Šedá zóna

Někdy se podaří natočit opravdu silný film, takže když si ho po dvaceti letech zopakujete, zjistíte, že na vás zapůsobil stejným nebo silnějším dojmem než před lety. Šedá zóna je pro mě právě takovým snímkem. Jde vlastně o pohled do zákulisí hrůzné továrny na smrt, který mě nenechává klidným. Točí se záležitosti, u nichž člověk zrelaxuje, vypne a užije si nenáročný , zábavný děj a já je mám rád. Pak jsou tu filmy, které diváka donutí přemýšlet i o věcech, nad nimiž by ve vlastním zájmu radši nepřemýšlel, a ty mám ještě radši. Nejzásadnější otázkou by byla asi tato: "Jak bych se zachoval já?" Před devíti lety bych si musel odpovědět, že bez přímé zkušenosti nevím. Dnes už to vím přesně, vím proč a ze stejného důvodu už znám i odpověď na svou další tehdejší otázku. Nikdy jsem nechápal, jak mohlo tak malé množství vojáků (a psů) navést na smrt takové množství lidí, aniž by se někdo postavil na odpor. Dnes je mi odpověď jasná. Ty lidi zabila naděje. Někteří nevěřili, že jdou na smrt, jiní to tušili, další to i věděli, ale pokud zbývala alespoň nepatrná jiskřička naděje, pak bylo těžké být tím prvním, kdo vykročí proti ozbrojencům. Teprve když věznitelé sebrali lidem veškerou naději, zjistili, že nad nimi ztratili moc. Kdo nemůže doufat, už nic neriskuje, protože nemá, co by ztratil. Tento snímek to ukázal v pravém světle a já jsem rád, že byl natočen. A i když vím, že nebyl pětihvězdičkový, já mu ten pátý kousek přidám. / Poučení: Po roce 1989 se v naší republice začali rodit ve velkém počtu potenciální odbojáři a hrdinové-teoretici. Poznáš je podle vět typu: "Já bych v takové situaci nikdy...", "Nechápu, jak to mohl/mohla/mohli udělat, já bych..., "Za žádnou cenu bych nepromluvil, i kdyby mě mučili." (26.08.2022)

Na špinavou práci používají nacisté v koncentračním Osvětimi židovská komanda, která si díky tomu užívají drobných výhod (např. života). Jejich pozice jim také umožňuje komunikaci s ostatními odděleními (např. pracujícími v továrně na výbušniny), a za jejich pomocí se začíná připravovat vzpoura. Vše ale může ohrozit mladá dívka, která zázrakem přežije popravu v plynové komoře... Z filmu mám hodně rozporuplné pocity - na jedné straně téma, které by rozhodně nemělo být nikdy zapomenuto, a i tomu nejblbějšímu filmovému zpracování přidávám kladné body za to, že toto téma stále připomíná. Na druhé straně se Šedá zóna opravdu nijak moc nepovedla - zhruba dvě třetiny filmu sledujete různé útržky rozhovorů, které s vlastním příběhem leckdy vůbec nesouvisí, a jen tušíte, že se něco chystá. To že se všichni brilantně domluví (i poslední maďarský žid dokáže plynule konverzovat s nacistickým zřízencem, že ano) je dalším minusem. Nevyužitý herecký potenciál Steve Buscemiho dalším. V poslední půl hodince se sice začne něco dít, jenže to prvotní zklamání se odstranit nepodařilo, ani silnou závěrečnou scénou... (15.03.2012)

Tak o tomhle filmu jsem vůbec nic nevěděl, absolutně jsem netušil, co mám čekat. No a to co jsem viděl jsem opravdu nečekal. Je to teda uplně normálně natočený, normální herci, atd, ale to prostředí, kde se to odehrává! Fakt člověk nechce věřit vlastním očím, že tohle se jen před nějakech šedesáti lety dělo nedaleko odtud! Je to fakt hrůza, čeho jsme schopní! (18.05.2006)

Film s naprosto drsnými a nemilosrdnými scénami i s občas trochu nestíhající atmosférou. Dost mi vadilo to, že i přes ty víc než naturalistické scény se autorům prostě nedaří navodit dostatečně depresivní a tíživou atmosféru, která by tomuhle filmu rozhodně slušela. Kulka do týla sice vypadá drsně, ale pokud se u toho vězni válí na zářivé zelené louce, půlka efektu je rázem pryč. Jako výrazné plus mi ale přišla velká autentičnost a to především u stvárnění Brezinky. Pokud jste sledovali na ČT dokument "Konečné řešení", určitě jste si všimli, že je opravdu dokonalé. No a hodně mi taky nesedl Harvey Keitel jako nacistický oficír. Ale i tak ****. (07.04.2005)

Tento film je výnimočný v tom, že človeka donúti pozrieť sa do najhlbších a najtemnejších zákutí svojej duše a čeliť svojim démonom. Citujem: Kolik životů padlo pod rukou tyrana a ti co přežili nesou bolest v srdci. Čas zahlazuje stopy despotismu a tak jako zaniká místo bez života i paměť se ztrácí a tak jako mizí řeka v moři, mizí i význam v toku generací. Jak snadno se zapomíná, když před sebou vidíš jen světlé zítřky. Jak snadno se zapomíná, když minulost necháváš spát. Jak snadno se ve svém zapomění, můžeš nechat znovu obelhat! - text piesne. No na niečo sa zabudnúť musí, aby sa človek posunul v živote do predu, vziať si ponaučenie a robiť veci inak. Ovšem na HOLOKAUST NIKDY NESMIEME ZABUDNÚŤ! (27.11.2013)