snaží aby diváka ani náhodou nemohlo napadnout kdo to je a používá k tomu již několik let okoukané způsoby, které jsme mohli vidět třeba i v podprůměrném snímku Sám doma 4. Zejména v jedné fázi to působí tak strašně okatě, že jsem byl neuvěřitelně pohoršen tím, jaké dělají tvůrci z diváků debily. Celkově se jedná „jen“ o další Mission: Impossible, což rozhodně není špatný verdikt a pokud to někomu nestačí, pouze čistě konstatuji, že své předchůdce nechává daleko za sebou, jen škoda té obrovské předvídatelnosti. 80% [TOP 19/10 88%] (04.05.2006)