Sám proti všem

"Šukání je nedorozumění. Je to nákladný a vyčerpávající, i když je to zábava. Když už ale nemáš potřebu šukat, tak tušíš, že tvůj čas se nachýlil. A tak je to v životě se vším. Jen reprodukční kód, co nám byl vštípen evolucí. Být narozený proti vlastní vůli. Jíst. Ohánět se čurákem. Zplodit nový život. Zemřít." ___________ Aneb krize středního věku kontra kritika společnosti alá new-french-extremity variace na Scorseseho Taxikáře. Bravurní celovečerní debut Gaspara Noé. (20.06.2020)

Jeden cholerický, životom unavený psychopat sa prechádza po Francúzsku a všetko nenávidí. Ja mám zvyčajne takéto temne ladené filmy rád, ale tu som nezachytil žiadnu výraznejšiu myšlienku. Nielenže mi z niektorých scén bolo pomaly až fyzicky zle, ale to neustále sťažovanie sa a opakované nenávistné monológy začali byť po hodine dosť únavné. So žiadnou postavou sa nedá ani len trochu sympatizovať, a tak je to len čakanie na to, či si už konečne preženie guľku hlavou alebo to spraví s niekým iným. (25.06.2013)

Hm, to byla teda dobrá hovadina. Celé je to o tom, jak nějaký magor pochoduje ulicemi, v myšlenkách neustále nadává na život a celý svět, který upřímně nenávidí a motá se kolem lidí, co jsou stejně nesympatický jako on. Celé to je totálně nihilistická úvaha nad světem, ve kterém žijeme a sice v něm sice sem tam padne zajímavá nebo pravdivá myšlenka, jenže se to celé tak topí v moři nihilismu, že to nakonec vyzní jenom jako výkřiky do prázdna. A v určité chvíli toho už je prostě tak moc, že mi to i místy přišlo směšné. Ale nebojte se, čeká nás tu happy end. Krásný incestní happy end, který nám ukáže jedinou radost v řezníkově životě. Byť je to po filmařské stránce povedené, po všech ostatních bohužel ne. Když všechny postavy nenávidíte, jak s nimi pak můžete soucítit? A ani nevím, jestli to náhodou nebyl záměr... A k myšlenkovému obsahu už jsem se vyjádřil dostatečně. Noého uznávám, bohužel to s ním mám jak na houpačce - něco se mi od něj líbí (Vejdi do prádzna (byť částečně), Climax) a něco absolutně ne (Sám proti všem, Zvrácený), tohle se bohužel řadí do té druhé kategorie. Depresivní to je, ale taky strašně otravné a až samoúčelné. 2* (02.01.2020)

tento silný film mě udržoval v napětí po celou dobu díky příběhu i specifickému způsobu vyprávění a hlavně jeho provedení, které bylo hodně netradiční a originální. Navíc herecké výkony byly přirozené a nenucené a díky tomu i uvěřitelné. Téma je drsné, ale ne brutální a dobře zobrazuje emoce vesměs poctivého člověka zatlačeného do kouta, kde mu navíc nepřeje štěstí a nikdo mu nechce pomoct. Vlastně ani nemůže kvůli neutěšené sociální situaci a tak mi to přišlo hodně aktuální. Sice je film hodně depresivní, ale svým způsobem mi dodal dost energie a proto ho můžu s klidem v srdci doporučit a dávám po zralé úvaze plný počet. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (01.08.2013)

Působivé nahlédnutí do duše bývalého řezníka. Philippe Nahon staví svůj herecký projev na kamenné tváři a apatickém chování. Jeho znechucení se spolu se stopáží stupňuje a vystupňuje. Strach z bídy, odpor k celé škále věcí a lidí, otázka morálky, vztah k dceři a profláknuté hledání smyslu života, tím vším se hrdina zabývá ve svých myšlenkách. Oněch 30 vteřin k opuštění projekce nabízí Noe v situaci, kdy lze očekávat záběry, které nebudou ladit oku diváka. Přesto bych rád věděl, kolik z nich zauvažuje nad tím, že projekci opravdu opustí? Občasný detailní záběr na hrdinovo oko následující těsně po něčem nechutném dle mě pak dokresluje, co chtěl Noe říct. Viděno krátce po Hanekeho Funny Games, ve kterém autor brnkal na podobnou strunu. Režisérova mystifikace (kterou zmiňuje dwi) mě dosti nahlodala - znechucení tím, co se na plátně děje, vystřídal příjemnější pocit, že se vlastně nic nestalo. Ale opravdu se nestalo? (10.05.2008)