Obsahy(2)
Charleyova teta je divadelní komedie anglického autora Brandona Thomase z roku 1892. V češtině ji poprvé uvedlo Národní divadlo v Praze roku 1894, proslavila ji ale teprve inscenace v šedesátých letech, kterou pár let od premiéry Československá televize zaznamenala. Na inscenaci Charleyovy tety se v roce 1964 v Městských divadlech pražských sešli významní tvůrci té doby, v čele s režisérem Ivanem Weissem, scénografem Františkem Skřípkem a dalšími. A především soubor, který uměl tento typ komedií hrát. Fenomenální úspěch u diváků komedie slavila právě kvůli skvělým hereckým výkonům v čele s Lubomírem Lipským, který ve svém převleku anglického studenta za bohatou tetu navždy vložil do této role nezapomenutelnou situační komiku i anglický humor. (Česká televize)
(více)Recenze (46)
"Já jsem Charleyova teta z Brazílie, pravlasti opic." :-) Vždycky mě udiví toužebné štkaní některých herců, jak chtějí hrát Hamleta nebo Richarda III., takové vyhořelé role, které už hrál kdekdo a kdekdo dobře. Každá jejich inovace přináší zákonitě jen patetičtější pojetí nebo avantgardní křeč, přešívající původní smysl. Myslím si, že mnohem větší rajc musí být proslavit svým jménem nějakou méně známou hru, jako se to podařilo Daně Medřické v Kočičí hře nebo právě Lubomírovi Lipskému v Charleyově tetě. Komedií, kde se muž přestrojí za ženu a každou chvíli vypadává z role, je spousta a Charleyova teta patří spíš k průměru. Shrňme si fakta: Než dorazila do ABC, hrál ji celý zástup herců, svého času dokonce i fenomenální Vlasta Burian, a přesto se to o něm málokde dočtete. Bylo natočeno nejméně deset filmových verzí, ale žádná nepřežila dobu svého vzniku. Z toho logicky vyplývá, že esem v rukávu této slavné divadelní inscenace je právě a jedině Lipan. Osobně se mi líbí, že tu roli pojal jako recesistu, který se ani tak neděsí toho, že vyvolá rozpaky mezi přítomnými, spíš si to vychutnává. Tím dostávají jiný charakter i lyrické zamilované scény, které autor svého času myslel smrtelně vážně. 80% ()
Charleyho teta je jedna z tých už klasických komédií na divadelných doskách, ktoré spoľahlivo pobavia aj dnes - čo mi ostatne potvrdila už inscenácia Slovenského národného divadla s Ľubošom Kostelným, ktorú som mal kedysi možnosť vidieť. Československá verzia s Lubomírom Lipským, uvedená pri príležitosti blížiacich sa 85. narodenín Květy Fialové, sa teda musela potýkať s tým, že som sa s látkou už raz osobne stretol. Spomínaný problém však hravo prekonala skvelým obsadením a rovnako funkčným humorom. Divadelný záznam ako taký samozrejme nemá šancu prekonať žívé predstavenie, ale tiež má svoje výhody, ktoré som mohol pozorovať vlastne po prvý raz. Nikoho azda neprekvapí, že tou hlavnou je práca s kamerou, teda zaberaním priestoru a tým pádom aj mizanscénou - rôzne pozičné uhly sprostredkovávajú odlišný zážitok, než statický pohľad z javiska. Práve vďaka tomu (plus svižnému tempu a príjemnej stopáži) som si dokázal Charleyho tetu užiť aj po druhý raz. I keď som sa v divadle nasmial viac. 80% ()
Jde o záznam inscenace Městských divadel pražských, a to divadelní hry Jevana Brandona Thomase - Charleyova teta - v překladu Zdeňka Vančury a v režii Ivana Weisse. V televizi je to přeci jen místy ukřičené představení, kde se zdá, že herci výrazně přehrávají. Kdo však zná toto představení z divadla (já ano, a to ze Slováckého divadla v UH), musí si užívat báječné role pro Lubomíra Lipského. Ten si užívá své tradiční improvizační role, kde si může vykládat spousty blbostí a zároveň pobavit diváka. Zbytek ansáblu je spíše do počtu, to však nic nemění na milé hodince a čtvrt s českým divadlem. ()
hezká studie klasického herectví. Příběhem však nenadchne, protože je dost jednoduchý a předvídatelný. Ale o ten tentokrát nejde a dává aspoň víc prostoru hercům a jejich kreativitě. Nakonec jsem se docela dobře pobavil a uteklo to jak voda. Slabší 4hvězdy [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Lubomír Lipský - velké, přitom jakoby stranou stojící místo české Thálie. Zdánlivý bezstarostný komik, prvoplánově neokázalá oběť okolností a situací, jimiž je jakoby chaoticky smýkán. A skutečnost? Herec z největších a nejčešštějších, nikoliv náhodou blízký druh špičkového intelektuálního českého komictví par exellence Miroslava Horníčka, další hvězdy generačního trojhvězdí, doplňovaného Milošem Kopeckým. TETA, při zběžném pohledu jedna ze zaměnitelných konverzaček své doby právě Lipského výkonem v ženské úlohy rázné dámy získává náhle rozměry a valéry třetí dimenze. Při pohledu na řádící Lipského ženu v letech se vybavuje filmová Tootsie Dustina Hofmanna a vůbec cosi, co je mimo čas a prostor. Ano, až na výjimky jsou ostatní herci vedle Lipského náhle jakoby do počtu. Myslím, že TETA je právem nadčasovým představením, důkazem, že humor, současně zkázněný i bouřlivý, nespoutaný i zkázněný, nevázaný i kultivovaný, je v tomto nastudování opravdu klasickým. A to ne pro jednu, ale hned několik mimořádně vděčných diváckých generací. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (1)
- Premiéra 29. 10. 1964, Městská divadla pražská, scéna Divadlo ABC. (NinadeL)
Reklama