Sám proti všem

Pěkná prasárna. Hlavní hrdina je nula, starý životem zmlácený looser, který o vše co dokázal přišel a veškerým svým jednáním všechno jenom zkazí. Žije svými vnitřními sebelítostivými, ublíženeckými monology, kde se vzpírá nenáviděnému světu. Ve svém vnitřním světě útočí na všechny, hlavně na bohaté. Důmá nad morálkou a postupně se dopracovává k vidění světa, kde může cokoliv, kde se může dopustit i té největší zrůdnosti. A konec konců proč ne? Proč se nechat tyranizovat hnusnou těhotnou přítelkyní a její matkou, proč to nevzít do vlastních rukou a neudělat rovnou to nejhnusnější? Proč se bránit k sexuální touze po vlastní dceři, proč nezajít ještě dál? Celou tuhle myšlenkovou onanii hlavního hrdiny doprovází poněku nepestrý a nezajímavý příběh. Nejdějovější je několikaminutové intro, kde nám ve zběsilém rytmu prostříhů na statické obrazy za doprovodu podmanivé hudby je převyprávěn hrdinův život až do jeho současného věku. To mě sice náležitě nakoplo, ale i zklamalo, protože mi potom bylo jasné, že už moc víc nedostanu a také jsem nedostal. Začátek je omyl, který musí nutně komukoliv, kdo sleduje zbytek filmu působit utrpení. Přesto neřikám, že je to špatný film. Velmi líbivá výbušná a akční forma.. Střihy doprovázejí výstřely, ošklivé filtry a zběsilé pohyby kamery dopomáhají utvářet prapodivnou atmosféru subjektivního nahlížení na svět očima hlavního hrdiny. Velmi netypický počin. Bohužel přes veškeré nesporné kvality díla, kdy nelze opominout skutečný účin, pochopení pomatenosti hlavního hrdiny, jsem nebyl silněji osloven. Film mi nesedl a já jsem neměl příliš velký zájem putovat dál s hlavním hrdinou, který mi byl příliš nesympatický. (08.11.2009)

Těžko stravitelný manifest nenávisti ke všemu a všem. Celým snímkem nás provází nepřerušovaný monolog hlavní postavy, která si to chce rozdat se světem, ať to stojí co to stojí. Gaspar Noé se neštítí dotýkat témat od nacionalismu, přes homofóbii po incest a rozehrává nepříjemnou hru o to, co všechno divák dokáže snést, ba dokonce ho v závěru několikavteřinovou časomírou nabádá, aby projekci filmu opustil ještě před poslední scénou. Ta ovšem už po předchozím dění není tak šokující, aby diváka vyloženě odrovnala. Nemohu se tak úplně rozhodnout, do jaké míry mi Noého násilná šaráda připadala samoúčelná, a proto si vyšší hodnocení nechám pro případnou další projekci. Jestli se k ní odhodlám. (10.07.2018)

Špinavé existenciální drama plné bezvýchodnosti, zoufalství a bolesti...jenže...jenže na konci je naděje v podobě lásky, aspoň že tak. Co na tom, že zrovna tuhle lásku zakazují zákony společnosti. Proč? Ne proto, že by byla tak špatná, ale proto, že je tak silná. Prostřelený krk působil mnohem realističtěji a syrověji než tomu bývá v horrorech. Jeden z filmů, které už podruhé vidět nemusím... (16.09.2015)

People are just like animals You love them, you bury them, that´s it. Gaspar Noé, môj najobľúbenejší novodobý režisér hneď po Tarantinovi, ma neprestáva fascinovať. V každej jeho snímke, ktorú som videl, a rozhodne ešte všetky nie, rozoberá nejakú určitú, konkrétnu ľudskú vlastnosť alebo neresť. Nakrútil film o zvrhlosti, drogovej závislosti, najnovší film je naopak o láske (samozrejme zachytené jeho kontroverzným a štipľavým štýlom) a tento jeho prvý celovečerný film rozpráva o kríze stredného veku. Noé má neskutočne umelecké cítenie, jeho filmy sú plné surrealistických oparov, zachytené veľmi originálnym a svojským spôsobom. Je to jeden z tých tvorov, ktorého buď milujete alebo nenávidíte. Všetko svoje umenie servíruje bez servítky .Táto snímka sleduje 50 ročného mäsiara bez práce, ktorý sa potĺka životom. Jeho obchod mu zatvoria a druhá tehotná manželka čaká doma u jej matky. Nieje psychicky v poriadku. Prehráva si život a uvedomuje si, že premrhal najlepšie roky svojho života a nič nedokázal. Raz mu rupne v bedni a doma dobije svoju ženu päsťami až potratí. Chlapík ujde. Zmizne do Paríža, do motela, kde počal s prvou manželkou svoje jediné dieťa, dcérku, ktorá je teraz na psychiatrii. Je to celé, také symbolické a filozofické, kde sa nakoniec nedočkáme happyendu, ak milostný vzťah zo svojou mentálne chorou dcérou nepočítam. Myšlienkové pochody pohrávajúce sa neustále s myšlienkou samovraždy sú perfektné. Oproti iným snímkam Noého by som možno poznamenal, že to bolo trocha nudnejšie, takmer nič sa tu nedialo ale vo svojej podstate to je perfektná snímka starnúceho chlapa, ktorý musí žobrať o prácu ľuďom, s ktorými voľakedy spolupracoval ako obchodník. Perfektné (28.08.2015)

New French Extremity verze Taxikáře. V pesimistickém voice-over monologu se bahnící portrét filozofujícího magora z jatek, který je - mírně řečeno - nespokojený se svým životem. Proč Gaspar Noé přešel od těchto výživně ukecaných, ranařsky úpřimných a rebelantských zpovědí k bezobsažným vizuálním onaniím jako Vejdi do prázdna? Protože miluje Kubrickovu vesmírnou operu? Eh! Tímto celovečerním debutem dokázal vytřít zrak Ferrarovi a dosáhnout na Scorseseho! P.S.: Doporučuji taky “předfilm” Carne, kde příběh jatkaře začína. (12.05.2018)