Rozpaky kuchaře Svatopluka

Dosti odpudivý vzhled do centrálně plánovaného hospodářství optikou hotelové a lázeňské kuchyně. Omáčka se vylepšuje glutasolem a nastavuje vodou a mlíkem, v kuchyni lezou švábi, vaří se podle kreténských státních norem a ve třetí cenové skupině nesmíte fasovat svíčkovou. Mimořádně blbě napsaný seriál, který (většinou nevědomky!) ukazuje morální rozklad socialistické společnosti, kde krádeže jsou normou, podlézání šéfům otázkou přežití a kde gramáž masa je politický problém. Největším bizárem je pak 11. epizoda, v niž aspirant na pozici sauciera, toho času v podmínce za napadení, doma „bacil“ svou ženu, načež mu kádrovačka v podniku schválí žádost o práci, protože mlátit ženu je norma a protože si kádrovačka o manželce myslí, že to je píča. Korunu tomu nasazuje hlasování ve studiu, kdy 49 z 67 lidí přizná, že úplatky buď přijali, nebo sami dali. Ostatně celý koncept hlasování diváků dnes působí buď legračně, nebo naopak mrazivě. Podle toho, zda se pousmějete nad naivitou hlasování, které na děj nemá prakticky žádný vliv, nebo podle toho, zda dojdete k depresivnímu poznání, že hlasování je v totalitním Československu jen iluzí svobody volby. Chléb a hry. A glutasol. (17.04.2019)

Tenhle seriál u mě v průběhu let klesl od nadšení až k relativně solidnímu průměru. Nejenom kvůli tomu, co tady píší ostatní (hodně toho komunálu a vlastně nemožnosti volby - i z tohoto důvodu je srovnávání s Kinoautomatem mylné), ale i proto, že jsou Rozpaky natočeny rutinně, v mnoha případech až odfláknutě (stíny kamery na hercích, množství přeřeků). Spousta rozhodnutí, které Kuřátko po divácích chce, jsou jednoduchosti, které by i kuře zvládlo levou zadní. Zajímavou postavou je pro mě náměstek v podání Petra Haničince, který je takovým Štrosmajerem tohoto seriálu - žoviální, vtipný, postarší doyen. 50%. (21.11.2022)

Zprvu jsem na to koukal s despektem, ale již během prvního dílu si mě tenhle seriál získal kouzlem normalizační gastronomie. Pro mě, zapáleného kuchaře amatéra, to je prostě radost sledovat, jak se peče svíčková a dělá se základ na vývar. Hodně mě v tý kuchyni baví ty omlácený hrnce, a pomačkaný pánvičky, na kterých se tam jede :-) No a taky se na to nemůžu přestat dívat, protože v tom hrajou takoví moji oblíbenci, jakými jsou Bláha, Zázvorková, Augusta, Vlach, Somr, Moučka, Nárožný a další. Vlastně mě tak napadá, že si poslední dobou dělám rekonstrukci filmografie 80. let, kterou jsem tehdá nemohl sledovat, protože jsem byl moc malej. Jinak mě ale na celým seriálu celkem sere Dvořák v tandemu s Bydžovskou, protože jsem tyhle dva nikdy moc nemusel. A pro mě je taky poměrně dost otravný to šaškování s kinoautomatem, který pak ze studia vyhodnocuje přitroublý "pan inženýr" (ačkoliv by na to stačila cvičená opice). Pořád je to ale paráda oproti současným českým seriálům. Update: Pozdější díly jsou o tom, jak se Dvořák stane nějakým papalášem v obrovským hotelu a řeší tam nesmysly; to je už dost otrava. Zvlášť když mu tam sekunduje náměstek Haničinec, kterej neúspěšně předstírá, že je bodrej Moravák. (13.02.2012)

Tento seriál je ukázkou impotence našeho zábavního průmyslu před pádem komunismu. Masová zábava ve formě nejšílenější. Geniální nápad zapojení národa do tvorby seriálu a životních osudů Sváti Kuřátka se roztříštil o naprostou neschopnost televizních tvůrců vyplodit alespoň průměrný scénář. Přesto dosáhl seriál masové popularity a národ jím žil. Sám si pamatuju, jak jsme blikali....Po letech jsem viděl už většinu seriálů znovu a musím říci, že tenhle je jeden z nejméně povedených, ačkoli mohl být skvělý, po několika dílech jsem měl pocit, že podstupuji lobotomii.... (17.04.2011)

Ve své době věhlasný seriál a to jenom proto, že se diváci oblbovali údajným hlasováním pomocí blikání světla v domácnostech. Že je to totální nesmysl, však bylo každému šumafuk. Bylo i prozrazeno, že ať se vybralo pokračování jaké chtělo, v obou případech se děj během dvou tří minut zase sjednotil. Inu, proti gustu žádný dyšputát. Hlavně, že to mělo úspěch. Při dnešním pohledu se jednalo o příběhy typicky socialistické. Někdy se odehrávali tak pochyderné zápletky, že to spíše budilo úsměv. Nereálnost určitých dějství musí být dnes už víceméně jasná. Ale co. Jako estráda dobrý a z nostalgie se lze na to podívat i dnes. (28.05.2014)