Život v oblouznění

Malý nezávislý film a natáčení (malého nezávislého) filmu? Krátce po skončení (prvního sledování) na mě dopadla mírná nespokojenost. Zdálo se mi, že něco chybí, že někdo něco nedořekl, nedokončil, nedorazil. Takový pocit, že jsem dostal jen předkrm, epizodu, ukázku něčeho skvělejšího... S odstupem času vidím, že jsem se trochu spletl, protože právě jakákoliv velkolepost a příběhová uzavřenost, či jak bych to nazval, by nejspíše srazila zážitek trochu někam jinam. Vždyť ona ta "malost" snímku, kterému chybí oficiální začátek i konec, je jeho největší klad, díky ní nejsme ničím rozptylováni a soustředíme se jen na trampoty malého tvůrčího týmu v krátkém časovém úseku. Permanentní přítomnost větších a menších nehod je vkusně dávkována, jakoukoliv nudu odstřeluje i nádherný a škodolibý scénář (při snaze ho popsat bych nejspíše spoileroval). Život v oblouznění je zkrátka takový sitcom/nesitcom z prostředí natáčení filmu - svěží, zábavný, nápaditý, a sebevědomě krátký. Buscemi jako rejža 11/10! (11.12.2007)

Filmů o natáčení je na skladě dnes již solidní hromádka a těžko vybrat ten nejlepší, nicméně Living in Oblivion by mohl být směle zařazen mezi aspiranty na vítěze v této kategorii. DiCillo autenticky nastiňuje každodenní život režiséra se všemi jeho radostmi i neduhy a nevtíravě přitom vzniká jakási klasická situační komedie se spoustou groteskních a parodických odkazů, které ocení nejen nenáročný divák. Pořekadlo "co se může posrat, se posere" je tu efektně vyobrazeno a snímek je tak zbaven jakéhokoliv hluchého prostoru. Velká pocta nezávislým filmařům a nespočet originálních gagů, díky kterým by mohl tento snímek patřit do kategorie filmů, které je hodno vidět, než se divák odebere do věčných lovišť. (26.09.2022)

Tom DiCillo musí být hrozně fajn člověk. Jeho filmy, to je koncentrovaná směs příjemných pocitů, lásky ke své profesi, upřímnosti a vtipně podaných životních postřehů. Těch je plný i tento jeho příběh, v němž jako člověk, který se ve filmové branži pohybuje nějaký ten pátek a ví "jak to chodí", si díky nekonečné spirále absurdních a velmi vtipných situací střílí z party lidiček, kteří si snaží natočit svůj nezávislý film a zároveň jim, zejména v postavě režiséra Nicka (s až nakažlivým entuziasmem ztvárněný bezchybným Stevem Buscemim), vzdává hold za jejich nadšení a zapálenost pro věc. Zároveň jako bystrý pozorovatel DiCillo v postavě blonďaté filmové star Chada Palomina (že by opravdu alter-ego Brada Pitta?) paroduje primadonské móresy hollywoodských hvězd a jejich aroganci, scéna se snovou sekvencí a liliputánem mě zase připadala jako narážka na Davida Lynche. Buscemiho postavu Nicka jsem si tak oblíbil, že bych mu z celého srdce přál, aby se jeho sen o ceně za "Best film ever made by a human being." stal skutečností :o) Ale jenom si tak snít, žít si svůj "život v oblouznění" taky není špatný :o) (11.12.2005)

Od tohoto snímku budu asi obdivovat všechny nezávislé filmy, protože na mě by už šly při natáčení mdloby a být chlapem, tak to tam všechno roztřískám:-) Ale oni měli v sobě takový obrovský natáčecí náboj, že je nic neodradilo a to jsou přesně lidé, kterým já fandím. Steve tady byl vysloveně roztomilej kluk. Doporučuji. (14.07.2017)

Je to taková nezávislá ptákovina, u který jsem se spíš tak občas u něčeho pousmál, než že bych se vyloženě zasmál. Opravdu vtipnejch mi přišlo snad akorát cca 10 minut, když Peter Dinklage natáčí snovou scénu. Jinak Steve Buscemi jako režisér, kterýmu se nedaří pořád nic natočit podle vlastních představ, je skvělej. Zbytek mě ovšem moc nenadchnul. (25.07.2021)