Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody

Nedožila se padesátky, ale život měla kromě hudby sakra zajímavý a místy poměrně drsný. Hlas měla výjimečný, se zdravým úsudkem to bylo na štýru. Režisérka Kasi Lemmons (která je mimochodem tou policajtkou, které v Živém terči provrtá břicho Arnold Vosloo) si nevybrala nějaký úsek Whitneyiny kariéry, ale pojímá ji celkem komplexně, ač tedy do problematických témat zase tak moc nevrtá. Jak závislost na drogách, tak toxické rodinné prostředí či chování jejího osudového muže jsou spíš o klouzání po povrchu, protože většinu času trávíme na pódiu, v nahrávacím studiu nebo v pozitivnějších momentech její kariéry. Necítíme ovšem, že bychom seděli v první řadě nadupaného koncertu, ale spíš někde vzadu, a navíc s Wikipedií v ruce. Prostě si odškrtáváme důležité milníky jejího života a opatrně našlapujeme okolo citlivějších témat. I třeba její vztah s asistentkou Robyn je nedořečený. Lemmons se holt až zbytečně drží v okoukaných kolejích. Dna dosáhl třeba i Freddie Mercury (Bohemian Rhapsody) nebo Elton John (Rocketman), ale v obou případech měly filmy atmosféru, energii, hloubku, živelnost… pak bych šel i na čtyři hvězdy. Každopádně Naomi Ackie odvádí solidní práci, nastudovala řadu detailů, naštěstí ale (při vší úctě by to stejně nedala) slyšíme v drtivé většině písní hlas skutečné Whitney. Škoda jí. (07.03.2023)

I Wanna Dance with Somebody možná v režii Kasi Lemmons není tak výraznou audiovizuální podívanou jako Bohemian Rhapsody, Rocketman či Elvis, svůj účel ovšem zvládá naplnit. Velmi slušná pocta jednomu z největších hlasů své generace, který dost možná zvládne zasáhnout i toho, který k Houston a k jejím hitům nikdy kdovíjak velký vztah neměl.... (21.12.2022)

Toto išlo veľmi mimo tú vlnu hudobných filmova ja som si až do zapnutia myslel, že to má byť dokument, nie film. No nedosahuje to kvalitu ani fredyho, ani elvisa a možno to je ten dôvod, prečo to šlo do piče. Nie to, že je to od čiernych pre čierných. Nakoniec, aj tak to bolo len o peniazoch a jednom síce skvelom hlase, ale neudržateľnom životnom tempe. Kedy sa už manažéri naučia, že keď chcú z bankomatu brať, musia sa o neho aj starať. 1 z 5 (01.07.2024)

V Bohemian Rhapsody som sa dozvedel vlastne všetko o osude skupiny Queen. Tu som sa nedozvedel do hĺbky nič. Akurát to, že na moje prekvapenie aj pani Houston mala lesbický vzťah, ale keďže sa čerpalo z knihy, ktorú napísala priamo jej partnerka Robyn Crawford, niet divu, že sa tomu dáva veľmi silný priestor. No a potom z toho zvyšku to tak na 80% bolo samé jódlovanie a podobné zvuky, ktorými ona vládla veľmi dobre a niektoré pesničky sú fakt že špička, ale na to mi stačí YouTube. No a o problémoch s drogami, ktoré ju stáli život, i s chlapom, to sme všetci notoricky vedeli. Vo filme však nikto ako narkoman nevyzeral. Nedostatok tu vidím aj v tom, že režisér nedokázal z jej príbehu prezentovať ani jednu emotívnejšou scénu, čo pri tomto životopise je hanebné nevyužitie príležitosti. Každý dokument predčí tento film. (10.02.2023)

Chabý pokus svézt se na úspěchu Bohemian Rhapsody s úspěšnou černoškou s lesbickými choutkami. Zdejší tvůrci bohužel zapomněli, o čem má být film, takže půl filmu tady Ackie jen stojí na pódiu a jódluje do robertka. Na tohle postačí YouTube. Zbytek filmu je jen nenáročná plavba několika událostmi, velkým obloukem se vyhýbá chlastu, drogám a odpadovým individuím, mezi kterými vyrůstala dcera WH (která tu má též minimum prostoru). Ztráta času. (07.03.2023)