Půlnoční klub

Mám pocit, že Mike Flanagan chcel toto natočiť kedysi dávno a až teraz k tomu dostal príležitosť. Alebo chcel týmto filmom pritiahnuť k sebe nových fanúšikov, ktorým by sa táto nadprirodzená dráma mohla páčiť. Ale je tiež vysoko pravdepodobné, že sa mu dielo Christophera Pikea skrátka páčilo. Nesie jeho styčné témy - smrť, viera, nadprirodzeno a sympatický hrdinovia čeliaci nezávideniahodným udalostiam. V hlavnej dejovej línií veľmi silné. Emócie aj vzťahy medzi postavami fungujú a hoci je koniec sladký, dáva zmysel. Čo mne osobne spomaľovalo celý seriál boli mikropríbehy. Nebavili ma a prišli mi dakedy ako päsť na oko. Pohľad do psyché postáv cez vymyslené príbehy mohol znieť zaujímavo aj dávať priestor pre multižánrovú udalosť, ale samotné príbehy sú zbierkou klišé vystavanou na zaujímavých nápadoch. Nedokázal som sa na nich nastaviť. Podobný spôsob rozprávania využíva veľa autorov. Straub, King dokonca aj Palahniuk. Pozrel by som si skôr príbehy z ich pera. Predzvesť druhej sezóny moc nepotešila, ale dáva to nádej, že sa to celé ešte môže uspokojivo uzatvoriť. Príbeh ako taký zarezonoval. Hoci nie úplne tak, ako som dúfal. Čo momentálne nepovažujem za úplne negatívum. (02.11.2022)

Pomalu se mi děje to, že mám problém u teen seriálů přijmout ty mladé. U dětí, jako v případě Stranger Things to šlo docela v pohodě, ale u mladých se mi děje to, že jednak ty postavy nechápu a jednak mě otravují. Není to poprvé a zde se mi to zopakovalo. Young adult horor od Mike Flanagana, na kterém jsou sice tvůrcovi kvality vidět, ale zároveň mě to vůbec nebavilo sledovat. Atmosféru si to chvíli vytváří, abyste si po půl hodině uvědomili, že vlastně vůbec nevíte, co se tam děje. A pokud už se něco děje, tak jestli Vás to obecně vůbec zajímá. Podobný pocit jsem měl s autorovou Půlnoční mší, tak nevím, jestli to je náhoda nebo se svým nejlepším projektem (Haunting of Hill House) se autor nečekaně rychle vyčerpal. (27.10.2022)

Po skvělých atmosférických seriálech v podobě Hauntingu a Půlnoční mši si zde Flanagan vybírá slabší chvilku. Otázka však je, nakolik je to zpracováním a nakolik je to skutečností, že mě úplně nechytly témata Půlnočního klubu. Obecně vzato je to poměrně hezky natočený seriál, postavy na kterých to má stát jsou relativně likable, i díky výrazné diverzitě mezi nimi si každý najde favorita. Příběhy které si vypráví, a které vyplňují většinu stopáže, jsou dobrým nápadem, a přestože trefně reflektují a rozvíjí postavy, ne všechny jsou dostatečně zajímavé. Některé jsou až moc roztahané, a sami o sobě na výplň hodinových dílů nestačí, což ostatně platí také o celém dění mimo tyto příběhy. Celý děj v hospici by si určitě zasloužil být svižnější. Ony mysteriózní prvky, které tak skvěle fungovaly v autorových předchozích počinech, zde nejsou dostatečně rozvinuté a bohužel ani zajímavé, což je pro mě kámen úrazu, protože mě tyto prvky baví většinou nejvíc. Dokonce ani atmosféra, která byla skvělá i v převážně konverzační Půlnoční mši, zde není tak chytlavá a působivá. Od určité doby se těším na každou věc ve které má Mike Flanagan prsty, a Půlnoční klub určitě nezmění můj pohled na jednoho z nejzajímavějších žánrových tvůrců. I přesto to víc jak na průměrné hodnocení není. (16.11.2022)

Flanagan přináší další svůj kousek z vlastního žánru, alá filozofický a existencionální horor, který přináší opět nečekaně příjemný a uklidňující pohled smrti do očí. Smířlivá a bolestivá zkušenost skrze sympatické a bohaté postavy. Aneb jak se mladí lidé vypořádávají s tím, že umírají. Podané pomocí vzdávání hold nejrůznějším stylům filmů a vyprávění, které znázorňuje postavami vyprávěné smyšlené historky, které nefungují jen na oko, ale slouží příběhu. Touhu najít něco nadpřirozeného, co vás spasí je krásnou metaforou, která přenese diváka podobnou cestou umírajícího člověka, který z naděje, propadne beznaději a nakonec přichází smíření. Krásné dílo, kde bohužel všechny dílky nezapadly na své místo. Ovšem to stejně silně doporučuji! 8/10. (12.10.2022)

Nie je to taký Flanagan, na akého som zvyknutý. Po jeho predošlích peckách (Midnight Mass, Hill House) som čakal niečo, čo sa bude niesť v podobnom duchu. Úprimne, som trochu sklamaný. Nechcem tým ale povedať že jeho najnovší seriál je zlý, to vôbec nie. Stále to je nadpriemer čo sa žánru týka a po príbehovej a remeselnej práci nemám čo vytknúť. Ja si toho chlapa a jeho prácu veľmi vážim a vždy sa teším na jeho novú tvorbu. Ale niečo mi tu v tomto prípade chýbalo. Taká tá správne depresívna, temná atmosféra hospicu, kde všetci vedia, že skôr či neskôr aj tak zomrú. Často sa to tam spomína, len som to nejako necítil a úplne ma to obišlo. To bol pre mňa hlavný kameň úrazu, atmosféra, pretože viem, že Flanagan to vie aj lepšie a je v tom majster. Napriek tomu som si ale Midnight Club užil. Ono to naozaj nie je zlé, nenašiel som tu veľa hluchých miest, bavilo ma to, len to nieje správne “dochutené” a ak by mal seriál takú atmosféru, na akú som u jeho tvorby zvyknutý, napálim plný počet hviezd. Takto sú to za mňa slabé 3,5 hviezdy (08.10.2022)