Seul contre tous
I Stand Alone
I Stand Alone
I Stand Alone
I Stand Alone
Režie:
Gaspar NoéScénář:
Gaspar NoéKamera:
Dominique ColinHrají:
Philippe Nahon, Guillaume Nicloux, Olivier Doran, Blandine Lenoir, Nicolas Jouhet, Gérard Ortega, Frankie Pain, Arlette Balkis, Laurent Aknin, Aïssa Djabri (více)Obsahy(1)
Na život lze nahlížet mnoha různými způsoby. Na pravdě nezáleží, tu si každý vytváří sám.
Možná, že většina štěstí každého z nás vzniká ještě před naší vlastní existencí. Spousta lidí se pak nezamýšlí nad tím, že jsou pouze objekty v onom všeobecně uznávaném modelu pevně stanovených hodnot, morálky a hranic dnešní společnosti. Však teprve za touto hranicí myšlenky dostávají skutečně praktický rozměr.
Každý se jednou může ocitnout v situaci, kdy je třeba minulost vymazat a vydat se zcela novou cestou. Tento příběh jednoho pařížského řezníka ji poznal nejednou…
V dětství ho opustila matka, otec byl zabit v koncentračním táboře. Poté, co se mu narodila dcera, opustila jej manželka. Přesto se měli dlouho dobře. Za bránění němé dcery se ale ocitl za mřížemi a byl nucen vzdát se bytu i vlastního obchodu, na který šetřil přes patnáct let. Nyní je opět na svobodě, ale nemá nic. Pracuje za barem a po čase odjíždí se svou těhotnou partnerkou na sever Francie, aby si otevřel nový obchod a začal nový život…
(Richie666)
Recenze (98)
Jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků vůbec a zcela jistě nejintenzivnější Noé. Zvrácený byl OK, ale kromě těch dvou šokujících scén nic hlubšího nenabídl, Enter the Void bylo vizuálně přenádherné a celkově strašně pohlcující, nicméně v rámci Noého tvorby u mě Seul contre tous vítězí. Málokterý film mě dokáže zarazit do sedačky takovým způsobem a málokterý film ve mně vzbuzuje takové nechutenství k hlavní postavě (snesu opravdu hodně, ale zcela bez obalu říkám, že při jednom vnitřním monologu jsem neměl daleko k tomu, abych se poblil). Hlavní otázkou zůstává, jak moc je hlavní antihrdina „nenormální“ a odtržený od reality „slušných lidí“, protože i když nerad mluvím za někoho jiného, nemohu se zbavit pocitu, že takovéto peprné vnitřní monology vede čas od času snad každý člověk. Je tu pár extrémů, které (naštěstí!) vybočují z čehokoliv, co lze považovat za normální a lidské (odpřísáhnu teď na číkoli smrt, že bych svoji vlastní dceru nikdy neojel) plus mě tento film přesvědčil, že i francouzština může znít opravdu odporně (jakkoli jsem si doteď myslel, že je to čistý a nádherný jazyk). Jsem fascinován tou intenzitou, explicitou a tím, že si Noé nebere ani ty nejmenší servítky. Zážitek to byl ale znechucující a bolestivý. ()
"Šukání je nedorozumění. Je to nákladný a vyčerpávající, i když je to zábava. Když už ale nemáš potřebu šukat, tak tušíš, že tvůj čas se nachýlil. A tak je to v životě se vším. Jen reprodukční kód, co nám byl vštípen evolucí. Být narozený proti vlastní vůli. Jíst. Ohánět se čurákem. Zplodit nový život. Zemřít." ___________ Aneb krize středního věku kontra kritika společnosti alá new-french-extremity variace na Scorseseho Taxikáře. Bravurní celovečerní debut Gaspara Noé. ()
Nepřetržitý sled úvah jednoho muže doplněný filmovými obrazy. Studie nitra ztroskotancova. Výpověď by byla silnější, kdyby nebyla dovršena žádnou událostí. Několikrát v životě jsem se epizodicky ocitl mezi nýmandy a vypozoroval jsem u nich nemlich stejný zkratkovitý vzteklý negativismus. Lidé příliš hloupí aby dokázali řešit své problémy jsou na svět permanentně nasraní a veškeré tak oblíbené představy o jejich mravní čistotě jsou úletem přímo malickovským. Jenže pouhá studie bez spektáklu na závěr by nebyla tak zábavná. --- Jen mírná spokojenost. Tohle velké téma by si zasloužilo literárně silnější zpracování. Neříkám, že je to lehké; lidská nula je pro spisovatele jednou z postav nejnáročnějších. ()
30, 29, 28, 27, 26, 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18, 17, 16, 15, 14, 13, 12, 11, 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1. Boli ste varovaní. Pohodlne sa usaďte, prichystajte si pevné nervy a pripravte sa na to, že sa v nasledujúcich necelých 90 minútach v hrdinovi občas sami nepríjemne zhliadnete. Pozor, váš film sa práve začína. 100% ()
V první řadě jsem se bál, že nám Noé naservíruje po tom všem dojemný konec, ale nebyl by to on aby další scénou vše navrátil do zajetých kolejí. Jinak je to film o frustraci z celého života jedné postavy, do které se parádně vžil Philippe Nahon a hlavně scény kdy je nazlobený opravdu stojí za to. Velmi zajímavý i dokonce občas vtipně filosofující je vnitřní hlas hlavní postavy. K tomu všemu pár Gasparových vychytávek z toho dělají parádní film. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Na konci titulků nalezneme speciální poděkování mimo jiné také režisérovi filmu Angst (1983), Geraldovi Kargleovi, jehož snímkem se Noé inspiroval. (Eldrick)
Reklama