Povídky z kuchyně

Takový příjemný, lidský film, postavený na absurdní situaci pozorování, jak se kdo chová doma ve své kuchyni. Z pozorovaného se časem stane pozorovaný, a nakonec se setřou všechny rozdíly - Nor, nebo Švéd, úkol, neúkol, důležité je porozumění, popovídání si, sdílení. O tom je život. O přijetí druhých lidí do našich životů, aby ty nebyly fádní a zbytečné, jako onen samotný experiment s kuchyněmi a optimálním rozmístěním spotřebičů a nábytku. Žel film přes silná místa mohl být kratší a často jsou zde scény jen proto, aby naplnily celovečerní stopáž. (05.07.2013)

Pokus o racionalizaci kuchyně (neplést s pojmem racionalizace stravy). Film asi chce ukázat na nesmyslnost některejch stupidních výzkumů, o kterejch se denodenně dozvídáme v rádiích a časopisech (průměrnej počet zubů německých přistěhovalců, délka pohlavního styku s plyšovým medvídkem, počet zážitků s posmrkaným kapesníkem a podobně). Všechno tady vyznívá moc absurdně. Bohužel nemůžu hodnotit s čistým svědomím, protože jsem byl po kalbě a několikrát jsem u toho usnul (bylo to únavou nebo filmem?), takže to mám hodně útržkovité. A že bych se na to podíval znovu, to ne. (03.05.2008)

Jsem zklamaná. Začátek se ještě rozvíjel slibně, na kafkovskou notu, ale pak se to zastavilo v bodě nula a tam to zůstalo až do konce. Komedie to tedy skutečně nebyla. Vlastně to byla docela nuda, koukat se do jedné vesnické kuchyně, ve které se skoro nic neděje. Ba co víc, ani ta atmosféra, kterou jsem očekávala, na mne nedýchla...Takže si pro sebe uzavírám: norsko-švédské komedie-dramata příště nebrat. (05.05.2010)

Bohužel jsem ten případ, kterej u toho usnul. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale únava a trochu toho vínečka mě přemohly a poslední půlhoďku jsem nedokoukala. Každopádně film si dávám do budíčku a slavnostě přísahám a slibuji, že ho přístě dokoukám, i kdybych si měla víčka podepříp páratkem! Pak možná zvýším i počet hvězdiček. Jinak si teda nedokážu představit, že by mě někdo pozoroval, jak štráduju po kuchyni sem a tam. To bych si asi taky pořídila vařič a vařila raději v obýváku :-) (14.04.2010)

Bizarní snímek s těžko uvěřitelným námětem a zároveň lehkým nadhledem nejen z vyvýšené kuchyňské pozorovatelny... Prim zde hraje kromě tradičního svérázného severského pojetí komedie rovněž skvělá, citlivě ušitá hudba. Scény vyvolávající výbuchy smíchu střídají melancholická pohlazení. Děj plyne pomaleji, ale přirozeně. Kamera bere dech, herecké výkony jsou nenucené, zkrátka vše je tak, jak má být. Vyústění je zajímavé a rozhodně nečekané. Přesto to chtělo do kuchyně přidat ještě špetku... něčeho... takového... vlastně sám nevím... vy víte? 80% [Norský týden v Ponrepu, 2015] (27.05.2015)