Půlnoční klub

Námět mi přišel fajn a slibně znělo i jméno Mika Flanagana mezi tvůrci (zaujalo mě také, že ředitelku hospicu hraje "Nancy" z Noční můry v Elm Street a že už jí je dnes 58 let...), veškeré přísliby kvalitní hororové zábavy ale vyhasly už s koncem první epizody a s každou další a další už na to člověk koukal víceméně jen ze setrvačnosti, aby viděl, jak to nakonec dopadne (v tomto ohledu mě poněkud otrávil otevřený závěr, který dává tušit další pokračování, prostě typický Netflix...). Dějově je to strašně předvídatelné a neskutečně zahlcené žánrovými klišé a otravnými lekačkami, ale na konci se člověk musí ptát, k čemu vlastně to všechno, když seriál sám přichází s interpretací, že všichni ti bubáci mohou být jen halucinace vyvolané užíváním léků na smrtelné nemoci (v tomto ohledu bych rád podotknul, že vzhled a fyzickou kondici lidí, co mají smrt na jazyku, si představuju trochu jinak, než jak je předkládáno v seriálu, který mi z tohoto důvodu přišel poněkud nepřesvědčivý). Osobně jsem od toho prostě čekal klasický duchařský horor, a místo toho dostal spíš vztahové teenagerské melodrama o umírání mladých lidí ozvláštněné těmi rádoby strašidelnými storkami, ale zůstalo to někde na půl cesty a nefunguje to přesvědčivě ani v jedné poloze - jako horor je to zoufale neoriginální (btw. motiv znamení ze záhrobí od prvního kdo zemře, uváděný v anotaci, je v seriálu zcela podružný, a vypichovat ho  jako klíčovou věc považuji v podstatě za klamavou reklamu) a jako citová ždímačka to zase naráží na nezajímavost postav (svou roli zde hraje i nepříliš sympatický casting, u něhož je nepřehlédnutelná typická netflixovská snaha o etnickou vyváženost, která to trochu shazuje). Celkově to na mě působilo dost lacině a nepochopil jsem moc ani, proč je to dějově zasazeno do 90. let, protože vyjma několika detailů typu že jedna postava umírá na AIDS nebo používá VHS kazety, to žádný větší význam pro děj nemá (a mohl by se tedy klidně odehrávat v současnosti), a působilo na to mě spíš dojmem, že se jen tvůrci chtěli svézt na současné retro vlně obliby devadesátek (pozoruhodně nevyužitý je zde například potenciál dobového soundtracku, pravděpodobně z úsporných důvodů). Celkově mě to dost zklamalo a podruhé bych se tomu raději vyhnul. (21.12.2022)

(Priebežné hodnotenie.) Nie je to tak mizerné, ale mohlo to byť omnoho lepšie, vzhľadom na Flanagana, ktorý keď chce, tak sa vie predviesť vo veľmi dobrom svetle. Kvalita dielov je dosť kolísavá. Ľakačiek postupne, pomaly ubúda (a nie vždy sú vhodne dávkované), samotné epizodické minipríbehy pacientov/klientov nie sú vždy veľmi pútavé, niekedy sú priam nudné, až dosť od veci (inokedy sú naopak dobré). Herecké obsadenie celkom vyšlo, pri relatívne veľkom počte postáv. Zatiaľ, po piatich dieloch za slabšie tri polnočné hviezdy. (22.10.2022)

Tak letos mě Flanagan nepotěšil. Ne že by snad ztratil režijní schopnosti, ale v Půlnočním klubu řeší témata, která mě příiš nezajímají, respektive nebavilo mě se jimi prokousávat na téhle poměrně štědré ploše deseti hodinových epizod. Chápu účel těch jednotlivých povídek - příběhů, které si hrdinové vypráví. Dokresluje se jimi hloubka charakterů, protože v každém příběhu se nějak odráží jeho autor. Ale mě to prostě nebavilo. Samy o sobě jsou ty povídky moc krátké na to, aby byly divácky uspokojivé, a dění v hospici by mi pravděpodobně přišlo divácky atraktivnější v kratší, sevřenější formě. (19.10.2022)

[74%] Flanagan je rozhodně kvalitní tvůrce těchto hororových počinů. Dokáže pěkně sladit atmosféru, hororové prvky a i postavy. Rozhodně se u něj najdou seriály, které jsou někdy trochu moc táhlé. Co se týče tohoto desetidílného počinu, tak první díl mě docela silně zaujal. Celkově ten nápad hospicu, kde tu máme skupinku mladých lidí, kteří zde v jednom velkém sídle dožívají zbytek svých životů kvůli vážným nemocím, je zajímavý. Co se týče postav, tak většina z nich mě zaujala. Nějaké ty hororové prvky, lekačky apod -to je zde jen jako takový doplněk. Ve finále se ukáže, že to není hlavní středobod tohoto seriálu. Zaujala mě ale většina těch příběhů, které si mezi sebou v půlnočním klubu vyprávěla ta parta mladých lidí. Sem tam se objeví nějaké slabší místo, pár nudnějších dialogů, ale moc jich není. Z 10 epizod bych to zkrouhl tak na 8, aby to rychleji odsýpalo, ale nevadí. Většinou mě to celé bavilo, byť závěrečnou epizodu bych teda trochu vylepšil, trochu mi přišla odbytá, ale jinak jsem se dobře bavil. I sem tam zafungovaly ty emoce mezi postavami. Super práce. (25.09.2023)

Flanagan zase válí. Pro mně je to asi nejtalentovanější a nejoriginálnější soudobej hororovej tvůrce, třebaže s každým dalším dílem tam toho hororu má míň a míň. Po dvou sériích hororovýho Haunting přichází i s druhou porcí  hororovýho "Midnight" seriálu, ve kterým je však největším hororem samotnej obyčejnej a ve skrze realistickej, nepříznivej a krutej osud obyvatel zdejšího hospice. Hororový prvky jsou tady vlastně jakýmsi doplňkem toho, co se seriál snaží divákovi sdělit - vlastně (meta)fyzickým ztělesněním strachů a přání hlavních postav, ať už ve formě vyprávěných půlnočních příběhů nebo ve formě skutečných hororových prožitků v chodbách starýho baráku - a celej příběh tak vlastně není o strachu z bubáků, nýbrž o strachu ze smrti, o beznaději, o neférovosti života, ale i o naději, síle, vůli žít, nevzdat se a hledat cestu, a nakonec vlastně i o samotným smíření. A celý je to pojatý neskutečně lidsky, takže emoce, který tu kanou na každým kroku, zdaleka nejsou prvoplánový a každej je schopnej se s nima ztotožnit, i když v takový situaci ani nebyl. Vytkl bych snad jen trochu klišoidní a zbytečný cliffhangery na konci některých epizod, a závěrečnou scénu celý série, která zaváním otevřenýma vrátkama pro případný pokračování, což mi tady ale přijde zbytečný a vlastně i kontraproduktivní vzhledem k vyznění celýho příběhu. (27.10.2022)