Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Originálním a velmi humorným způsobem se k nedávné historii bývalého Východního Německa vrátil režisér Wolfgang Becker. Příběh začíná v roce 1989, kdy nadšeně socialistická paní Kernerová upadne do kómatu, když uvidí v televizi svého syna, jak se účastní protistátní demonstrace. V kómatu přetrvá celých 8 měsíců a zaspí tak pád berlínské zdi, sjednocení Německa i konečné vítězství kapitalismu. Po jejím procitnutí je pak na jejím synovi Alexovi, aby dle doporučení lékařů zabránil šoku, který by ji mohl zabít. Alex začne v panelákovém bytě o výměře 79m2 rozehrávat velkolepou mystifikaci. Paní Kernerová připoutaná na domácí lůžko si tak dále užívá socialismu a tv zpráv s líbajícími se soudruhy (netuší, že si synáček zařídil své malé TV studio, kde se svými kamarády připravuje dobové zprávy).

Zavzpomínejme si na motocykly Simson, krepsilonové ponožky, vzorkované tapety, víkendové kempy, optimistické znělky televizních novin, starty Sputniků... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (448)

WANDRWALL 

všechny recenze uživatele

Zaskočilo mě, že tenhle film byl natočený až v roce 2003. Znovu nepříliš vydařená potřeba ukázat, jak byl ten komunismus špatný, ale pokud jim byl někdo nasátý, tak se s ním těžko loučil. Komunimus bylo stejné náboženství, jak je tomu u jiných náboženství. VÍRA V LEPŠÍ BUDOUCNOST, NEŽ JE NEUSPOKOJIVÁ PŘÍTOMNOST. Podobně se to "dařilo" i zde, prakticky veškeré snahy v devadesátých letech ukázat jak byl ten komunismus strašný! Daří se to jen v okrajovějších žánrech, jako je dokument.. Ale ne v hraném filmu! Kde je jádro pudla? Zde je to jasné. Zde nikdo změnu nechtěl! Nikdo o ni neusiloval. Těch pár lidí, to je kapka v moři. A co jsou lidi zač, co chtějí, tak to už je dneska jasnější. Stačí jim přihlouplé filmy, pohádkové, a potřeba ukázat někoho jako nepřítele. A přece obdivuji ty, co komunismu věřili a rozhodně to vždy nebyli lidi vyžraní, lidi toužící jen po majetku, ale po snaze vylepšit přítomnost. Abych to jasně ukončil. Spisovatel A.LUSTIG byl jednou otázán, proč byl komunistou. Odpověděl na to, že poznal v koncetráku komunisty jako ty nejlepší a nejcharakternější lidi, byli to jeho vzory. A chtěl být jako oni. Ano, kdo takovým, jako je A. LUSTIG dá příklad, je pro ně autoritou, tak chtějí být jako ta AUTORITA. A je jedno jestli je to komunista, katolík, bahai faither či muslim. Ale lid nechce víru, tedy ti lidé, kteří mají pocit, že oni sami žijí navždy, že smrt se týká jen jiných lidí. Co se týče tohoto filmu samotného, tak k němu se nedá nic dodat. Originalita? To snad ne. Jde jen o rozvedenou anekdotu, nic víc! ()

Divočák 

všechny recenze uživatele

Tak se to konečně provalilo!!! Sice nevím, jak se Liboru Boučkovi podařilo tak dlouho ututlat dvojče v SRN, ale s úspěchem tohohle filmu se to už prostě udržet nedalo... No, tak teď trochu k filmu. Poté, co jsem protrpěl Topolánkovy smyslupostrádající předvolební kecy a útrpnou Renčovu režii (ano, i já patřím mezi ty, kdo využili hlouposti našich politiků a obohatili se prozřetelně o tento titul, který zřejmě bez jakékoliv znalosti obsahu přidávala pro zvučný název vloni jedna naše nejmenovaná politická strana ke svým předvolebním materiálům), otevřel se pro mě až podivně mile vypadající pohled na Německo v době konce socialismu. Jakkoliv nemám německou filmovou produkci rád, Good bye Lenin na mě už od začátku zapůsobil velice příjemným dojmem. Filmem se táhne přátelská naivně-trpká atmosféra, herci (v čele s mladým Boučkem) předvádí velice solidní výkony a vy si tak jen v příjemném poklidu užíváte příběh velké lásky syna a matky na pozadí velkých společenských změn, které, jak je nám až poeticky vykresleno, nezasáhly jenom nás. ***Věděli jste, že: I když se film odehrává v letech 1989 a 1990, má na sobě v jedné scéně spolupracovník hlavního hrdiny tričko s motivem kultovního filmu "Matrix", který vznikl až o deset let později v roce 1999.*** ()

Reklama

freddy 

všechny recenze uživatele

Vynikající komediální drama z Německa. Díky tomuto filmu jsem se už definitivně přesvědčil o tom, že Němci netočí jen odpady v podobě romantických kravin, ale zároveň umí také natočit vynikající filmy, které stojí za vidění a u kterých se člověk pobaví a odreaguje. A přesně to je případ tohoto filmu. Mám-li být upřímný, tak než jsem tenhle snímek dnes skouknul, tak se mi doma válel nějakých 5 let. Až dnes, když jsem hledal ve své bohaté zásobě filmů na DVD, jsem sáhl po tomto filmu. Když šel do kin, tak jsem si říkal, že to může být zajímavý film. Když jsem si ho pořídil, tak jsem si říkal, že to může být zajímavý film. Ale až dnes jsem se na vlastní oči přesvědčil, že to skutečně je zajímavý a vtipný film. Nevím, čím to může být, že mě film tak zaujal. Možná to je sympatickým hlavním hrdinou a jeho sympatickou přítelkyní. Možná to je tím, že jsem se v komunismu pouze narodil, ale skoro nic si z něj nepamatuji, a tak ho mám nějakým způsobem zidealizovaný. Tento film si z komunismu spíše utahuje, a je to opravdu dobrá sranda. Rozhodně jsem se bavil a film se mi líbil od začátku do konce. Jenže cítím že na maximální hodnocení to bohužel není. Když porovnám to nadšení z pětihvězdičkových filmů, tak to zde chybí. A tak hodnotím čtyřmi hvězdačkami, ale jedná se o nadprůměrné čtyři hvězdy, možná časem dojde i na tu pátou. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Tehdejší dobu jsem sice nezažil, jsem jedno ze sametových dětí té doby, takže jsem si atmosféru neužil uplně na stoprocent, ale i tak jsem se bavil. Tvůrci vymysleli opravdu originální myšlenku, která se sice objevila už ve filmu Hibernatus s Funesem, ale takhle to zaobalili trochu historií, aby to získalo onen punc originality a nakonec nechali stvořit jeden z nejlepších německých filmů posledních pár let. Ale když už tak drama než komedie. Sice je tam pár vtipných scén, ale většinou pouze na pousmání. Respektive, film si drží svoji vážnost až do konce a to je nakonec jenom dobře. Proč tedy zrovna pouze tři hvězdičky, když se nad filmem rozplývám? Snad za jeho příliš nemožný a občas chaotický průběh. I tak jsou to tři hvězdičky silné a jsem nakonec rád, že jsem film jako je tento mohl vidět. Good bye, Lenin!...a už se k nám nikdy nevracej... ()

Reiniš 

všechny recenze uživatele

Teskná a nostalgicky vyhlížející komedie vás provede nejdůležitějšími okamžiky Německa od roku 1989. Good bye, Lenin představuje dvě hodiny brilantní filmařiny a citlivý příběh o kráse lidských vztahů na pozadí šílené doby. K tomuto filmu jsem si dlouho hledal cestu, nakonec mě ale velmi mile překvapil. Jeden z nejlepších (a nejvýraznějších) počinů německé filmografie posledních let. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (27)

  • Příběh je volně založen na událostech odehrávajících se v posledních dvou letech života V.I. Lenina, který žil v podobné situaci. Například mu byly tištěny noviny beze všech zpráv o politických změnách probíhajících v zemi. (HellFire)
  • Ve scéně s Leninovou sochou Yann Tiersen použil melodii, kterou můžeme slyšet ve filmu Amélie z Montmartru (2001), ke kterému Tiersen také skládal hudbu. (SLOTH)
  • Protože Chulpan Khamatova nemluvila dostatečně německy, aby mohla improvizovat, musela se své (gramaticky správné) věty naučit slovo od slova. Protože to neznělo přirozeně, byly všechny její fráze přeloženy do ruštiny a poté přeloženy slovo od slova zpět, aby získala přirozený ruský přízvuk se všemi typickými gramatickými chybami. (sator)

Související novinky

Na Febiofest přijede Daniel Brühl

Na Febiofest přijede Daniel Brühl

19.03.2016

Organizátoři Febiofestu přivítají jednoho z nejvýraznějších mladých evropských herců Daniela Brühla. Jeho dnes už světovou kariéru nastartoval německý snímek Good Bye, Lenin!, zahrál si i v hvězdně… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno