Dívka s pistolí

Ne nadarmo patří režisér Mario Monicelli k předním představitelům italského neorealismu. Nápaditý příběh je faktickou ilustrací vnitřní rozrůzněnosti tehdejšího EHS a současně vhodným podnětem k rozvíjení řady nápaditých humorných situací, v nichž dostává na pamětnou dožívající pozdně feudální mravnost tak trochu ještě dřevní sicilské společnosti. Z druhé strany je prolínání ženské emancipace a křehkosti geniálním nápadem, z něhož vzniká nevšední trochu humorný, trochu komediální příběh korunovaný nápaditým závěrem. Zběsilá bláznivost, do které je to všechno zabaleno, kouzlo DÍVKY jen umocňuje. Monica Vittiová je k zulíbání přesvědčivá a své odvádějí i další herci. Bylo to nečekané a obohacující setkání s vrcholem italské kinematografie hraného filmu. (14.02.2024)

Mezi groteskou a absurdním dramatem se pohybuje tato skvostně stylizovaná italská komedie, jejíž svět se proměnil v ohňostroj psychedelické módy (s nímž se sváří snově oživená antická teatrálnost, glosující v několika parentezích hrdinčinu strastnou pouť za pomstou, která se počíná v podobně kontrastujícím rigorózním sicilském prostředí, charakterizovaném skalně ustáleným tvaroslovím šatu i zvyků) a která je dalším příspěvkem domácí kinematografie k tématu rodinné cti. Na rozdíl od vážných (Krásný Antonio) a temnějších (Svedená a opuštěná) filmů se zde k tomuto námětu přistupuje zcela burleskně, pomsta za svedení dívky, vedoucí ji samou až ke zločinu, potažmo hříchu, je perziflována, dovedena do absurdních výšek a spolu s ním jsou nositelé pomsty (tj. vykonavatelka, objekt a svědci, kteří ji očekávají) poměrně krutě (nicméně nepochybně právem) parodováni. Sarkastická nadsázka ovšem nechybí ani při charakterizaci britského prostředí a jeho obyvatel, a tak se všem dostává ostrých ran rovnou měrou. Nakonec lze vlastně říci, že příběh je zde jen scelujícím konceptem pro komický povahopis, že ona anekdota (nepříliš zdařile vypointovaná) slouží dílčím humorným prvkům, kterým je popravdě věnována větší pozornost než vlastní epické linii, jež obzvláště v poslední třetině poněkud ztrácí dech a idea filmu se ztrácí v salvách škodolibého smíchu. (23.11.2010)

Z dnešního pohledu již mírně vyčpělá záležitost, na niž je určitě nejlepší hudba. Bez mučení přiznávám, že minimálně jednu hvězdičku přihazuji za nostalgické vzpomínky, které doprovázejí moji premiéru tohoto filmu někdy v osmdesátých letech. Jsou filmy, ze kterých se člověku po letech nevybaví nic. Z tohoto jsem si i po čtvrt století pamatovala výkřiky: "Vincenzo Macaluso!" (02.05.2021)

Sexuální revoluce na Sicílii v 60 letech ještě neexistovala. Tak zneuctěna panna jde hájit svoji čest do již sexuálně osvobozené Anglie🇬🇧 Bezvadná klasika. Chlap si to lehce oddůvodnil “děvkou byla a děvkou zůstala” a vyŕeseno.😃 Monika Vittiová je perfektní přesně hraje takovou umíněnou rádoby cudnou ale již navyknutou na sexuální svobodu a rovnoprávnost🇮🇹 (13.03.2021)

Cesta pomsty sicilské zneuctěné ženy. Dostat sicilskou ženu do postele a utéct se prostě nevyplácí. Nejen Francouzi, ale i Italové uměli vyprodukovat skvělé nestárnoucí komedie a tento je jeden z nich. V hlavní roli Monica Vitti, která do své role dala snad i to, co neměla. Bravurní herecký výkon je zárukou plnohodnotné zábavy od začátku až do konce. Někdo snímek označuje jako feministický manifest vtipkující o tom, jak může prostředí změnit netoleranci a předsudky. No, to už je věc názoru. Divácky přitažlivý je už vzhled postavy Assunty Patanè, právě v podání Monicy Vitti, která okamžitě zaujímá komediální postoj ve vážném tónu velmi rychlým prologem pokračující odvážným nadšením, v podstatě zesměšňující sicilský smysl pro čest, a až groteskní etudou a satirických výzev. Carlo Giuffrè v roli onoho hříšníka Vincenza Macalusa už je v podstatě jen jako doplněk a nahrávač. Snímek je napěchovaný scénami, které by fungovaly i samostatně. Třeba ostrý telefonický hovor mezi Assuntou a Vincenzem, kdy je Assunta coby služka v anglické rodině, která zrovna pořádá večírek. Ano, hovor je bez servítků veden před zraky společnosti, která vše doplňuje typickým anglickým humorem. Tečkou za vším je pak příchod muže ve skotském kroji, což Assunta nezná a podle toho zareaguje. Snímek má rychlý spád, dialogovou kulometnou salvu, strukturovaný dějový chaos a především sérii brilantně vtipných scén nabírající satirickou sílu hlavně vlivem kulturního rozdílu mezi Sicílií a Spojeným královstvím v období šedesátých let. Ne, tento snímek ani po tolika letech nezklame. (27.10.2021)