Dívka s pistolí

Cesta mladej vášnivej zneuctenej Sicílčanky za pomstou sa vyplatila. Spoznala celkom iný svet oproti zaostalej Sicílii s patriarchálnymi pravidlami, prežila svoju premenu od naivity k rozumu, a vo filme mi to pripadalo celkom prirodzené. Takto príťažlivo mohla vyzerať Británia pre všetkých prisťahovalcov. Niektoré historky boli akoby bez ladu a skladu, Asunta bola viac hysterická, ako by sa žiadalo, ale zároveň sympatická, a tak som s príbehom nakoniec veľmi spokojný. Svoje urobili aj dobre stvárnené predstavy o šikane a zúfalstve v rodnom kraji. –––– Jsem studená jako kus kamene. Copak to necítíš, že líbáš mrtvolu? –––– Tady je pistole, pas do Anglicka a adresa toho padoucha. –––– Pravý chlap to má zkusit. Ale správná ženská se musí bránit. (12.11.2018)

Mezi groteskou a absurdním dramatem se pohybuje tato skvostně stylizovaná italská komedie, jejíž svět se proměnil v ohňostroj psychedelické módy (s nímž se sváří snově oživená antická teatrálnost, glosující v několika parentezích hrdinčinu strastnou pouť za pomstou, která se počíná v podobně kontrastujícím rigorózním sicilském prostředí, charakterizovaném skalně ustáleným tvaroslovím šatu i zvyků) a která je dalším příspěvkem domácí kinematografie k tématu rodinné cti. Na rozdíl od vážných (Krásný Antonio) a temnějších (Svedená a opuštěná) filmů se zde k tomuto námětu přistupuje zcela burleskně, pomsta za svedení dívky, vedoucí ji samou až ke zločinu, potažmo hříchu, je perziflována, dovedena do absurdních výšek a spolu s ním jsou nositelé pomsty (tj. vykonavatelka, objekt a svědci, kteří ji očekávají) poměrně krutě (nicméně nepochybně právem) parodováni. Sarkastická nadsázka ovšem nechybí ani při charakterizaci britského prostředí a jeho obyvatel, a tak se všem dostává ostrých ran rovnou měrou. Nakonec lze vlastně říci, že příběh je zde jen scelujícím konceptem pro komický povahopis, že ona anekdota (nepříliš zdařile vypointovaná) slouží dílčím humorným prvkům, kterým je popravdě věnována větší pozornost než vlastní epické linii, jež obzvláště v poslední třetině poněkud ztrácí dech a idea filmu se ztrácí v salvách škodolibého smíchu. (23.11.2010)

Tenhle skoro zapomenutý film z mého mládí se mě včera náhodně připomenul na foru stylu hledám zapomenutý film. Tak na tenhle film se zapomenout úplně nedá, díky jeho konci. V jeho době se populární pathosová hláška v posledních momentech filmu lepila ironicky na mnohá zhrzená a opuštěná srdce. Sehnala jsem tento snímek v původním znění, což nebylo vůbec nešťastné. Sedící titulky také, bohužel v tak špatném překladu, že jsem mnohé domýšlela, ale zjistila, že mě to v orientaci dialogů vůbec nebrzdilo, díky již zmiňovanému původnímu znění. A vůbec to nebylo špatné, naopak: skvěle jsem se bavila a některým scénám se od srdce zasmála. Navíc mě potěšily dávno zapomenuté záběry z Anglie, londýnská demonstrace a pohled na krásné dowerské útesy. A nádhernou vskutku pouze modrobílou sicilskou vesnici. A luxusní nohy M. Vitti. (06.01.2016)

Sexuální revoluce na Sicílii v 60 letech ještě neexistovala. Tak zneuctěna panna jde hájit svoji čest do již sexuálně osvobozené Anglie🇬🇧 Bezvadná klasika. Chlap si to lehce oddůvodnil “děvkou byla a děvkou zůstala” a vyŕeseno.😃 Monika Vittiová je perfektní přesně hraje takovou umíněnou rádoby cudnou ale již navyknutou na sexuální svobodu a rovnoprávnost🇮🇹 (13.03.2021)

Z dnešního pohledu již mírně vyčpělá záležitost, na niž je určitě nejlepší hudba. Bez mučení přiznávám, že minimálně jednu hvězdičku přihazuji za nostalgické vzpomínky, které doprovázejí moji premiéru tohoto filmu někdy v osmdesátých letech. Jsou filmy, ze kterých se člověku po letech nevybaví nic. Z tohoto jsem si i po čtvrt století pamatovala výkřiky: "Vincenzo Macaluso!" (02.05.2021)