Kotva u přívozu

Gender Studies jsou na pochodu, zatímco Marie Poledňáková píše a režíruje pro Janu Šulcovou roli ženy s velkým Ž. Její Magda pracuje jako hlasatelka ČST, vychovala syna, staví dům, má vážnou známost (s kamarádským a sexy Haničincem) a zároveň koketuje téměř na pracovišti s dalším idolem (Jan Kačer). Dokáže Magda najít rovnováhu, všem vyhovět a přijmout synovu první velkou lásku (debutující Vida Skalská)? Poledňáková měla za sebou Stoličku a Polepšovnu a před sebou S tebou mě baví svět a přesně takovou je Kotva u přívozu. Z předešlých filmů dál rozpracovává téma matky - syna (tentokráte v odrostlejším věku) a nově se "připravuje" v televizní střižně na nahrávací studio pro rajské uličky. Vytváří svět, kde hlavní hrdinka má za každých okolností hlavní slovo a všem jejím blízkým jde pouze o to ji potěšit. Sci-fi? Atmosféra emancipace na začátku 80. let je nicméně neopakovatelná, Jana Šulcová má několik velice silných scén a prostředí tehdejších Kavčích hor je dobré si zapamatovat. (27.12.2011)

Mám dojem, že tuto komedii dávají o vánočním čase každý rok. Kdysi se mi možná i trochu líbila. Asi kvůli atraktivnímu prostředí televize. Ale hlavní hrdinka je na můj vkus příliš energická, Šulcovou jako herečku moc neuznávám a nechápu, jak by s ní mohl tak sympatický chlap, kterého představoval Haničinec, vydržet. Byla mi dost protivná. Vůbec mi nevadil Vladyka v roli infantilního syna, naopak. Ale to, jak Šulcová pateticky "deklamovala" do televize, mi připadalo směšné. (24.12.2021)

Ta ženská byla neskutečná, co všechno dokázala stihnout a ještě ke všemu být milá i na televizní obrazovce. I bez mobilu se obešla. Příjemný televizní film, který stojí a padá s výkonem herců. Pořád netuším, co bylo to slavné Respirium. Vladyka byl chvilkami na pár facek, ale to se srovnalo. Až do dnešní doby jsem nevěděla, že pod tímto filmem je podepsaná Marie Poledňáková. Pro mě trošku překvapení. (26.10.2020)

Průměrný televizní film, jaký bych čekal od Poledňákové. Vztahy v rodině mi přišly stejně zvláštní, jako v jejích ostatních filmech - nereálné, podivné. Říkat tátovi Bobeš a mámě šéf, zní opravdu blbě. Navíc spoustu motivů přenáší režisérka ze svých předchozích filmů, čili se téměř vůbec neposunula dále. (23.12.2012)

Mně to celé vyznělo jako óda na „práci“ tehdejších hlasatelek. Jako by se bez jejich hlášení o tom, jak se na film dívat zhroutil svět. A vůbec nikdo už mi nenamluví, že neseděla druhá v záloze, ale že musela do akce zrovna hlavní hrdinka filmu. Takže pro mne takto zcela jednoznačný odpad, ale nutno uznat, že občasné hlášky dávaly snímku trošičku „náladu“. A to jako jedné cením. 201301048400/8700 (29.01.2014)