My všichni školou povinní

Zdařilé, leč trochu vyčpělé dílko Markéty Zinnerové, Vladyka a Žilková a jejich vztah se moc nepovedly, zato Gabriela Vránová jako Hajská byla víc než dobrá, Blanka Bohdanová v menší roli manželky Jiřího sováka taky stojí za zmínku a nesmím zapomenout na "úchvatnou" Jiřinku Švorcovou v malé roli zástupkyně... (15.03.2005)

Základní škola je téma, které se dotkne každého (resp. s výjimkou několika absolventů zvláštních škol). Tenhle seriál prostředí mapuje hodně přesně, ať už se to týká žáků, učitelů nebo rodičů. Herecké výkony (speciálně malý Oliva) jsou nadprůměrné, scénář zdařilý, hudba zajímavá (Petr Hapka). Z mého pohledu je bonus i to, že seriál odráží fungování tehdejší doby (pozn. pro mladší uživatele - mezi roky 1948 až 1989 tu byl socialismus). (29.07.2007)

Seriál myslím věrně zobrazuje socialistický realismus 80. let, včetně různých stranických schůzí, úplatků, známostí a posudků. To jinak slušnému dílku ubírá jednu hvězdičku. Herecky to jistí řada osobností (Sovák, Menšík, Medřická, pozoruhodně zahrála Gabriela Vránová), v pohodě jsou i Vladyka se Žilkovou. Co se týče dětských rolí, suverénně nejhorší byla J. Janatová v roli Jitky Povejšové - prostě na hraní neměla. Naopak Michaela Kudláčková v roli její kamarádky Barči byla jako vždy skvělá. Jednu z jejich spolužaček si zahrála i dnes už zesnulá Dana Vávrová. (30.11.2010)

Nejen ve srovnání s podobnou a civilnější Botou jménem Melichar (1983) je to formálně legračně patetické, od Hapkovy melancholické znělky a úsměvného používání znepokojivé hudby ve vypjatých situacích, po dramatické nájezdy kamery na zachmuřené postavy. Plus ta symbolická jména (snobka - Povejšová, dělník - Hrdina). Ale přesně to vystihuje řadu problémů vznikajících na ose děti-rodiče-učitelé, které jsou i 40 let po premiéře stále aktuální, ne-li aktuálnější (byrokracie ve školství, inkluze, vyhořelé učitelky, rodiče přeceňující svoje děti a podrývající autoritu učitele...), i ve vztazích jako takových. Neustálé poučování postav se pak dá prominout s ohledem na to, že je moudré a laskavé a že je to seriál o vzdělávání. Bavily mě hlavně linie Jirka Oliva vs hroutící se učitelka Hajská a Hanzlík vs Preissová rozcházející se v pohledu na budoucnost jejich dcery. Bez zamilovaně šaškujících Vladyky s Žilkovou bych se i obešel. Každopádně příjemný, skvěle obsazený seriál dobře plnící své nemalé ambice. (09.07.2008)

Na jednu stranu to může působit uměle a amatérsky, ovšem kvalita scénáře a obsazení výborných herců tuto zdánlivou atmosféru daleko převyšuje. Zrovna dnes, v době, kdy na nás soukromé podniky v podobě televizních stanic chrlí své představy o tom, jak by měl vypadat seriál ze školního prostředí, je čas se zamyslet a možná i trochu porovnávat. Jestliže jsem mluvil o částečné umělosti tohoto seriálu, tak v případě současných pokusů, by se jednalo o těžkou plastiku. V humorně dramatickém seriálu My všichni školou povinní, můžeme vidět scenáristickou poctivost, neukvapenost, promyšlenost a naprosto reálné, v podstatě autentické prostředí. Výborná rozloženost, perfektní vývoj různých příběhů, snad všech zúčastněných postav, to jsou neoddiskutovatelné kvality. Nechci se oddávat žádné nostalgii ze stravenek a jídelních táců, zvlášť, když jsem v komunismu žil skutečně pár let. Ovšem prostředí zůstalo stejné po dlouhou dobu 90tých let. Základní rozdíl je skutečně v tom, že seriál nebyl výrobek určený k prodeji, jaký je bohužel osud současných seriálů, které sami sebe degradují laciným humorem a stále dokola se opakujícím dějem. Investice se prostě musí vrátit, nesmí chybět sexistický nádech a zkáza seriálu ze školního prostředí je na světě. Myšlenka, že by se i dnes děti zapojovali do různých školních akcí není úplně zabitá, ovšem minimálně je velmi omezená. Nesporná autorita učitelů, která v této době hrála svou roli, je také ta tam. Dříve se při vyučování zabavovaly časopisy a knížky, dnes mobily. Vývoj doby, žáků i učitelů se nedá zastavit, pochopitelně se to odráží na výsledné kvalitě odcházejících žáků. Toto je naprosto reálný obraz nejen školského systému 80tých let a to je potřeba docenit. (29.09.2012)