Oficiální verze

Pravicový převrat, pronásledování opozice, lidé mizející beze stopy, silná emigrace, vrchní velitel armády s diktátorskými pravomocemi, válka, která má odvléct pozornost od stále rostoucích vnitropolitických problémů ... Argentina 70./80. let dvacátého, nebo Ukrajina na přelomu druhé a třetí dekády 21. století? (27.05.2024)

"There's no proof because history's written by assassins."     Dráma vychádzajúca zo skutočných udalostí, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá získala dokonca aj Oscara. Lenže, ako sa aj píše v danej knihe, bolo to skôr za politické, než umelecké kvality. Ja síce posolstvo filmu jednoznačne vítam, mňa však zaujíma predovšetkým jeho umelecká hodnota a z tohto pohľadu je pre mňa "La historia oficial" nezáživný a vizuálne nevábnym dielom. Ku všetkému mi ešte celá tá spoločnosť pripadala strašne protivná a nudná, na čele s hlavnou hrdinkou, nesympatickou rachétľou (to ako sa hraje na hrozne prísnu, to ako prihlúplo sa rehoce) a jej manželom, priam vzorovým slizkým hovädom (ten ale taký má byť). Aspoň čiastočne to vyvažuje ich milá "dcérka". Ďalšia vec, čo mi tak udrela do oči, je to, že skoro všetci vo filme vyzerajú akosi "staro" (hrdinka, jej manžel). Najviac ma to dráždilo v škole, kde tí stredoškoláci pôsobia ako starí chlapi. A ako premúdrelo čítajú akési politické vyhlásenia, akoby čítali z biblie! Takých prázdných rečí je inak film plný a je jedno, či ide o reči politické, náboženské, alebo o ženské klábosenie. Jedna z mála vecí, čo sa mi na filme páči, je ten silný záver (ale na druhej strane, dokázal by niekto normálny objať človeka, ktorý by mu niečo také spravil?).     "By understanding the history, we learn to understand the world. No peoples can survive without memory. History is the memory of the peoples." (10.11.2022)

Tak po tomto filme som zase o niečo múdrejší, čo všetko zahŕňala diktatúra v Argentíne som nevedel, väčšinou sa vo svete prepiera "slávny" chilský režim. Oficiálna verzia rozhodne boduje tým, že sa na udalosti pozerá očami tzv. vinníkov, čo ale aj z matky, ktorá nevedomky adoptovala násilne odobraté dieťa, robí minimálne ambivalentnú, či skôr až kladnú hrdinku. Dostatočný priestor dostáva aj jej, omnoho viac vinný, manžel. Film je síce sledom tak trochu opakujúcich sa sekvencií, každopádne žena prechádza značným vývojom. Spomeňte si pri záverečných scénach na tie, takmer až idylické, úvodné. (18.09.2019)

Podle toho, co jsem o filmu četl, jsem si říkal, že by mě to mohlo dostat, že to bude emocionálně silné. No, ale nebylo. Nějak jsem se do filmu nemohl dostat, ty postavy mě nezaujal a já jsem ten příběh nedovedl prožít tak, jak by si rozhodně zasloužil. Myslím si, že je to trochu moje vina, ale prostě to nebyl tak silný zážitek. (04.01.2016)

Velmi silný a emočně vypjatý film. To, co zde musím vychválit, jsou herci a hlavně scénář, jenž je napsán opravdu bravurně a tak, že téměř každého donutí k zamyšlení nad tím, jestli je apatie a chůze s davem vždy dobrým řešením. Tvůrcům se opravdu podařilo téměř dokumentární věrností ukázat atmosféru Argentiny ve druhé polovině 70. let a přidat příběh, který svou neprvoplánovou naléhavostí dojme mnohého diváka. Více než dvacet ocenění včetně Oscara, tak dle mého, skončilo ve správných rukou. (11.05.2010)