Půlnoční klub

Hororové příběhy od Mikea Flanagana mě baví a Netflix mu štědře naděluje prostor. Po velkých úspěších s antalogickými Haunting přichází tentorkát se skupinou teenagerů, kteří mají diagnostikovanou nevyléčitelnou nemoc a nachází se v hospicu. A tihle teenageři se pravidelně scházejí v půlnoci, aby si užili tepla krbu v knihovně a vyprávěli si strašidelné příběhy. Jenže ty příběhy nejsou zas tak strašidelné, ale spíš fungují pro dokreslování motivací postav, které je vypráví. To by mi až tak nevadilo, ale čekal jsem trochu víc duchařiny kolem (sídlo k tomu přímo vybízelo) a doufal jsem, že se budu víc bát. Osobně mě nejvíc zklamala čitelná linka se sektou a nevyužití postav duchů. Některé linky se uzavřou a některé zůstávají otevřené a bez odpovědi, kdyby náhodou měla být druhá řada. Celkově mám z finále takový mdlý pocit.  Jako neškodná zábava v období Haloweenu to funguje, ale nadšené recenze jako u předchozích seriálů od Flanagana se asi čekat nedají. (02.11.2022)

Je tu podzim a Mike Flanagan, jeden z nejlepších hororových tvůrců současnosti, vypouští svůj nový projekt. A zas to bude dílo, které bude lidi rozdělovat. Flanagan je tvůrce, jenž pracuje s horory a jejich atmosférou jinak. Nesází na laciné lekačky, ví jaké jsou pravidla žánru, a vždy jsou u něho postavy na prvním místě. A s tím je potřeba počítat, ještě než si seriál pustíte. Celé je to o postavách, které čelí tomu nejhoršímu, a snaží se být pozitivní, a využít čas co jim ještě zbývá. Po scénáristické stránce je seriál výborně napsaný. Každá postava si projde uvěřitelným vývojem, dialogy jsou vynikající a celé je to realistické a přirozené. Hlavní herecká osmička mladých herců předvádí výborné výkony, které jsou emocionálně silné, uvěřitelné, dojemné a znovu přirozené. Tvůrci si vše pohlídali i po režisérské stránce. Každý díl funguje dost dobře, má parádní atmosféru, výborné momenty a samotné povídačky jsou zábavné, přepálené a taky napínavé. Jediný s čím jsem měl větší problém je to, že seriál má o dvě epizody více, než je třeba. Kdyby to mělo jen osm epizod, a děj by nebyl zbytečně "natahovaný" a soustředil se na hlavní dějovou linku a záhadu, tak bych byl spokojenější. Z mého pohledu je Půlnoční klub dost povedený seriál a já se těším na další projekty od Mikea Flanagana. (12.10.2022)

Nie je to taký Flanagan, na akého som zvyknutý. Po jeho predošlích peckách (Midnight Mass, Hill House) som čakal niečo, čo sa bude niesť v podobnom duchu. Úprimne, som trochu sklamaný. Nechcem tým ale povedať že jeho najnovší seriál je zlý, to vôbec nie. Stále to je nadpriemer čo sa žánru týka a po príbehovej a remeselnej práci nemám čo vytknúť. Ja si toho chlapa a jeho prácu veľmi vážim a vždy sa teším na jeho novú tvorbu. Ale niečo mi tu v tomto prípade chýbalo. Taká tá správne depresívna, temná atmosféra hospicu, kde všetci vedia, že skôr či neskôr aj tak zomrú. Často sa to tam spomína, len som to nejako necítil a úplne ma to obišlo. To bol pre mňa hlavný kameň úrazu, atmosféra, pretože viem, že Flanagan to vie aj lepšie a je v tom majster. Napriek tomu som si ale Midnight Club užil. Ono to naozaj nie je zlé, nenašiel som tu veľa hluchých miest, bavilo ma to, len to nieje správne “dochutené” a ak by mal seriál takú atmosféru, na akú som u jeho tvorby zvyknutý, napálim plný počet hviezd. Takto sú to za mňa slabé 3,5 hviezdy (08.10.2022)

Klasický Flanagan. Opět je tu silné mimožánrové téma, kterým jsou tentokrát nevyléčitelně nemocní teenageři, kteří tráví zbývající čas ve speciálním hospici. Čekání na konec si krátí vyprávěním hororových historek, které nesou osobnostní otisk jednotlivých autorů a dojde i na navazování pevných přátelství či lásek. To vše se odehrává v oparu všudypřítomné smrti, která může kdykoliv zaklepat na dveře. Bavilo mě to moc. Jednotlivé historky měly všechny něco do sebe, přičemž u jedné jsem tak lekl, že mi praskla židle. Příběh sámotné léčebny sice působil maličko laciněji, ale to se dalo v klidu odpustit i díky pečlivě napsaným postavám a perfektně trefenému castingu. A povedlo se i dávkování emocí, které sice občas zaváněly účelovostí, ale fungovaly a to je důležité. Sem s druhou řadou. 90% (15.10.2022)

Moc bych chtěl dát čtyři, protože Flanagan je borec a Midnight Club má spoustu momentů a dobrých nápadů, že by si to zasloužil. Bohužel to ale celé není jen o vyprávění příběhů, ale nějaký narativ se odehrává i v realitě vyprávějících postav. A ten je dost bídný, nedrží pohromadě a především nefunguje jeho přerušování jedním novým příběhem v každé epizodě. Je to problém, protože právě tohle lepidlo by mělo vytvářet pouto s postavami. K těm double-fiktivním si attachment nevytvoříme, protože jsou metafikční. A když v realitě žitého fikčního světa není nic dostatečně zajímavého, plus protagonistka je vlastně docela hloupá bitch, je to problém. Přitom to měl Mike tak hezky strukturně vymyšlené, skrze vyprávěné příběhy mohl ladně bruslit mezi hororovými subžánry, často zabrousit i do jiných vod (sci-fi, noir) a divákům poskytnout skvělé spojení epizodického a navazujícího narativu. Třeba Anyina 7. epizoda je bez nadsázky brilantní, stejně jako navazující epizoda Road to Nowhere. Skrz příběhy se sice dozvídáme mnohé o těch, kteří je vypráví, nicméně jen někdy se podaří z toho těžit i mimo vyprávěné. Veliká škoda, kterou nejvíc devalvuje poslední epizoda - bez patřičných point, bez zajímavých cest dál, jen líně cliffhangerově teasující na to, že jsme ještě neskončili. Nejsem si jistý, že za rok budu opět u toho. 65 % (18.11.2022)