Hříchy pro pátera Knoxe

Nezažil jsem dobu, kdy na našich obrazovkách byly běžně k vidění seriály vysílané v přímém přenosu. K opětovnému návratu k tomuto atraktivnímu a velmi náročnému konceptu z hlediska co do připravenosti a sehranosti štábu a herců, se televize uchýlila na začátku devadesátých let s tímto seriálem deseti detektivních případů, které měly společnou postavu barové zpěvačky. Viděl jsem všechny díly v přímém přenosu i v pozdějších reprízách, které se už nedaly srovnat s vypětím živého vysílání a hodně ztratily, například v tom, že po skončení každého živě odvysílaného dílu, měli diváci možnost v rámci soutěže tipovat, jaké pravidlo pro správné detektivky autora Knoxe, bylo z uvedených deseti právě porušeno. Když jsem zpětně procházel všechny díly, odhalil jsem několik kiksů, které jsou právě v živém vysílání kouzelně neodhadnutelné a nedají se vrátit, když k nim dojde. Adamovská a spol. to odehrála schopně a Klein dobře využil svoje bohaté režijní zkušenosti. Dneska už tenhle seriál tolik nezaujme, jeho sláva je, zdá se, nenávratně pryč, ale jako malé připomenutí, co bylo kdysi na našich obrazovkách populární, je to dobrá volba. 60% (08.06.2012)

Jednotlivé epizody měly občas zajímavé zápletky, ale nejzajímavější na celém seriálu bylo to, že vlastně nutil diváka pozorně sledovat celý děj a ještě u toho myslet, aby se mohl alespoň pokusit identifikovat pachatele. Sice z celého projektu ještě tak trochu čiší televiznost inscenací z let osmdesátých, ale to není až tak na závadu. Vlastně jediné, co mě na tomhle experimentu skutečně iritovalo, byla hudební složka, a abych byl konkrétní, tak to byl zpěv Zlaty Adamovské. To jsou vážně všichni hluší, nebo si jen já myslím, že ta ženská neumí zpívat? (10.06.2003)

Oba seriály s tématikou Hříchů mi přijdou jako hodně zajímavý a originální nápad, ovšem v obou je jedno velké ALE. Jak jsem zmiňoval v komentáři v Hříších pro diváky detektivek, daleko víc by se mi to líbilo, kdyby šlo jen o sledování stop, na základě kterých můžeme vydedukovat pachatele. Propojení bych tu vůbec nepotřeboval, nebo maximálně jen tak v postavách vyšetřujících detektivů. Ovšem postava hlavní hrdinky, která se účastní všech případů (náhodou dělá v kdejakým baru, kde se vždycky něco semele) a svou inteligencí předčí všechny profesionální detektivy, kteří by bez ní vraha nikdy nevypátrali, mě neskutečně štve i tady. Možná ještě víc než bývalá "první dáma" v druhém cyklu, která byla jenom unylá, nudná, do všeho se pletoucí. Adamovská oproti ní navíc není moc typ bohémské herečky, takže mnohokrát mi její přehrávání opilosti, rádoby cool hlášky a podobně přišly vyloženě směšné, zpívat možná umí o kapinku lépe (ale ten rozdíl v kvalitě je opravdu jen zanedbatelný). Takže kvůli hlavní hrdince opět jen za 3, jinak bych dal klidně o hvězdu víc. Je to škoda, protože jednotlivé případy jsou zajímavé a většinou promyšlené, představitelé detektivů a dalších účastníků příběhů hrají velice slušně (alespoň ve většině případů). Bohužel v obou těchto seriálech tyhle zajímavé případy trochu shazují postavy obou "průvodkyň" světem zločinu. (15.06.2014)

Detektivní seriál z doby, kdy bylo zapotřebí jen jedno policejní oddělení a všichni vrazi byli pochytáni během deseti dílů. Myšlenka s deseti pravidly, které zapojuje dívaka a hlavně udržuje jeho pozornost nejen u jednoho dílu (aby věděl, které pravidlo už nemůže být u pokračování porušeno) je mistrovsky vymyšleno. Smekám před samotným natáčením, které probíhalo i živě a zejména Adamovské, která mi zpěvem nejen nevadila, ale jako postavu jsem si ji velmi oblíbila. (20.07.2011)

Přímý přenos měl své kouzlo. Je pro mne úsměvné sledovat drobné přešlapy herců, byl to určitě adrenalin pro celý štáb. Kdo vidí poprvé až dnes, ani neví, že herci do poslední chvíle netušili, kdo je vrah a dozvěděli se jen pár minut před koncem, takže to celé vyznívá trochu nudně. Tři hvězdy z nostalgie. (04.08.2019)