Slib

Viděl jsem 2 filmy režisérů bratrů Dardennových (Dítě a Slib) a v obou ztvárnil mladistvého hrdinu Jeremie Renier. Oba filmy s motivy života na ulici popisují příběhy lidí, kteří mají neustálou nouzi o peníze a jsou schopni použít všechny prostředky pro jejich získání. Filmy vzbuzují silné emoce, protože bezprostředně jednající postavy dokážou chladnokrevně zalhat stejně jako riskovat svůj život pro někoho jiného. Život a smrt je pro ně mnohem bližší realitou než pro normálního člověka. (21.06.2009)

>Krátký film o svědomí< - tak by se mohlo jmenovat tohle drama, natočil-li by jej K.K., jehož filmy mi tak trošku připomínalo. Ve své syrovosti a civilními hereckými projevy je vskutku silnou a smutnou výpovědí o trpkém bytí nelegálních přistěhovalců v našem euroatlanickém civilizačním prostoru. Protože "vykořisťování" je v některých (mnohých) případech - a i v příběhu tohoto filmu - slabé slovo. A jak vůbec posoudit v realitě asi často praktikované formy moderního otrokářství, kde lidský život nakonec má cenu jednoho vyhnutí se problému s úředníky... "Dělám to všechno pro tebe" - křičí v závěru filmu sám bezbranný a ponížený otec (ten obyčejný chlápek z nižší střední třídy někde na periférii společenského žebříčku, živnostníček a bezcitný parazit na bídě bezbranných bližních) na syna, který ještě nepozbyl lidskost a svědomí a našel odvahu se mu postavit. Nu ano, tohle byl prostě jen jeden příběh... Kola >systému< se ale nemilosrdně točí dál. Ano, Evropanům je zatím v roli PANSTVA SVĚTA dobře. Zatím... Každopádně jde o film, který musí vzít za srdce každého člověka se špetkou citu a svědomí v těle... - - - - - (Poprvé viděno 5.10.2008 na ČT2, komentář zde jako třetí - 6.10.2008) (06.10.2008)

Film bratov Dardennovcov (v Cannes triumfovali ešte lepšou Rosettou) ocenený na viacerých festivaloch je drsnou sociálnou drámou zo života prevádzačov. Príbeh konfrontuje vzťah otca a syna, ktorý vrcholí vzopretím sa syna proti otcovým praktikám a dilemou o vyzradení smrti afrického prisťahovalca jeho manželke. Znie to dosť tuctovo, ale Dardennovci dokážu bežnú sociálnu drámu podať štýlom bez vnucovania a vtiahnuť diváka do príbehu. Herecky slušne odvedený film bez pátosu síce nie je tak naturalisticky emocionálny ako Rosetta, ale svojím zdanlivo nezúčastneným spôsobom zapôsobí. Takže opäť musím svojich 3 1/2 dať smerom hore. (15.02.2005)

U mnohých filmů na čsfd (naposledy třeba "Klub rváčů!) má mít nosný příběh (já příběh u filmu jednak nevyžaduji a Klub rváčů žádný nosný příběh nemá). Zato ho mají všechny dardennovské filmy, které jsou dosud viděl (5 ks). Nosný příběh by měl být založený na vztazích. (U Dardennů mě jen mate multietnická společnost, současnou Belgii si nedovedu řádně představit, tady na žďárském venkově mi to připadá místy jako sci-fi.) Příběh Igorova duchovního růstu je ale zobrazen tak mistrovsky, že kdyby ho Dardennové vydaly knižně, mohl by se (nožná i) zařadit mezi Hanse Castropa, Wilhelma Meistera nebo Zeleného Jindřicha. Igor dá SLIB, který nebere moc vážně, avšak vnitřní a vnější okolnosti ho donutí jej splnit. Sib je splněn tím, ne že se v podstatě zřekne svého otce, o němž věděl od začátku svoje a předpokádal, že bude takový i on, ale že řekne pravdu a tím na sebe vezme i všechny její důsledky. (29.08.2018)

Bratia D v tomto prípade asi netušili, že iba načali niečo, čo o necelých 20 rokov začne tematicky dominovať európskej nezávislej tvorbe. Jeden z ich prvých celovečerných filmov a režijne pôsobí tak isto, ako by bol desiaty. Čaká nás jeden zásadný zvrat, s ktorým môžu mať mnohí problém, môže sa totiž zdať ako lacný a vykalkulovaný. Lenže o ňom tento film primárne je a vy si nečítajte vopred tu podrobne rozpísaný obsah. Sľub chytí vďaka dôveryhodnosti zobrazenia prostredia hneď od začiatku a mňa nepustil do konca. Ako sme si u bD zvykli, silný záver prichádza v ten pravý moment, kedy by mnohí režiséri ešte pol hodinu pokračovali a zbytočne pripravili diváka o fantáziu. (04.05.2017)