Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody

6/10. Z kina jsem odcházel zklamaný. Po Elvisovi jsme se v roce 2022 dočkali dalšího filmu podle slavné hvězdy, ale tentokrát to bylo o minimálně 3 třídy horší. Ať už po dějové tak po kompoziční stránce. Vůbec to nemělo ten elán, nějaký opravdu oslňující wow efekt, skoro mi až přišlo že se jedná o TV film na nedělní odpoledne. Pochvalu každopádně zaslouží jak Naomi Ackie, tak i Clarke Peters který hraje otce Whitney, avšak když srovnám Naomi s hlavním představitelem Elvise - Austinem Butlerem, tak Elvis (Austin) nevede 1:0, ale rovnou 10:0. Film je pěkně natočený a hezky se na něj dívá. Neurazí, ale ani nenadchne. (06.01.2023)

Nemám hudební sluch a ani neposlouchám hudbu, kterou se prezentovala právě ústřední hrdinka tohoto snímku, ani jedno ale nic nemění na faktu, že naprosto bezpochyby považuji Whitney Huston za zpěvačku s největším hlasem všech dob, a právě o to víc mě mrzí, že její životopisný film dopadl takto vyloženě mizerně, ba co víc, já si dokonce dovolím až tvrdit, že se možná jedná o jeden z nejslabším životopisných filmů vůbec, a to prostě zabolí. Tady je totiž špatně snad úplně všechno, nejhorší nicméně je ovšem to, že celý tento snímek nemá absolutně žádnou vypovídající hodnotu, že se z něj divák nedozví ale lautr vůbec nic, o nikom, o ničem, prostě to jen působí jako totálně zpackaný sled jakýchsi událostí ze života jedné celebrity, bez toho, aniž bych se o ní cokoliv blíže dozvěděl, o jejích pohnutkách, o její povaze, o jejích pocitech, a to vlastně platí i pro všechny ostatní, o vztahu s vydavatelem, s rodiči, s partnery, po nepříjemných věcech ze zpěvaččina života se tu pak navíc jen zlehoulinka pohupskává, s cílem hlavně neublížit, nepošpinit, a především, a to mě naštvalo ze všeho nejvíc, tu naprosto, ale jako že fakt naprosto nefungují emoce, kterými byl život Whitney Huston doslova prošpikovaný skrz naskrz, jenže tady se to o ně ani neotřelo, takže celé je to jen totálně chladně odvyprávěná rychloexkurze, ze které si publikum neodnese nic, kromě informace, že se jednalo o skutečně OBROVSKÝ hudební hlas, ale to ví většina i bez této bídnépodívané. No a abych tu svou nespokojenost vyčerpal do poslední výtky, tak ani obsazení ústřední herečky nebylo podle mě tou nejvhodnější volbou, chyběla jí jak krása, tak charisma a k reálné Whitney se nepřiblížila ani na kilometry. Ne, tohle prostě není opravdu ani trochu povedený životopisný film a já ho dokonce považuji až za nedůstojný vzhledem k jménu, kterého se týká. (19.05.2024)

Čo na tom, že výprava nie je veľkolepá a oproti Elvisovi tu vizuál vyznie tak trochu obyčajne, lenže I Wanna Dance with Somebody má čo divákom ponúknuť. Milujem životopisné filmy a film o Whitney má všetko, čo je pre mňa dôležité a to predovšetkým herecké výkony a emócie!!! Veľkým plusom je hudba a teda skutočný hlas Whitney, pretože tak ako ona by to nikto nezaspieval. Naomi Ackie zvládla rolu Whitney skvelo, wow! Jej herecký výkon ma veľmi milo prekvapil, taktiež jej pôvab. Veľmi dobrý bol aj Stanley Tucci ako Clive Davis. Oplatilo sa ísť na I Wanna Dance with Somebody do kina? Áno. Dokonca mi ani dabing tak nevadil, akýmsi nedopatrením som si kúpila lístok na dabingovú verziu, ale prežila som to :-). 4 a pol* 😉 [Cinemax Mannheim]. Ešte dodatok: Film by som skôr nazvala I Will Always Love You. Najvtipnejšia scénka: ponuka na rolu vo filme s Kevinom Costnerom. Najmilšia scénka: pyžamová party s Cliveom. Najlepšie zahrané: Whitney v Oprah show - originál som si pozrela na YouTube, wow! Vrelo odporúčam aj tento dokument o Whitney: Whitney: Can I Be Me (2017) (10.01.2023)

Kdybych na tenhle životopis šla do kina, tak bych byla zklamaná. Určitě souhlasím s názorem, že i průměrný dokumentární medailonek strčí tenhle hraný film do kapsy naprosto s přehledem. Slabé, nezajímavé dílo, které existuje jenom proto, aby ilustrovalo knihu první partnerky Whitney Houston Robyn Crawford A Song for You: My Life with Whitney Houston (2019). (23.04.2024)

podprůměrný hudební životopis, který jede na všech myslitelných klišé hudebních životopisů, ale ani s tím nejběžnějším základem nedokáže pracovat. Tomu filmu chybí prakticky všechno spádem počínaje a energií konče. Ty skoro 2,5 hodiny mají pocitově spíš tak čtyři. Podobně jako u Respect o Arethě Franklin se  tady jen opatrně klouže po povrchu a když už směřuje k tomu, že by se měl byť jen opřít o nějakou kontroverzi, či snad jít víc do hloubky, okamžitě uteče jinam. Pokud bych si o Whitney přečetl na Wikipedii, dozvěděl bych se víc a nejspíš by to bylo i záživnější...40% (05.03.2023)