Rozpaky kuchaře Svatopluka

Čert vem politický podtext. Ve své době ojedinělý projekt, navíc skvělé herecké výkony, humor a navíc pohled do zákulisí profesionální kuchyně, co víc si přát. Za mne nejlepší díly byly ty poslední, nejen k vůli ukázce toho, jaké to je vařit v tak velké kuchyni, ale díky nesmrtelnému výkonu vynikajícího herce pana Haničince. (29.10.2022)

Svatopluk je bídné dílo zejména svým konceptem. Tvůrčí tým, v čele s Františkem Filipem, lišácky servírují divákům latentní propagandu „laskavé normalizace“. Pokud postava dojde do fáze neřešitelné situace, obraz zastavuje a následný střih do studia nabídne pohled, kde diváci drží škatule s tlačítky ANO/NE . Tato zdánlivá divácká spoluúčast má evokovat pocit svobodného rozhodnutí. Paradoxem celého konceptu je právě výše zmiňovaná volba, která vlastně neexistuje, jelikož děj samotný je již předem definována a ačkoliv se tvůrci snažili na strategii „volby“ seriál postavit a vzbudit pocit svobodného rozhodnutí, nic to nemění na faktu, že celý tým vyprodukoval pouze další normalizační propagandu. Svobodné rozhodnutí totiž ve skutečnosti nebylo možné. (15.03.2013)

Dosti odpudivý vzhled do centrálně plánovaného hospodářství optikou hotelové a lázeňské kuchyně. Omáčka se vylepšuje glutasolem a nastavuje vodou a mlíkem, v kuchyni lezou švábi, vaří se podle kreténských státních norem a ve třetí cenové skupině nesmíte fasovat svíčkovou. Mimořádně blbě napsaný seriál, který (většinou nevědomky!) ukazuje morální rozklad socialistické společnosti, kde krádeže jsou normou, podlézání šéfům otázkou přežití a kde gramáž masa je politický problém. Největším bizárem je pak 11. epizoda, v niž aspirant na pozici sauciera, toho času v podmínce za napadení, doma „bacil“ svou ženu, načež mu kádrovačka v podniku schválí žádost o práci, protože mlátit ženu je norma a protože si kádrovačka o manželce myslí, že to je píča. Korunu tomu nasazuje hlasování ve studiu, kdy 49 z 67 lidí přizná, že úplatky buď přijali, nebo sami dali. Ostatně celý koncept hlasování diváků dnes působí buď legračně, nebo naopak mrazivě. Podle toho, zda se pousmějete nad naivitou hlasování, které na děj nemá prakticky žádný vliv, nebo podle toho, zda dojdete k depresivnímu poznání, že hlasování je v totalitním Československu jen iluzí svobody volby. Chléb a hry. A glutasol. (17.04.2019)

JOOOO, tak Sváta Kuřátko prostě jel. Za komančů se tenhle televizní interaktivní "experiment" stal doslova hitem. Lidé zhasínali a rozsvěceli po celé Praze okna, podle toho, jestli měl Kuře napráskat špatně vařícího kolegu, nebo se na to vykašlat a hledět si, aby dobře zahustil svíčkovou. Poté, co ho ČT zopakovala a já ho měl možnost vidět prvně musím říct, že když si odmyslím ty komančistické kecy, tak tu máme výborný pohled do gastronomického zákulisí...A pokaždé sem měl strašnou chuť na něco dobrého.. No a Dvořák tu hraje vyjímečně obstojně. (24.12.2008)

Někdy v roce 1998, když jsem byl ještě v dětském věku, tak ČT vysílala "Rozpaky kuchaře Svatopluka po 14 letech", kde mohli diváci znovu živě hlasovat o tom, co se má stát, tentokrát už normálně pomocí telefonů. Ten seriál jsem miloval (v hlavě mi nejvíc utkvěla epizoda s vysokozdvižným vozíkem, se kterým pokaždé někdo nevybral zatáčku a rozbil naložené talíře) a Sváťa Kuřátko byl opravdový sympaťák. Vždycky jsem při sledování dostal hlad a uvažoval jsem, že až vyrostu, stanu se kuchařem. Dnes už takové myšlenky sice nemám, ale stále se na ten seriál rád podívám. Po deseti letech ČT nasadila reprízu původního "záznamu" z roku 1984, takže už sice nemůžeme o vývoji děje hlasovat, ale můžeme aspoň i my mladší vidět, jak to tehdy probíhalo. Stále je to pro mě povedený seriál. Epizody jsou většinou odlehčené a humorné a vystřídalo se zde mnoho kvalitních herců. Dějové zápletky jsou zajímavé a líbilo se mi, že sledujeme "kariérní postup" hlavního hrdiny - z malého penzionu až do Interhotelu Vltava (jmenoval se tak, že ano? :) ). (21.07.2008)