Kotva u přívozu

Koukal jsem naprosto nepřipraven a bez informací, přesto jsem tipoval autorství na Marušku Poledňákovou a hle, titulky mi daly za pravdu. Bohužel se nejedná o nic převratného. Kotvou je zřejmě míněna samotná mamina Šulcová. Spíš se bavím hereckým obsazením, kdy Štěpánek a Krampol sedí v kabině a sledují Šulcovou, ačkoliv v seriálu Tajemství proutěného košíku je vlastně vyměnila jednoho za druhého. :-D A kdo by si tipoval, že učitel Karfík uloví Bosanu, i když mu jí chce přebrat Pyško, jako to udělal se Žilkovou, že? :-D (03.07.2022)

Mně to celé vyznělo jako óda na „práci“ tehdejších hlasatelek. Jako by se bez jejich hlášení o tom, jak se na film dívat zhroutil svět. A vůbec nikdo už mi nenamluví, že neseděla druhá v záloze, ale že musela do akce zrovna hlavní hrdinka filmu. Takže pro mne takto zcela jednoznačný odpad, ale nutno uznat, že občasné hlášky dávaly snímku trošičku „náladu“. A to jako jedné cením. 201301048400/8700 (29.01.2014)

první uvedení na obrazovkách způsobilo rozruch v celé republice. televizní hlasatelky byly od té doby sledovány s mnohem větším zájmem, ale též despektem: nahoře huj, dole fuj, pani, vždyť ukazovali, že od pasu dolů má na sobě jenom spodní kalhotky! prkenná a mrtvolně bílá Jana Šulcová, prkenné a rádoby lidské cameo Oldřicha Vejvody, důstojný Jan Kačer, naslouchající básni během náročné sváteční služby (však by se nakonec ukázalo, že je to pěkný chlípník!), neuvěřitelně infantilní Vladyka (úspěšná umělecká reinkarnace Tomáše Holého, jak už tu mnozí podotkli), rozpačitý Petr Haničinec. nemožné dialogy a na hlavu postavené "komediální" situace bohužel režisérce vydržely až dodnes. pro příznivce filmu S tebou mě baví svět (já k nim nepatřím) je dobrou zprávou, že toto byla umělecká rozcvička paní režisérky (26.12.2011)

O tvorbě Marie Poledňákové si jinak myslím, že kazí nejen vkus, ale hlavně charakter národa. Tento film je však něčím zvláštní, nepoledňákovský. Svým objektivním a vyváženým pohledem na problematiku emancipované ženy. Fakt. Nechtělo se mi tomu věřit, tím spíše, že jsem k němu usedal značně zaujatý. Mé zaujetí se vystupňovalo hned po úvodním sledu scén, kdy neurotická hlavní hrdinka nabourá auto, u nehody se zabývá hlavně tím, jaký byl ten poškozený hezký chlap, aby vzápětí udělala hysterický výstup manželovi, že nezajistil dostatečně pružně opravu auta (to je myslím prototyp poledňákovské typologie: manžel je tu podveden hned dvakrát, ale přesto jakoby morální právo zůstavalo na straně té chudinky... no hnus!). Rozehrávka přímo do středu tohoto marasmu je však jen obratný úvod (nevím proč ve všech ostatních filmech této autorky se na tom i končí...) a asi tak od půlky filmu dojde k nebývalému zklidnění a sebereflexi, když už ne hlavní hrdinky, od které jsem to ani nečekal, tak alespoň jakoby autorky samotné. Tento film jsem sledoval se zaujetím, a přiznám se, že místy i u vytržení. (11.12.2011)

Tohle byl takový lidský příběh z jedné socialistické rodiny. Šulcová byla občas na tečku a rozhodně nebyla ženou na které žehrají dnešní feministky čtařicítky nechtějící skončit jako své matky. Tedy ženou co přivítá každý večer unaveného taťku se stuhou ve vlasech, nechající ho číst si na kanapi noviny, ohřívajíc zatím večeři během úklidu kuchyně a dělání úkolů s dětmi. Magda je žena komandýr a občas jsem se Haničincovi divil, že to dává tak v klidu. To jiskření mezi nimi mne bavilo. Nebylo to jiskření erotické, nebylo to jiskření ani páru v posledním tažení manželství, bylo to takové to zdravé jiskření zkušených lidí, kteří už sakra dobře znají své protějšky. Znají hodnoty vztahu a ví kde jsou meze. Pak je prostor pro ironii i vtip a to bez urážení. Oproti tomu Vladyka působil děsně infantilně a občas se tak i choval A ten obří medvěd na jeho nočním stolku to jen potvrzoval... Trable socialistické hlasatelky mne až tak moc nezajímaly a nebýt tam té vztahové linie, asi by mně to moc nebavilo. Celkově je film zajímavý hlavně tím jak jsme tenkráte žili, v jakém prostředí atd... Retro. Dávám tedy za 3 tlakové níže. * * * (25.11.2019)