Zítřek nikdy neumírá

Jedna z nejslabších Bondovek, co jsem zatím viděl, která mě definitivně utvrdila v tom, že Bondi jsou pro mě jen dva, Connery a Graig. Pak je ještě snad jeden srandovní Moore. Navíc tenhle film zestárl mnohonásobně víc, než věci ze 60. let, které kromě retro nádechu bodují díky návratu tehdejší módy a designu. Zatímco pozdní devadesátky se vrací možná tak ve zvrácených remixech na dekadentních večírcích (už jen ty cyberpunkové titulky, achich ouvej). Další věc, která trochu naštve, že jediným opravdu dobrým hercem široko daleko je Michelle Yeoh, přičemž za adresáta jejího přezíravého úsměvu jsem záhy přestal považovat západního agenta, ale spíše celý film. Pryce a Schiavelli připomínají spíše nějaké postavy z Powerse, Lundgrenův klon to těžko zachrání a Judi Dench v úpletové šatovce na to zase nemá čas. Brosnan je namydlený panák, kterej sice možná akcentuje britské gentlemanství, ale dusí jakoukoliv věrohodnost mašiny na zabíjení a internacionálního playboye. (10.03.2013)

Najabsurdnejšia a najnaivnejšia zápletka od Moonrakera. Klady: Pierce Brosnan, Teri Hatcher, Michelle Yeoh, Bondsongy, úvodné titulky, M, bohovská akčná scéna na motorke. Zápory: slabý dej, priemerná úvodná scéna, ešte priemernejší úhlavný záporák a jeho poskokovia, ktorí sa priemernými ani nedajú nazvať. Každopádne Tomorrow Never Dies je výdatne zábavná Bondovka a napriek tomu, že GoldenEye mal viac potenciálu, tu som sa bavil lepšie. (26.10.2008)

V druhé bondovce s Piercem Brosnanem (ano, dělme bondovky podle jména hlavního představitele) byl nejlepším elementem (možná paradoxně) herec Jonathan Pryce a je velkou škodou, že jej režisér a scenárista nenechali učinit největším padouchem série. Měl opravdu našlápnuto, ale pak se začal chovat jako debil (pro slabší povahy: slon v porcelánu). Ani jeho motiv nebyl nějak zajímavý. Ale tak, beru to. Beru, že představoval pátou velmoc a chtěl do toho taky něco říct, když už tedy skončila ta Studená válka. Tahle bondovka, kdy padouch byl mediální magnát, by byla možná spíš zajímavější jako ryze špionážní film, než vysloveně akční. Notabene když mají tvůrci v rukávu jen jedno eso a tím je jakási neviditelná loď. To zas tak kulervoucí nebylo. Upřímně. Druhou věcí, kterou je třeba pochválit, je Bond girl Michelle Yeoh. Tím, že submisivně nepadla robocopovi k nohám a v duchu čínského socialismu ho i klidně nechala ve štychu, mi byla velmi sympatická. Navíc umí kung-fu. Taková "vlastnost" se na Bond girl musí ocenit. Tempo je kolísavé, hlášky jsem zaznamenal jen dvě. A mnoho dalších filmových nešvarů. Čtyři hvězdy jen proto, že je to prostě značka BOND, ale také pro pár menších akciček, jako je třeba roztrhnutí obřího billboardu nebo BMW motorka a v neposlední řadě roztomile komického Bonda, když byl konfrontován s vymoženostmi čínské agentky. (06.11.2012)

Bondovi to jde i na konci devadesátých let. A jak! Skvělý akční Áčko, u kterého se nudit nebudete, sice jste to už viděli 20x ale na to po pár akčních jízdách hned rádi zapomenete. Brosnan má stále šarm a vtip britského agenta a jeho čínská partnerka má také své přednosti. I když jsem věděl, že náš nesmrtelný Bond nakonec zloducha zabije a zachrání svět, stejně jsem mu ty palce držel. No co říct prostě, je to Bond a stále mu to sluší... (01.08.2006)

Vida, když jsem Zítřek komentoval poprvé, nebyl jsem zrovna příliš "sečtělý" bondovský fanda, čili jsem ho docela slušně utřel. Dnes však není včera, čili opravuji. Roger Spottiswoode natočil opravdu perfektního Bonda s aktuálním přesahem k manipulativní moci médií, ale jinak s typicky bezstarostným (v Brosnanově podání až klukovským) šarmem a stylem, který se v mnohém (hudební doprovod, starý dobrý Aston Martin, citace starších bondovek) dovolává 007 klasik. Jonathan Pryce je jako záporák opravdu výtečný, má v sobě ten typický mix prohnanosti, nebezpečnosti a slizké zbabělosti. Götz Otto alias Mr. Stamper není sice nic extra, ale pár světlejších chvilek má. Zcela ho však svým štěkem zastínil výtečný Vincent Schiavelli vulgo Dr. Kaufmann. Jinak je to Bond se vším všudy – vynálezů víc než kdy jindy, akční scény velkolepé přesně dle modelu Brosnan pro konec 20. století, ženy krásné, martini s vodkou protřepané, nemíchané. Jen dvě věci mi kazí radost – velmi nevtipný konec (kde jsou geniální štěky Rogera Moorea?) a titulní píseň Sheryl Crow, která se absolutně nemůže měřit se závěrečnou Surrender. Edit 2012: I v kontextu rapidně stárnoucího GoldenEye tahle bondovka pořád působí velmi svěže. Má mnohem vyváženější tempo, které sice některými postupy (rychlé jízdy kamer, obracení perspektivy) připomene módu 90. let, ale v zásadě se svým přehledným a od detailů oproštěným stylem odvolává ke klasickým filmům z počátku série. Konec je ale přeci jen slabší, statičtější a prkennější. Mimochodem, dobře, že Brosnan vzdal pokusy Bonda polidštit emocemi (romantická selanka s Teri Hatcher se skutečně do této kategorie nedá počítat) a vede ho před tím zpochybňovanou cestou "boy with toy". Přesně tady se mu celkem daří být přesvědčivý. (11.02.2004)