Viridiana

První půlka vynikající - odcházející aristokracie, která skrývá za hrou na varhany všechny emoce a pudy, cudná novicka, která ráda pije mléko, ale děsí ze způsobu jeho získávání - vlastně se děsí čehokoliv hmotného, tělesného a přírodního. V druhé půlce trochu vadí Donův syn - nadsamec milující práci, půdu a ženy, mužný ideál všech dob. Ale poslední večeře chudáků je opravdu delikatesou. (23.04.2009)

Až teď mi došlo, že jsem včera měl večer provokativních filmů. Sešlo se to hezky, ale i když u mě Buñuel vyhrál nad Bertoluccim, počet hvězd mají stejný. Viridiana mě na začátku okamžitě upoutala, ale hned, jak Buñuel utnul to, co se doposud jevilo jako základní dějová linka, přestávalo mě to pomalu bavit. Líbí se mi, že je to celé kritika naivní nezištné pomoci, která se může jednoduše obrátit proti vám, když si včas neuvědomíte, komu vlastně pomáháte, ale i to bylo málo na to, abych z toho dokázal mít silnější dojmy, Provokuje se tu ve více věcech, je tu dost patrný výsměch křesťanským symbolům včetně poslední večeře, taky je tu kritika povrchního vedení církve, ale osobně mi to celé přišlo poněkud jednostranné a příliš vyhraněné. Buñuel se sice nikdy nebál dát jasně najevo své názory a nikdy jsem s tím neměl problém (ostatně, s něčím se zde nedá nesouhlasit), ale to by pro mě po celou dobu muselo fungovat i všechno ostatní a to se tu bohužel nestalo. Silné 3* (20.10.2023)

Španělským filmem Viridiana, vyznamenaným na MFF v Cannes 1961 Velkou cenou a dalšími mezinárodními uznáními, se naší diváci podruhé setkávají s tvorbou vynikajícího režiséra španělského původu Luise Buňuela (před pěti lety byl u nás uveden jeho francouzsko-italský film To je úsvit). Viridianu prohlásila pokroková západní kritika za Buňuelovo mistrovské dílo, které „působí jako rána pěstí do žaludku, jejíž bolest se prodlužuje ještě dlouho potom, co byla způsobena“. Je to hluboce symbolický film, popírající náboženství jako duchovní sílu schopnou reformovat svět a polemizující s celou strukturou španělské skutečnosti. Je protestem proti oficiální katolické morálce, je obžalobou církve, stávající se v rukou boháčů mocenským nástrojem vládnoucí třídy. Pro mnoho diváků, nebude snadné porozumět tomuto filmu, jehož každý obraz je symbolem a v němž se často psychopatologické vize ostře střetávají s životní realitou. Ve své době skandální snímek, jenž byl i na nějakou dobu ve Španělsku zakázan, dnes morálně nepohoršuje ani příliš nešokuje, ale přesto stále fascinuje svou příznačnou výpovědí o stavu církve a katolicismu vůbec. Luis Buńuel je obviněn z hanobení náboženství a opět musí na dalších deset let opustit vlast. Viridiana je okamžitě stažena z kin a do řádné distribuce je zařazena až roku 1977, výrok cenzurní komise byl oficiálně zrušen až roku 1982. Kvůli ostře nepřátelskému článku v Osservatore Romano byl film ve Španělsku okamžitě zakázán ministrem turistiky a informací, ačkoli předtím dostal Zlatou palmu v Cannes. Zároveň byl generální ředitel Španělského filmu propuštěn na předčasnou dovolenou za to, že v Cannes vystoupil na pódium a přijal cenu. V Itálii byl film uveden nejdřív v Římě, kde měl úspěch, a potom v Miláně. Generální prokurátor tohoto města jej zakázal, žaloval mne u soudu a dal mne odsoudit na rok vězení, kdybych vkročil na italskou půdu. To rozhodnutí bylo odvoláno o něco později Nejvyšším soudem. (...) V Paříži blízko hotelu jsem jednou viděl plakát jednoho svého filmu se sloganem Nejkrutější režisér na světě. Ta pitomost mne nesmírně sklíčila." Buňuel prostě dokáže urazit s noblesou! Je jen otázkou diváka samotného, jak se s touto skutečností vypořádá! (24.02.2009)

Můj první Buñuel, ke kterému, vzhledem k jeho skandálnosti, netíhnu, ale jsem filmový fanda, že. Snímek, který začíná dost prvoplánově (jedna z nejznámějších náboženských skladeb vážné hudby, Viridianino svlékání a tahání za kravské vemeno), pokračuje ale dost nečekaným zvratem a končí, jak jsem to alespoň pochopil já, že člověka nedělá ani to, jak je chudý, nebo, jestli rád ve třech hraje karty. Vůbec netuším, jestli pana režiséra ve škole třeba bily jeptišky, každopádně jako film, který se tu hůř, tu líp zaobírá základními otázkami lidské existence, se mi to docela pozdávalo. 70%. (03.01.2022)

9 / 10 Výnimočný film, ktorým sa treba takpovediac prehrýzť, no odmena je viac ako sladká, resp. trpká, podľa toho ako sa na to pozeráte. Bunuel perfektne vystihol atmosféru vidieka, všetko pôsobí prirodzeným až očistným dojmom a nič nás neruší pri ponáraní sa stále hlbšie a hlbšie do jednoduchého, no silného príbehu. Celý film je tak okúzľujúcou skladačkou nezabudnuteľných momentov, ktoré však do deja nie sú vložené samoúčelne, ale každá z nich prikladá ruku k dielu a dokopy tak tvoria jeden z klenotov svetovej kinematografie. A skoro by som zabudol na to najpodstatnejšie, na postavy. Tie sú napísané a vykreslené s takým kumštom, že musíme pred pánmi Alejandrom, Bunuetom a Galdósom (scenár, scenár, autor predlohy Halma) len pokorne skloniť hlavy. Bravó, ešte raz bravó!!! (04.03.2005)