Šedá zóna

Je to velmi podobné filmu Saulův syn, včetně tématu dítěte, které přežije komoru. Drtivá většina filmu je postavená na reálných událostech a většina dění je tu zobrazena s historickou věrností k tomu, co se ve vyhlazovacích táborech dělo. Včetně kluzkých těl, špinavých komor, které se pak každý den myjí a znovu malují. PS: podle několika málo přeživších pamětníků opravdu párkrát malé dítě komoru přežilo, jeho osud však bohužel skončil tak, že ho SS ho okamžitě zabili. (28.01.2018)

Někdy se podaří natočit opravdu silný film, takže když si ho po dvaceti letech zopakujete, zjistíte, že na vás zapůsobil stejným nebo silnějším dojmem než před lety. Šedá zóna je pro mě právě takovým snímkem. Jde vlastně o pohled do zákulisí hrůzné továrny na smrt, který mě nenechává klidným. Točí se záležitosti, u nichž člověk zrelaxuje, vypne a užije si nenáročný , zábavný děj a já je mám rád. Pak jsou tu filmy, které diváka donutí přemýšlet i o věcech, nad nimiž by ve vlastním zájmu radši nepřemýšlel, a ty mám ještě radši. Nejzásadnější otázkou by byla asi tato: "Jak bych se zachoval já?" Před devíti lety bych si musel odpovědět, že bez přímé zkušenosti nevím. Dnes už to vím přesně, vím proč a ze stejného důvodu už znám i odpověď na svou další tehdejší otázku. Nikdy jsem nechápal, jak mohlo tak malé množství vojáků (a psů) navést na smrt takové množství lidí, aniž by se někdo postavil na odpor. Dnes je mi odpověď jasná. Ty lidi zabila naděje. Někteří nevěřili, že jdou na smrt, jiní to tušili, další to i věděli, ale pokud zbývala alespoň nepatrná jiskřička naděje, pak bylo těžké být tím prvním, kdo vykročí proti ozbrojencům. Teprve když věznitelé sebrali lidem veškerou naději, zjistili, že nad nimi ztratili moc. Kdo nemůže doufat, už nic neriskuje, protože nemá, co by ztratil. Tento snímek to ukázal v pravém světle a já jsem rád, že byl natočen. A i když vím, že nebyl pětihvězdičkový, já mu ten pátý kousek přidám. / Poučení: Po roce 1989 se v naší republice začali rodit ve velkém počtu potenciální odbojáři a hrdinové-teoretici. Poznáš je podle vět typu: "Já bych v takové situaci nikdy...", "Nechápu, jak to mohl/mohla/mohli udělat, já bych..., "Za žádnou cenu bych nepromluvil, i kdyby mě mučili." (26.08.2022)

Z takového tematu se rozhodně dalo vytřískat víc..a já se na ty dramata chlapů u pecí tolik těšila. Ve finále se mi to zdálo jaksi nedomrlé, neosobní a příliš chladné, bez toho, že by vám osud a jednání postav náležitě rval vnitřnosti. Snahu o vykreslení událostí kolem povstání vězňů ze sonderkommanda bez zbytečného patosu chválím, ale kurva tohle zpracování mě prostě absolutně nedostalo!..jednu hvězdu přidávám čistě za skutečný příběh a moji slabost pro Osvětim, jinak slabé dvě. (22.03.2012)

"Spalovači mrtvol", kteří se této práce ujímají ve snaze zpříjemnit si životní podmínky a v naději na prodloužení života, ale zároveň mají i svědomí, a přestože si alibisticky opakují, že kdyby to nedělali oni, dělali by to jiní, se pokusí o vzpouru. Neotřelé téma, ze kterého se dalo hodně vytěžit, ale nevytěžilo. I když má film silné okamžiky (vzpomínka jednoho z věznů, který do pece musel nastrkat postupně celou svou rodinu .... Dívka, která přežije plyn a pro "spalovače" se stane jakýmsi symbolem a zároveň ohrožením), má i velmi špatný "židovský" kompars - žádné slzy, zoufalé pohledy, únava po transportu, jen apatické znuděné výrazy. Slibovaný Steve Buscemi se objevil na pár minut, Harvey Kaitel byl slabý jak čajíček, ale kdo mě překvapil hodně příjemně byl David Arquette. Na každý pád snahu točit filmy na tato témata jen vítám. (24.09.2005)

Klasické československé snímky z přelomu 50. a 60. let Přežil jsem svou smrt a Boxer a smrt (nebo i východoněmecký Nahý mezi vlky) s explicitním násilím šetří, přesto působí daleko brutálněji ve všudypřítomné atmosféře strachu, věrohodnost si také zajišťují zachováním jazykového galimatyáše prostředí. Snová brutalita (jíž se snaží Šedá zona přiblížit) běloruského Jdi a dívej se je také z jiných sfér (prosvětlená také pokorou a nábojem duchovna). Tvůrci Šedé zony se snažili být brutální v prvním plánu, jak jen to šlo, ale výsledek na mě zapůsobil hodně ploše, mimo jiné i neuvěřitelně klišovitými dialogy. (30.06.2009)