Reklama

Reklama

Sociálně kritické drama z periférie Mexico City o tom, jak žijí a přežívají mladiství na okraji společnosti. Pocházejí z chudých rodin a nemají možnost vymanit se z bludného kruhu násilí, zneužívání a nedůvěry. Tento snímek je syrovým obviněním dospělých v roli rodičů. Syrovost a upřímnost tak umocňuje celkový zážitek z filmu, který ani po 57 letech neztratil na aktuálnosti. (Levné knihy)

(více)

Recenze (84)

lamps 

všechny recenze uživatele

Po více než rozporuplné zkušenosti s obsahově neuchopitelným Andaluským psem mi tímhle ostře kritickým dílem Bunuel jasně ukázal, že má řemeslo v malíku a že když chce, umí hovořit globálním a dokonce i generačně rozsáhlým jazykem. Myšlenkově důležitý snímek, který zásluhou své nekompromisní realistické nátury, kde postavy skáčou maximálně z bláta do louže a jejich rodiče jim ještě rádi chrstnou vodu pod nohy, atakuje hranici vrcholného filmového naturalismu a vytváří podnětnou sociální vizi, jejíž aktuálnost neuvadá ani po více jak půl století. Absentuje zde sice jediný šokující moment, který by mě vyloženě překvapil a třísknul po palici, a některé režisérovy nucené umělecké vložky mi do příběhu moc nepasovaly (jakkoli je například snová sekvence obrazově působivá), ale to už filmu na síle a věrohodnosti jeho sdělení nijak moc neubírá... 85% ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Zapomenutí v zcela okrajové čtvrti velkoměsta, oddávající se uprostřed bídy kriminalitě v již dětském věku... Tuším, že jde o hodně oceňovaný snímek, vnímám jeho historickou a výpovědní hodnotu, ale zestárl za těch 70 let natolik, že je dneska pro jednoho našice daleko víc "pouze zajímavý", než vyloženě strhující. Nemůžu říct, že by mne mnohé scény dětských kriminálníků (ať už během nekontrolovaných toulek městem nebo v konfrontaci s policií) neoslovily, ale spíše šlo o vybrané momenty, než celek, u nějž jsem se občas pral se znuděním. Variace na italský neorealismus v poválečném exotickém Mexiku je fajn, Buñuelovi nemožno upřít obrovské sociální cítení a znalost prostředí, ve kterém v tomto období žil a natáčel, ale film jaksi postrádá tu správnou atmosféru hodnou podobně založeného filmu. Ve svých pozdních filmech si Buñuel zakládal na tom, že nevyužíval žádnou scénickou hudbu (pokud nešlo o scénu s vystoupením orchestru či hudebníků) a musím říct, že po zhlédnutí tohoto filmu, kde každou chvíli hučí mocné symfonické tóny (jež mě dost rušily), jeho neskorším záměrům zcela rozumím. ;o) Naopak zde Buñuel neopomněl svou zálibu v surrealistických snech, bez nichž bych se v tomto případě výjimečně snad i obešel. 55% ()

Reklama

Superpero 

všechny recenze uživatele

Rozhodně nejdrsnější film z 50. let, co jsem viděl. Ukazuje nám nepřikrášlený život v ghettu, kde malé děti hladoví a okrádají slepce a mrzáky, aby vůbec přežili. Nutno dodat, že i postava slepce není žádný svatoušek a jednoho naivního chlapce si tam div nezotročí. Důraz je kladen na více postav. Mě každopádně k srdci nejvíce přirostl Pedro, který se chtěl vymanit z těch sraček, ale to holt není tak jednoduché. Vždy když se situace ve filmu k lepšímu obrací, přijde hlavní hajzl Jaibo a všechno zkazí. Všudypřítomné násilí a hodně krutý konec dokazují, že i takto staré filmy mohou být stále aktuální a nejsou jen o uhlazených elegánech s cigárkem v hubě. ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Velmi syrové sociální drama a obvinění rodičů, kteří svým dětem nevěnují dostatečnou pozornost z periférie Mexico City, kde děti a mladiství uvízli v začarovaném kruhu zločinu, ze kterého je těžké se vymanit pryč. Režisér diváky vůbec nešetří a naservíroval hodně hustý vývar beznaděje a zoufalství, kde jen velice těžké narazit na postavu s pozitivními vlastnostmi. Nesmírně se mi film líbil. Viděl jsem ho 73 let po jeho natočení a troufám si říct, že nezestárl. Skvělé herecké výkony všech zúčastněných jen podtrhly naprosto silnou atmosféru. Kdo má rád happyendy, ten by se měl filmu velkým obloukem vyhnout. [83 %] ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Sonda do každodenního života dětí a dospívajících patřících k té nejchudší, nejšpinavější vrstvě mexické společnosti. A že se na ni vůbec nedívalo dobře. Hlavní hrdinové tak jako spousta dalších jejich vrstevníků jsou už předem odsouzení k chudobě, neúspěchu, přežívání. A v jejich případě i k náběhu na kriminální dráhu. Ne proto, že by byli ve své podstatě zlí a rodili se již jako zločinci, čistě proto, že mají velmi mizernou naději na lepší život, a žádná odměna za příkladné chování je rozhodně nečeká. Pro takhle demotivované a vlastním společenským statusem izolované, vyděděné jedince pak není nic jednoduššího než krást, ničit či dokonce šáhnout někomu na život. Třeba jako v případě El Jaiba, ukázkového spratka rostoucího pro šibenici. Oproti němu mladší Pedro ještě špetku naděje má, a dokonce dostane i příležitost, jenže okolnosti společně s minulostí mu dají znovu pocítit krutou realitu jeho života...Velmi realisticky působící film, který se mnou dokázal emocionálně hnout, a nepotřeboval k tomu ani žádné speciální filmové serepetičky, silné 4*. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (12)

  • Po úspěchu filmu Gran Calavera (1949) vyhledal Luise Buñuela producent Óscar Dancigers. Buñuel už měl připravený scénář s názvem „Mi huerfanito jefe“ o chlapci, který prodává losy. Dancigers měl však na mysli realističtější a vážnější zobrazení chudých dětí v Mexico City. Po průzkumu Jesús Camacho a Buñuel přišli se scénářem, se kterým byl Dancigers spokojen. Film lze vnímat v tradici sociálního realismu, ačkoli obsahuje i prvky surrealismu, které jsou přítomny ve většině Buñuelových děl. (classic)
  • Natáčelo se ve studiích Tepeyac a v Mexiku (Mexico City). (classic)
  • V roce 2002 se našel alternativní konec filmu, označovaný též jako "šťastný konec". Po digitální restauraci byl 8. července 2005 poprvé promítnut publiku a následně zařazen mezi bonusové materiály na novějších DVD s filmem. (Euky27)

Reklama

Reklama