Rozpaky kuchaře Svatopluka

Ja tieto socialistické dietloviny o povolaniach môžem. V tejto sa preberá kuchyňa a ľudia v nej, postupne od menšieho zasneženého hotelu na horách, cez honosný grandhotel v kúpeľnom meste až po k otvoreniu spejúci novučičký interhotel v meste hlavnom. Zloženie kolektívov je rôznorodé: dominantný energetik Bláha, nervák Moučka, intrigán Racek, alibista Augusta, pártygirl Veškrnová, skorokriminálnik Zedníček, nešťastník Somr, opilec Bruder a ďalší. Svoj priestor dostanú aj riaditelia hotelov, recepčné, čašníci, skladníci a námestníci. Ústredný hrdina si pravidelne nevie rady a upiera bezradný pohľad do kamery, kedy je dej pozastavený a jeho predstaviteľ sa v roli moderátora táže divákov, aby zaňho rozhodli. Buďto zopár desiatok vyvolených v štúdiu, kde má v prvej rade posadenú minimálne jednu študentku na otázku, ktorí klikaním na bakelitové gombíky na ovládačoch väčšinovo zvolia jednu z alternatív. Alebo sa zameria na milióny papučových kultúrnikov pred obrazovkami, aby zhasínaním a zažínaním žiaroviek dali najavo svoj názor digitálnym ciferníkom v štátnom energetickom dispečingu. V dnešnej dobe mobilno-internetovej by tento proces bol zaiste ľahšie zvládnuteľný, ale o vtedajšej sledovanosti dnešní tvorcovia seriálov môžu už len snívať. Každopádne ma tento trinásťdielny seriál pobavil značne, či už chcene alebo nechcene, viac som sa rozpísal pri hodnotení jednotlivých epizód. (03.01.2024)

Kinoautomat je unikátní a výjimečný československý vynález Radúze Činčery, který ale dostal (těžko v tomto případě však napsat neprávem) mediální tvář Miroslava Horníčka, jenž ho uváděl a ,,obsluhoval". Diváci na Světové výstavě Expo‘67 měli sami možnost v určitých momentech rozhodnout o tom, jakým směrem se má ubírat děj sledovaného dramatického filmového kusu. Něco podobného se pokusili zapakovat československý seriálový král František Filip spolu s elitním českým scénáristou Jaroslavem Dietlem a vymysleli ,,teleautomat", tedy obdobu kinoautomatu, ovšem na seriálové bázi. Nápad to byl unikátní a v zatuchlých vodách československé postnormalizační televizní tvorby dokonce spásonosný...kdyby... Kdyby se tvůrci vyvarovali mainstreamové dobové produkce a hluboce neupadli do dobového tvůrčího stereotypu ála československá posedlost seriály. Dějově a obsahově je tenhle seriál skutečně hodně průměrný. Tři hvězdičky za nápad a nevšední originalitu, interaktivní přístup k televiznímu médiu, hodně skoupě ale za realizaci... (25.11.2007)

Čert vem politický podtext. Ve své době ojedinělý projekt, navíc skvělé herecké výkony, humor a navíc pohled do zákulisí profesionální kuchyně, co víc si přát. Za mne nejlepší díly byly ty poslední, nejen k vůli ukázce toho, jaké to je vařit v tak velké kuchyni, ale díky nesmrtelnému výkonu vynikajícího herce pana Haničince. (29.10.2022)

Někdy v roce 1998, když jsem byl ještě v dětském věku, tak ČT vysílala "Rozpaky kuchaře Svatopluka po 14 letech", kde mohli diváci znovu živě hlasovat o tom, co se má stát, tentokrát už normálně pomocí telefonů. Ten seriál jsem miloval (v hlavě mi nejvíc utkvěla epizoda s vysokozdvižným vozíkem, se kterým pokaždé někdo nevybral zatáčku a rozbil naložené talíře) a Sváťa Kuřátko byl opravdový sympaťák. Vždycky jsem při sledování dostal hlad a uvažoval jsem, že až vyrostu, stanu se kuchařem. Dnes už takové myšlenky sice nemám, ale stále se na ten seriál rád podívám. Po deseti letech ČT nasadila reprízu původního "záznamu" z roku 1984, takže už sice nemůžeme o vývoji děje hlasovat, ale můžeme aspoň i my mladší vidět, jak to tehdy probíhalo. Stále je to pro mě povedený seriál. Epizody jsou většinou odlehčené a humorné a vystřídalo se zde mnoho kvalitních herců. Dějové zápletky jsou zajímavé a líbilo se mi, že sledujeme "kariérní postup" hlavního hrdiny - z malého penzionu až do Interhotelu Vltava (jmenoval se tak, že ano? :) ). (21.07.2008)

Ve své době věhlasný seriál a to jenom proto, že se diváci oblbovali údajným hlasováním pomocí blikání světla v domácnostech. Že je to totální nesmysl, však bylo každému šumafuk. Bylo i prozrazeno, že ať se vybralo pokračování jaké chtělo, v obou případech se děj během dvou tří minut zase sjednotil. Inu, proti gustu žádný dyšputát. Hlavně, že to mělo úspěch. Při dnešním pohledu se jednalo o příběhy typicky socialistické. Někdy se odehrávali tak pochyderné zápletky, že to spíše budilo úsměv. Nereálnost určitých dějství musí být dnes už víceméně jasná. Ale co. Jako estráda dobrý a z nostalgie se lze na to podívat i dnes. (28.05.2014)